Příběh Honzy Krňanského není úplně obvyklý. Když mu bylo něco přes rok, rodiče ho odvezli do Států, kde žil deset let. Když se pak vrátil do Česka, byl tu spíš jako cizinec, i když s českým jménem. Doteď mu čeština dělá občas problémy a stává se terčem vtípků za svou výslovnost. Ale Johnny, jak si také říká, si z toho moc nedělá. Učí angličtinu a teď se pustil do psaní krátkých příběhů, takzvaných Wee stories. A právě kvůli nim jsme se sešli.
Jak tě napadlo psát takhle kraťounké texty?
Byl jsem k tomu tak trochu donucen. Mám hodně učení a navíc doma dvě malé dcery. Jenže psaní nebo tvoření mě baví a potřebuju něco dělat. A tak vždycky ve volné chvilce zkusím něco vytvořit.
Jeden text nebo povídku napíšeš za jak dlouho?
Ten příběh mě prostě napadne, napsaný to pak je za pár minut.
Proč se to jmenuje Wee Stories?
Tohle slovo se používá ve Skotsku, kde jsem pár let žil. Do češtiny bych ho přeložil nejspíš jako „kraťoulinký“.
Příběhy píšeš v češtině i v angličtině. V jakém jazyce je vymýšlíš?
Dá se říct, že mi je to jedno. Někdy mě to napadá v angličtině, někdy v češtině. Prostě, jak mám zrovna nastavenou hlavu.
A který jazyk máš raději?
Tady to asi moc říkat nemůžu, ale každopádně angličtinu (smích). Nejraději bych mluvil jenom anglicky, protože čeština mi i po těch letech dělá problémy. Ale žiju tady, tak by mi přišlo blbý objednávat si třeba kafe v angličtině.
U člověka, který mluví více jazyky přibližně stejně mě vždycky zajímalo, v jaké řeči se mu zdají sny. Tak jak to máš?
Sny se mi zdají ve všech jazycích, někdy se to i míchá. Takže čeština, angličtina, ale i španělština a němčina.
Španělština a němčina?
No jo, španělštinu jsem studoval ve Skotsku a němčinu dělám teď. Navíc jsem začal učit angličtinu v Německu, takže se němčinou setkávám docela dost.
Jak lidi reagujou na tvoji češtinu?
To je na dlouhý povídání (smích). Češi obecně jsou na češtinu hrozně háklivý a pořád opravujou. To třeba v angličtině prakticky není. Když neberu učení, tak si můžeš mluvit jak chceš a nějak se domluvíš a lidem je to jedno. Tady k mojí češtině má furt někdo připomínky. Vlastně i proto si říkám Johnny, protože když vidíš moje jméno, nenapadne tě, že bych mohl být cizinec.
Ty máš celkem originální životní příběh. Popiš mi, jak ses dostal do Ameriky a pak zpátky?
Bylo mi něco přes rok, když se táta rozhodl, že půjdem do Ameriky. Byl rok 1983. V Marylandu jsme pak žili nějakých deset let a mezitím se naši rozvedli. Jednoho dne mě pak táta beze slova vzal na letiště a najednou jsme byli zase v Liberci. Normálně jsem začal chodit na základku a pak i na střední. Pak přišlo Skotsko a teď jsem tady.
A chceš tu být i dál?
Mám baráček v Chrastavě, ženu a dvě holky. Jsem tu doma.
Chybí ti Amerika?
Ani ne. Jen mi chybí brácha a máma, kteří v Americe stále žijí. Byl bych radši, kdyby se přestěhovali sem. Ale čas od času nás navštěvují v Čechách.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
