Za Františkou Zverkovou jsme se vydali do Chrastavy, kde má spolek Šance zvířatům kočičí depozitum. Společně s ostatními dobrovolníky se snaží pomoci psům a kočkám v nouzi, poskytnout jim dočasnou péči a následně najít ideální domov.
Jak jste se vůbec k pomoci zvířatům dostala?
Zvířata mě zajímala už od malička. Vždy jsem k nim měla trochu jiný vztah. Vnímala jsem je, jako že tu jsou s námi, ne pro nás. Dobrovolné činnosti v útulcích jsem se začala věnovat již na základní škole.
Proč jste se rozhodla založit Šanci zvířatům?
Hlavním důvodem je zajištění speciální péče zvířatům, která to potřebují. V útulcích bohužel poskytují většinou jen základní zdravotní péči. Samozřejmě to vzhledem k počtu zvířat i chápu, ale my se snažíme pomoci každému. Osobně jsem se setkala například se psem, který trpěl pouhou alergií. Útulek tehdy chtěl psa utratit, přestože by stačilo upravit stravu.
Kdy spolek vznikl?
Bylo to po negativních zkušenostech zejména s pražskými útulky před pěti lety. My jsme chtěli pomáhat i zvířatům na Liberecku, ale je to nezajímalo. Ovšem jakmile se objevilo zvíře s dechberoucím příběhem, útulky se o něj kvůli vidině finančních příspěvků kolikrát téměř popraly. Nebo kvůli atraktivnosti si nechají například slepé psy dovážet i ze zahraničí.
Není to trochu nesmyslné dovážet psy, když zde je mnoho zvířat bez domova?
Přesně tak. My nestíháme zvířata přijímat, mnohdy čekají ve frontě, než jim můžeme poskytnout alespoň dočasnou péči. A jiné organizace si nechají dovážet psy odjinud.
V čem se tedy primárně lišíte od útulku?
Jednak je to samotným systémem dočasných péči a samozřejmě i typem zvířat. Útulky většinou nemohou přijmout zvířata, která potřebují nákladné operace a intenzivní péči. Právě pro tyto pejsky a kočičky jsme původně vznikli.
Kolik lidí vlastně v Šanci zvířatům pracuje?
Všichni pracujeme jako dobrovolníci, máme vedle této práce tedy ještě své zaměstnání. Někteří lidé nám pomáhají s administrativou a grafikou, jiní poskytují dočasnou péči.
V čem je dočasná péče jiná oproti útulku?
V dočasné péči se lidé mohou zvířeti věnovat intenzivněji, dle speciálních potřeb pejsků a kočiček a dopřát jim i rodinné zázemí. Například u psů z množíren jsme v dočasné péči vypozorovali neskutečně rychlé pokroky, kterých v kotcích útulků nebyli schopni.
O kolik psů a koček se v současnosti staráte a kolika jste již pomohli?
Aktuálně máme v depozitu a dočasných péčích okolo třiceti koček a osmi psů. Od roku 2013 to je přes šest set zvířat. Dalším jsme pomohli například se zajištěním kastrace u majitelů v tíživé situaci, kdy ji nemohli sami zaplatit.
Zaměřujete se i na osvětu, jak to v praxi vypadá?
S infostánkem jezdíme na různé festivaly a akce. Do škol pak docházíme na přednášky.
Jak probíhá případná adopce?
I zde se lišíme od útulků. Snažíme se primárně najít co nejvhodnějšího majitele, oproti některým organizacím, pro které je primární zvíře udat. V minulosti mi v jednom útulku k srdci přirostla ovčanda Asta. Později jsem se o ní dozvěděla skrze upozornění, že někde je fenka, která má dvakrát do roka štěňata a majitel je zabíjí kladivem. Na místě jsem zjistila, že se jedná právě o Astu. V útulku se mi pak dostalo odpovědi, že nemají čas řešit podrobný výběr páníčka. My naopak přibližně po roce kontaktujeme všechna zvířata v nových domovech, abychom se ujistili o jejich stavu.
Co znamená váš aktuální projekt Postavte s námi útulek?
Nyní pořádáme sbírku, za kterou bychom rádi odkoupili nějaké starší hospodářské stavení, důležité je, aby byl u objektu i dostatečný pozemek. Rádi bychom totiž pomáhali nejen pejskům a kočičkám, ale i hospodářským zvířatům. Zároveň by místo sloužilo i jako útočiště pro staré psi, kteří musejí dožívat v kotcích útulků.
Foto Lubomír Krongaiger
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
