Liberecká plavkyně Markéta Pechová jako první handicapovaná žena z Česka zdolala kanál La Manche. Dostala od té doby spoustu gratulací, život se jí ale zatím nijak nezměnil. „Pořád musím prát, uklízet a všechno dělat. Bohužel pořád to je stejné," řekla.
Pechová ve 12 letech přišla o pravou nohu kvůli nádoru na stehenní kosti. Plavat se začala učit ve 20 letech. V Česku je první handicapovanou ženou, která pokořila La Manche. Zda je i první na světě, není jisté. „Já jsem to nejela dělat, že budu první, já jsem to jela dělat jako plavec, takže jsem se o to nezajímala," uvedla.
Jaká byla její první slova po zdolání kanálu, si nepamatuje. To, že je konec, poznala, když visela na útesu a čekala na člun. „Když jsem vylezla na loď, tak si nepamatuji nic, co mi říkali kluci, že mi gratulovali. Nepamatuji si vůbec první tři čtyři minuty," řekla.
Radost měla, když si večer mohla dát oblíbené kafe. „Na to jsem se těšila celý den," podotkla. Plavala přes 12 hodin, na nic zásadního ale cestou nemyslela a jen sledovala doprovodnou loď. „Na nic jiného jsem neměla čas myslet. Jen jsem řešila, abych se nedotkla lodi, tím ten pokus končí a je neplatný," konstatovala.
Start na olympiádě či paralympiádě do budoucna čtyřicetiletá dálková plavkyně neplánuje, i když jednu výzvu před sebou má. „Mám takovou malou představu, ale rozhodně to nebude tak velké jako La Manche. Určitě už nepůjdu do tak fyzicky náročné akce," řekla. Dopředu ale o tom zatím nechce mluvit, aby to nemusela splnit. I o zdolání kanálu totiž mluvila z legrace ve 30 letech, když se jí lidé ptali, proč trénuje. „Měla jsem to jako srandu. A řekla jsem, až mi bude 40, protože mi přišlo, že na to mezitím zapomenou," poznamenala.
Tehdy trénovala v Českých Budějovicích, reálně se touto výzvou začala zabývat po přestěhování do Liberce. „Připravovala jsem se asi dva roky intenzivně," uvedla. Pětkrát týdně chodila plavat, jeden den do posilovny. Každý týden v přípravě uplavala asi 25 kilometrů, k tomu měla závody.
Dopředu ale raději nezjišťovala, co ji v úžině mezi Velkou Británií a Francií čeká. „Jsem radši, když nevím, do čeho jdu. Moc jsem se nepřipravovala, akorát jsem jela na soustředění několikrát k moři, abych byla zvyklá na slanou vodu a vlny a otužovala jsem se," řekla.
Podle předsedy libereckého klubu Petra Kořínka je kanál La Manche pro plavce ze střední Evropy téměř nepřipravitelný. „Měli jsme konzultanty, kteří tam byli mnohokrát, i tak si ale opravdu nedovedeme představit, co tam toho plavce čeká," uvedl. Podle něj ale měli obrovské štěstí na podmínky, na počasí. Pechová měla strach na začátku, když se ponořila za tmy, což nikdy předtím nezkoušela. „Teda zkoušela, ale jen deset metrů od břehu," uvedla.
Nepříjemné byly podle ní i medúzy a trajekty, které ochlazovaly vodu. Na startu měla voda 18,5 stupně, místy ale klesla k 12 stupňům. Zima Pechové byla, nejvíc ji v tomto směru trápil pahýl. „Protože ten se špatně prokrvuje, takže největší problém jsem měla s tou nohou, protože tu nemám jak protáhnout, jak prokrvit," řekla.
Její nevýhodou bylo, že je štíhlá, váží asi 55 kilogramů. „Všichni mi říkali, že hubený plavec na La Manche nepatří," řekla. Cestou si nejčastěji dávala polomáčené sušenky, proteinové tyčinky odmítala. V neděli uplavala asi 38 kilometrů, předtím nejvíc na jeden zátah dala 25 kilometrů.
Kanál zdolala za 12 hodin a 31 minut, většinou plavala kraulem. „Prsa jsou pomalejší než proudy, které tam jsou, a plavce vrací zpátky do Anglie," řekl Kořínek. To podle něj věděli od kapitána lodi.
Dva roky příprav si vyžádaly zhruba 400 tisíc až půl milionu korun, z toho pobyt při zdolávání kanálu stál mezi 100 až 150 tisící korunami. Pobyt by měla zaplatit Pechová ze svých úspor. „Musím ale říci, že se už někteří sponzoři ozvali, že přispějí. Takže doufám, že ta částka, kterou do toho bude muset Markéta vložit ze svého, bude co nejnižší," dodal Kořínek.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
