Bezdomovectví je fenomén, který nemá jednoduché řešení. Také v Liberci se téma v minulých týdnech znovu hodně řešilo, a to když se v centru Liberce bezdomovci ve velmi špatném stavu objevovali. Jak se tedy k bezdomovectví postavit? Na to jsme se zeptali libereckých zastupitelů.
Otázka tentokrát zněla: Jak má město řešit situaci s bezdomovci, kteří znečišťují město a jsou ve zjevně velmi špatném psychickém a zdravotním stavu? A co když pomoc odmítají, je řešením represe?
Odpovědi řadíme podle času, v jakém nám do redakce dorazily. Na otázku neodpověděla SPD a ODS.
Pokud pomoc chtějí, je mnohem výhodnější takovým lidem pomáhat, než je nechat na ulici. To se v zásadě v Liberci děje. Problémem jsou ti, kteří pomoc odmítají. Na jedné straně je jejich svoboda žít si život, jaký chtějí. Na druhé straně je právo ostatních lidí, aby nebyli obtěžováni opilými lidmi, aby nebyla veřejná prostranství znečišťována, a to včetně smradu. V tomto musí aktivněji zasahovat městská policie a takové osoby z veřejných prostranství vykazovat. To není nějaká šikana, to by mělo platit pro všechny, nejen bezdomovce. Některá místa jsou na tom hodně špatně, například park na Rybníčku či prostor před nádražím. Budeme na zastupitelstvu navrhovat, aby se zóna se zákazem pití alkoholu rozšířila i na tato místa. To by mohlo trochu pomoci.
K problému bezdomovectví musíme přistupovat komplexně a zohledňovat jak potřebu pomoci, tak ochranu veřejného prostoru. Klíčovým krokem je nabídnout propojené zdravotní a sociální služby. Plánujeme zavést terénní ošetřovatelskou službu „Sanitka pro osoby bez přístřeší“, která by základní zdravotní péči poskytovala přímo v ulicích. Úspěšně už funguje třeba v Praze.
Jako další cíl je vidím rekonstrukci domu v Pastýřské ulici, který na konci 19. století vznikl jako veřejné lidové lázně. Chceme navázat na historii a původní funkci budovy. V domě vzniknou veřejné sprchy, ordinace a humanitární sklad, případně objekt rozšířit i o noclehárnu.
Smysl má i program Housing First, který zajišťuje bydlení doplněné o sociální podporu, protože bez střechy nad hlavou se problémy spojené s bezdomovectvím nevyřeší. Jeho úspěšnost se v Liberci pohybuje kolem 90 %.
Musíme ale najít rovnováhu mezi respektem k jednotlivci a odpovědností města vůči občanům. Město má nabízet podporu a možnosti, jak svou situaci změnit. Vůči těm, kteří narušují veřejný pořádek a ohrožují svým bezohledným chováním ostatní, je potřeba přistoupit i k represi.
Statutární město Liberec ve spolupráci s poskytovateli sociálních služeb, Oblastním spolkem Českého červeného kříže Liberec, Městskou policií Liberec a Policií ČR na problematice týkající se osob bez přístřeší participuje. Situace je řešena podporou služby denního centra, noclehárny, základního zdravotního ošetření a především poradenství a edukace. Situaci konzultujeme i s oddělením psychiatrie Krajské nemocnice Liberec. S městskou policií Liberec řešíme důrazné dodržování vyhlášky města „o zákazu konzumace alkoholických nápojů na veřejném prostranství“. V přípravě nyní máme zřízení prostor k zabezpečení základní hygieny a možnosti ošacení pro osoby bez přístřeší, které nedokáží řešit tuto situaci vlastními prostředky. Protože žijeme v demokratické společnosti, je třeba říci, že každý člověk má lidská práva, která musí být respektována, bez ohledu na to, jestli se ocitl ve svízelné situaci částečně nebo zcela vlastní vinou. Represivní složky nemohou nikoho omezovat na jeho právech, pokud neporušuje platné zákony.
Problémy s bezdomovci neřeší pouze Liberec, ale prakticky každé větší město. Pokud mají zájem, pak jim umíme zpravidla ve spolupráci s partnerskými neziskovými organizacemi pomoci. Když to ale opakovaně odmítají, ocitám se ve velmi složité situaci.
Úřad bohužel v takovém případě nemá dostatečnou oporu v zákonech. Stačí tři čtyři lidé, kteří odmítají spolupráci, a vznikne problém, který nemá dobré řešení.
Nejsem zastáncem jakéhokoliv agresivního zacházení s bezdomovci. Bezdomovectví bylo a bude vždy citlivé a složité téma. Často se jedná o velmi smutné osobní příběhy lidí, kteří prostě měli v životě smůlu. Nebo udělali špatné rozhodnutí. Pokud se nám ale ve městě objeví lidé bez střechy nad hlavou, kteří nechtějí pomoc, jsou nepřizpůsobiví a navíc poškozují veřejný prostor, schází účinná možnost se proti tomu bránit. Určitou míru nutné represe, kterou stanoví zákonodárci, si umím představit, ale chybí tu.
Ujišťuji veřejnost, že nic nepřehlížíme. Legislativa nám ale skutečně nedává dostatečné páky k nápravě. Spíš svazuje ruce. Tito problémoví lidé porušují určitou, řekněme společenskou smlouvu. Základní principy slušného chování a jednání.
Jsem přesvědčený, že tento problém je třeba řešit na krajské, respektive národní úrovni. Budu usilovat, aby se situací zabýval i Liberecký kraj. Jako možné řešení vidím v možnosti zřídit sociální zařízení, které bude fungovat podobně jako dřívější chudobince. Věřím, že podobný typ služby by akceptovali i ti bezdomovci, kteří jinou pomoc odmítají. Každopádně děláme vše proto, abychom i tyto složité případy bezdomovectví postupně vyřešili.
Foto Petr Židek
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
