Jeho malby zná určitě každý Liberečák. Co Liberečák, graffiti sprejera Uplne Mimo přesahují hranice Liberce. Tvoření má už za ty roky v malíku, graffiti a pouliční umění ho ale fascinovalo už od mládí.
Je to umělec, je to sprejer. Jestli je to Honza, Pepa nebo Jarda, nevím a ani se to nepokouším zjistit. Aspoň to má svoje kouzlo. Vystupuje prostě pod pseudonymem Uplne Mimo. Třeba je to týpek, co jste ho před chvílí potkali na ulici, kdo ví.
O umění se zajímal od malička. „Cokoliv vizuálního mě lákalo už od dětství, ale umění bylo vždy jen někde uzavřené, buď v knize, na zámku nebo v galerii. Ale tenkrát, když mi bylo asi dvanáct, se začalo cosi objevovat na zdech, venku v ulici, jen tak. Fascinovalo mě to a toužil jsem zjistit, kdo za tím stojí, jak na to a přidat taky trošku do mlýna,“ vypráví liberecký umělec.
Přiznává, že ze začátku tak jako spoustu puberťáků ho lákalo i to, že sprejování je něco, co se „nesmí“. Ovlivnily ho ale i tehdejší časopisy jako Poplife nebo Board. A protože kreslení mu šlo ze všeho nejlíp, není velký překvapení, že šel na umělku. „Vystudoval jsem uměleckou školu se zaměřením na šperk a získal tím trochu podrobnější náhled na umění a k tomu tisíce hodin kresby, za což jsem hrozně vděčný,“ říká Uplne Mimo.
Postupně se vypracoval a začaly mu přibývat i nabídky. Je tak jedním z mála sprejerů, který se může tímto uměním dokonce živit. „Byla to ale dlouhá cestu,“ upozorňuje. Mezi jeho zakázky patří třeba i wallride na JBC 4X Revelations.
„Jsem rád, že mohu už sedmým rokem ovlivňovat vizuál tak velké akce, jako je právě JBC 4X Revelations. To je zrovna jedna z těch zakázek, kde mi je blízká cílovka a zaměření. To se pak dělá samo. Některé zakázky neměly tak hladký průběh, ale nikdy bych nedělal něco, co se mi příčí, to prostě nejde.“ A jestli si nechá kecat do toho, co a jak malovat? Se zákazníky je to obvykle kompromis. Nastíní pár konceptů jak jejich potřebu nejlíp vyřešit a pak už to nechají na něm.
Je jasné, že ke sprejerství patří i obrovské a nekonečné téma legálu, ilegálu. Někdo maluje na jen schválené a vybrané plochy, někdo se naopak pouští do tvorby na jakémkoliv místě. Uplne Mimo to komentuje slovy: „Graffiti na legálních plochách, jsou graffiti jen z podstaty věci. Byl to takový boom, že legální malování přijít muselo. Dalo by se říct, že to je tak trochu jiný směr, který by měl potlačit ten ilegál, ale to se nejspíš nepovede. Nicméně ty ryzí graffiti jsou právě především ty nechtěné, nenáviděné a pro mnoho lidí ošklivé. Což je ale subjektivní.“
A stejně jako legál nebo ilegál se řeší třeba i malování na památky. A Uplne Mimo na to má jasnej názor. „Jiné jakékoliv umění v ulici respektuji. Samotní sprejeři těžce nesou, když jim někdo „krosne“ věc.“ Vedle toho se mu líbí i mural (velkoformátová malba). Prý je skvělej adrenalin, malovat z 15metrové plošiny. Vymlouvat mu to nebudu, ale chce to asi pěknej kus odvahy. A stejně tak je pěkný oříšek svůj návrh zpracovat v poměru 100:1. „Po dokončení několikadenní malby je to nepopsatelný pocit.“
Krom originálních maleb je ale tenhle libereckej týpek výjimečný ještě něčím jiným. Vedle normálních zdí mu totiž jako malířské plátno občas poslouží i folie, do které si lidé balí. . . No třeba sváču do práce. “Čas od času si vezmu potravinářskou folii a jdu malovat tam, kde zdi nejsou. Stačí jen dva stromy a dobrý nápad. Dílo má takový jepičí život, po dokončení ho nafotím a odstraním. Příroda už je plasty zahlcena dost,” vypráví Liberečák.
V dnešní době se pohled na celou řadu věcí mění. Mít tetování bylo ještě za generace našich babiček a dědečků něco neobvyklého a dnes? Kérku má skoro každej. Ale mění se pohled i na graffiti? „Umění je odjakživa nezměřitelné, hodnocení je subjektivní a u kontroverzních graffiti obzvláště. Zde se posuzuje i jiné hledisko. Lidi se nedokážou dívat na graffiti jinak než tak, jak si myslí, že by měli. Problém je i v našem systému. Lidi si spíše postěžují, než aby napsali, že to graffiti je super a přitom věřím, že jich je určitě víc. Jenže jedna taková nenápadná stížnost znuděného občana se musí bohužel řešit. Nezávidím úředníkům. Mám pocit, že se to děje už jen u nás.“
Leckde v zahraničí se prý ke graffiti přistupuje mnohem otevřeněji. Existují i appky, co vás provedou městem podle muralu od světových graffiti umělců. „Ale tady u nás se bojíme, že to bude kontroverzní, někomu se to nebude líbit a budou to vyhozené peníze. Doufám a už několik let věřím, že ubude znuděných lidí, co si stěžují prostřednictvím internetu a budeme moci procházet městy a obdivovat obrovská umělecká díla, kterým nyní brání billboardy. Momentálně je připravený projekt na mural festival s rozšířenou realitou a hledáme otevřený dveře na úřadech,“ říká umělec.
A dodává: „Co se týká srovnání tetování a graffiti, je to opravdu téměř podobné. Z tetování se stal obrovský business, už jde o úplně něco jiného, což se stává i v graffiti. Ve finále si ale myslím, že ty kontrasty v tomto směru z toho dělají jedinečnou záležitost. Hezké graffiti je natolik hezké, jak je ošklivé, ošklivé. Málokteré umění má tak rozdílné strany mince. Nechápu proč se tím lidi trápí. Proč mají neustálou potřebu měnit něco, na co nemají právo a naopak. Umění musí být svobodné!“
Pokud jste si celou dobu lámali hlavu s tím, co znamená Uplne Mimo a kde se vzalo, tak to rozhodně není o tom, že tenhle Liberečák byl tak nějak mimo. „Uplne Mimo má dávný původ z rodinného počítače, kde jsem měl složku se svýma čmáranicema a tak jsem ji příznačně pojmenoval UM.“
Foto Uplne Mimo
