Neexistuje jiný tiskový mluvčí, kterého by znala celá republika. Jiří Ovčáček, který hájí od roku 2013 pozici mluvčího prezidenta republiky, patří mezi osoby, které svými názory dokáží rozdělit veřejnost na dvě poloviny. Bývalého novináře a publicistu, stranického a vládního mediálního odborníka ČSSD a nyní také ředitele Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky nyní vyzpovídala redakce Drbny.
Pane Ovčáčku, jak jste trávil vánoční svátky?
Vánoce jsou pro mne časem, kdy je třeba se zastavit a připomenout si jejich velké a krásné poselství. Věnoval jsem se tedy blízkým, četl si knihy, které jsem v průběhu roku dostal nebo si je koupil v antikvariátu, a díval se na hezké filmy. Zároveň byly Vánoce, již tradičně, trochu pracovní, jako každý rok jsem se podílel na přípravě vysílání poselství pana prezidenta.
Dostal jste od pana prezidenta k Vánocům nějaký dárek?
K Vánocům jsme si s panem prezidentem popřáli a v poklidu jsme si popovídali u oběda v Lánech. Dárek jsem od pana prezidenta obdržel ke 40. narozeninám, nádherné plnicí pero z limitované prezidentské edice s osobním věnováním, které mi udělalo obrovskou radost.
Dal jste si do nového roku nějaké předsevzetí?
Předsevzetí si zásadně nedávám. Dobré úmysly by totiž měl člověk naplňovat po celý rok, měl by o svých skutcích neustále přemýšlet a rozvažovat své kroky.
Pojďme se věnovat vaší práci. Jak se dostane novinář k práci mluvčího úřadu prezidenta?
Pan prezident mne na podzim roku 2013 oslovil, zda bych pro něj nechtěl pracovat na pozici tiskového mluvčího. Vlastně jsem ani neváhal a nabídku přijal. S Milošem Zemanem se znám od roku 2006, o tři roky později jsme si začali tykat. Bylo pro mne ctí říci ano. Díky laskavosti mého tehdejšího zaměstnavatele jsem mohl ve velmi krátké době nastoupit na Pražský hrad.
Vzpomínáte na první pracovní den ve funkci?
Velmi dobře. Byla to neděle 1. prosince 2013. V sobotu jsem usínal jako redaktor a ráno se probudil coby tiskový mluvčí prezidenta republiky. Mobilní telefon začal čile vyzvánět a tak je tomu doposud. Do nové práce jsem se těšil a zároveň přemítal, jak zvládnu své poprvé před televizní kamerou. Říkal jsem si ale, že nejlepší metodou je „hodit do vody“. A v té se buď rychle naučíte plavat nebo se utopíte.
Mluvčím prezidenta jste od konce roku 2013. Můžete říct, co vám tato práce dala a vzala?
Dala mi obrovský pocit svobody a radost z toho, že dělám něco opravdu smysluplného. Považuji svou práci za službu vlasti. Je přitom logické, že v pozici tiskového mluvčího, onoho „muže z obrazovky“, jsem i ve volném čase lidmi poznáván a oslovují mne. I na výletě o dovolené tak jsem pro ostatní stále mluvčí pana prezidenta. Nebo si mě třeba lidé fotí, když cestuji vlakem. Ale vůbec si na to nestěžuji, s lidmi se totiž rád potkávám a debatuji.
U čeho si nejvíce odpočinete?
U dobré knihy a pěkného filmu. Skvělým odpočinkem jsou pro mne detektivky Agathy Christie, patřím k velkým milovníkům slečny Marplové. Rád se ale také začtu do literatury faktu, knih o historii, do biografií nebo do encyklopedií. Zrovna nedávno jsem si koupil v antikvariátu skvostnou Encyklopedii antiky. Pokud jde o filmy, mým oblíbeným obdobím jsou československé filmy druhé poloviny 50. let minulého století. Jmenovat mohu například satiru Tři přání.
Co vy a sport? Je nějaký, který si rád zahrajete nebo kterému se ve volnu věnujete?
Nesportuji, ale věnuji se pěší turistice. Loni jsem překonal 100 prázdninových kilometrů. Není nic skvělejšího než patnáct kilometrů svěží chůze krásnou krajinou. Člověk si nádherně odpočine a ještě pozná krásy naší země. Právě proto nejraději trávím dovolené v České republice. U nás je nejen nádherně, ale také lid je tu dobrý.
Určitě vnímáte kritiku vaší osoby a některých vašich výroků. Jste vůči kritice imunní nebo se vás třeba některé komentáře na internetu dotknou?
Vůbec mi nevadí satira, karikatury, kritické poznámky, protože ty vás nutí k přemýšlení. Internet ale beru s velkou rezervou. Pokud bych ho vzal za bernou minci, začal bych mít pocit, že v České republice vypukla občanská válka. Ale tak tomu není. Drtivá většina lidí, ač má třeba odlišné názory, se chová slušně a bez agresivity. Takže spíše varuji před tím, abychom poměřovali situaci v zemi podle komentářů na sociálních sítích.
Často se objevujete v kolážích Tomáše Břínka alias TMBK. Jak vnímáte to, že jste jeho vděčným terčem?
Je to pro mě velká čest, protože je to satira inteligentní, byť mnohdy hodně ostrá. Ale taková má satira být.
Nedávno jste se s ním také sešel. Co jste si řekli?
Přijal jsem pozvání na křest nové knihy a měli jsme možnost si při té příležitosti říct pár slov. Z mé strany zazněla upřímná pochvala. Právě proto, že satiry je dnes jako šafránu. Pokud ztratíme schopnost zasmát se sami sobě, bude to s námi teprve zlé. Není překvapující, že právě satiru nenávidí různé totalitní režimy. V demokracii by měla být opečovávanou květinkou.
Pokud by prezidentský mandát neobhájil Miloš Zeman, byl byste ochoten pokračovat v práci mluvčího? Případně pod kterým z kandidátů byste byl ochoten pokračovat?
Takto vůbec nepřemýšlím a vůbec o takové variantě neuvažuji. Až skončím na Pražském hradě, jistě se opět najde nějaká zajímavá životní výzva. Život se podle mého názoru nemá plánovat jako výstavba továrny, život se má poctivě žít.
Miloš Zeman si stejně jako Václav Klaus zatím nevychovává nástupce. Kdo by ho měl podle vás po tomto volebním období nahradit?
Zastávám názor, že prezidentem republiky se v roce 2023 stane osobnost, která bude zaměřena pravicově, zároveň konzervativně a bude mít zkušenosti z politiky. Nebude to žádný „kavárník“.
Často dáváte názorovým oponentům nálepku pražské kavárny. Mohl byste, prosím, říci, kdo ze známých osobností a politiků je členem pražské kavárny?
Určitě nebudu uvádět jmenný seznam, to není můj styl. Omezím se tedy na konstatování, že členem pražské kavárny je ten, kdo neuznává a nerespektuje názory druhých a ze jediný správný názor považuje ten svůj. Vlastně jsou to jedinci, kterým vadí svoboda názoru a svoboda slova.
