Prouza: Z EU směrem k Británii cítím „raději už běžte“ než „prosím zůstaňte“

Co znamená odchod Británie z Evropské unie pro běžného Čecha, který ráno vstane a jde do své oblíbené fabriky na třísměnný provoz?
Pokud jsou odběratelé „jeho fabriky“ mimo Velkou Británii, tak nic. Pokud je však Británie jedním z hlavních odběratelů, je dobré být minimálně ostražitý. V případě tvrdého brexitu by mohlo dojít k hůře předvídatelným situacím, které zkomplikují a prodraží export do Británie.

Myslíte zavedení cel nebo dalších překážek v obchodu?
Co se týče cel, tak ta nevnímám jako ten největší problém. Bude se jednat přibližně o tři a půl procenta. Jako větší problém vnímám narůst administrativy. Pokud posíláte své výrobky například z Břeclavi, tak s určitou odchylkou dokážete odhadnout, kdy kamion z Břeclavi dorazí do Spojeného království. V případě tvrdého brexitu se mohou objevit průtahy na hranicích, přibude papírování a to samozřejmě povede ke zvýšení nákladů. Tyto náklady mohou dále narůst o finance vynaložené na skladování zásob.

ČTĚTE TAKÉ: Mayová připustila, že Británie může požádat o odklad brexitu

Jak to myslíte?
Řada firem funguje v režimu just in time. Tedy doručení „právě včas“. Díky bezcelnímu styku mezi kontinentální Evropou a ostrovní Británií ubylo skladovacích ploch. Většina firem nemusela řešit sklady, protože součástky jim přicházely tak, aby se rovnou používaly. Řada chytrých firem se na brexit mimo jiné připravovala tak, že si připravila dostatek kapitálu na případný nákup zásob. Problém tedy není v tom, že by si firmy nemohly koupit více součástek do zásoby – ale po celé Evropě je dnes k dispozici mnohem méně skladů, kam by je šlo uložit. To je poměrně frustrující, protože to nevyřešíte za týden ani za měsíc.

Je tento stav prohrou Evropské unie nebo Velké Británie?
Víte, v Evropské unii je to dlouhodobě nastaveno tak, že každý musí tak trochu prohrát, aby celek mohl fungovat. Některé mechanismy a smluvní ujednání jsou záměrně složité. Ta složitost dává v těchto případech prostor horkým hlavám, aby vychladly a vrátily se k jednacímu stolu.

Británie neví, co chce

V případě Británie k tomu však evidentně nedošlo. Co vlastně chce?
Myslím si, že to sama neví. Theresa Mayová přijde na jednání se zástupci Evropské unie, ale prakticky nic, na čem se domluví, nemusí druhý den platit. Dalo by se říci, že přichází na jednání bez mandátu. Celá britská politika je aktuálně hodně nečitelná. Členové Dolní sněmovny nesouhlasí s tím, co premiérka vyjednala, ale neříkají, co má vyjednat jiného, aby to mělo širokou podporu.

Opozice nesouhlasí s ničím, sama není schopna vyvolat předčasné volby a případně sestavit novou vládu. V průzkumech opozice neroste, spíše naopak. Kdyby se konalo referendum o brexitu znovu, věřím, že by těsnou většinou zvítězilo setrvání v Evropské unii.

Velká Británie je přitom vzorem politického pragmatismu. Čím si vysvětlujete tuto nestálost?
Opravím Vás. Británie byla vzorem pragmatické politiky. To už bohužel neplatí. Problémů je samozřejmě více, ale kdybych měl vytáhnout ty hlavní, tak mezi ně určitě bude patřit absence skutečných lídrů. Stejně jako tomu je v Evropě, stejně jako tomu je v České republice. Politici se prostě začali řídit průzkumy a radami marketingových týmů. Nejsou ochotni nějaké voliče ztratit, aby dosahovali svých cílů. Kdysi byla politika o tom, že jste zkoušel přesvědčit voliče o své vizi, a pak ji uskutečňoval. Cílem dnešních politiků je znovuzvolení, takže se řídí tím, co vyjde dobře v průzkumech. Kdyby dnes nějaký politik v Británii nebo v ČR přišel s churchillovským programem Krev, pot a slzy, tak nedostane ani pět procent hlasů.

Vnitřní štěpení stran

A britský volební systém tomu úplně nenahrává.
Ano, to máte pravdu. Vzhledem k tomu, že poslanci se volí v malých jednomandátových volebních obvodech, tak tak každý politik hájí zájmy voličů svého volebního obvodu. Dochází tedy k situaci, kdy jsou politici například sdruženi v Konzervativní straně nebo u labouristů, ale politici z  Londýna mohou mít naprosto odlišný názor oproti těm na severozápadě Anglie. Dochází tedy k vnitřnímu štěpení stran. A na obzoru není žádný lídr, který by vytyčil vizi i přes odpor některé části voličstva a uměl kolem sebe sjednotit dostatečnou politickou sílu.

Je to vidět i na posledních návrzích britské premiérky – když v půlce května v parlamentu neprojde její dohoda, nechá hlasovat o tvrdém Brexitu bez dohody. Když neprojde ani to, nechá hlasovat o prodloužení celého procesu odcházení. Je to vlastně pořád stejné – neustále slyšíme, co Britové nechtějí. Ale pořád netušíme, co by pro ně bylo přijatelné, aby dohoda prošla v jejich parlamentu.

Má Evropská unie po odchodu Velké Británie smutnit a vyvěsit na úředních budovách černou vlajku?
Nemyslím si. Zástupci EU přistupovali k jednání pragmaticky. Na Británii je však vidět, že jí je bližší Commonwealth než Evropská unie. Vzpomínám na jednu debatu v Londýně, kdy jsem zastával práva českých občanů na možnost utkávat se v Británii o pracovní příležitosti na trhu práce. Říkal jsem jim, že jsme právoplatnými členy klubu a jako členové klubu máme výhody oproti třetím zemím mimo EU. V tom se ozval jeden Pakistánec s tím, že on má mnohem větší nárok v Británii pracovat, protože jeho předci za Británii krváceli. Britům je prostě bližší, když se na jejich pracovním trhu ucházejí o práci Indové a Pakistánci než třeba Češi a Poláci.