MOBILY NA ŠKOLÁCH: V první třídě mají děti mobily jen výjimečně, říká učitelka prvního stupně

Jakou máte zkušenost s mobily u dětí v prvních a druhých třídách? Mají je?
V první třídě mají děti mobily jen výjimečně. Ve druhé se jejich počet navyšuje a ve třetí třídě je po Vánocích mají už téměř všichni. Většina dětí má mobil hlavně proto, že když se osamostatní, ozývají se rodičům, že jsou doma, že dorazily na kroužek atd. Ve škole mobil příliš nepoužívají. Ne že by to bylo úplně zakázané, ale pro děti v raném školním věku je důležitější komunikace, rozvoj sociálních dovedností. Proto jim vysvětluji, ať si ten mobil schovají a teď si hrají se spolužáky. Děti tento argument respektují a mobil si nechávají na čekání ve frontě na oběd a na doma.

Je mi jasné, že trend telefonů u takto malých dětí roste. Pozorujete ho? Je znatelný rozdíl mezi situací dnes a třeba před pěti lety?
Jednoduchá odpověď. Ano, rozhodně.

Reguluje škola telefony nějakým způsobem?
Každá škola má svá vlastní pravidla a nastavení. Většinou je zakázáno používat mobilní telefony při vyučování. Jsou ale předměty, ve kterých se moderní technologie, včetně mobilů, dají využít. Takže je na učiteli, co po dětech chce. O přestávkách děti mobily používat mohou. Starší děti na nich hrají hry a poslouchají písničky. U mladších dětí se snažíme, aby si o přestávkách hrály spolu a mobily nechaly v aktovkách. Většinou nemají problém s respektováním této skutečnosti.

Z vašeho pohledu… Je opravdu nutné, aby měly malé děti na školách telefony?
Děti v první třídě ve škole mobily nepotřebují. Pokud je rodiče vodí do školy a zase ze školy, mobil není důležitý. Když mají ve škole volno, přestávku, hrají si spolu. Mobil by je zbytečně vyčleňoval a děti by si hůře budovaly své místo v novém kolektivu.

Vyčleňoval… Často slýchávám názor, že dítě telefon mít musí, aby nebylo vyčleněno z kolektivu. Váš názor na tato slova?
Já osobně si myslím, že můžeme vést děti k tomu, aby se vzájemně respektovaly, nehledě na to, jakou značku mobilu, či oblečení nosí. Každý je v něčem dobrý, něco umí a není tak třeba si své místo „na slunci“ získávat chlubením se novým a lepším mobilem… To je ale můj názor a vím, že ne vždy se to dá takto idylicky zvládnout. Já se touto myšlenkou řídím a snažím se ji předávat i mým žáčkům. Zatím, myslím, nám to funguje.

Jaká témata dnes u prvňáčků, druháčků vítězí? Vím, že v oblibě je například hra Minecraft… Je občas těžké se v jejich zálibách zorientovat?
Děti se hodně zajímají o počítačové hry, to máte pravdu. Je těžké se v nich zorientovat. Ani se o to nepokouším, ale občas se nechám poučit. Dalším fenoménem je lego – v jakékoliv podobě a „mutaci“. Děti také hodně sportují. Chlapci vášnivě debatují o fotbalistech, děvčata o populárních pěveckých hvězdách a hvězdičkách. Auta, panenky, plyšáci… Děti si stále hrají i s klasickými hračkami, malují si. Sledují filmy a seriály, ale klasické pohádky a Večerníčky už tak oblíbené nejsou. Někdy je opravdu těžké najít společné téma. Člověk aby sledoval nové dětské seriály, aby byl trochu v obraze. To je ale ve všech oborech… doba jde vpřed. (úsměv)

Brzy budou zápisy do prvních tříd. Líbilo se mi, jak jste říkala, že si je mají děti užít, že je to jejich velký den. Je to tak? Rodiče se se zápisy často stresují, ale mají k tomu vůbec důvod?
Důvod vlastně nemají. Pokud není problém s počtem míst na škole, kam se dítě hlásí, není se čeho obávat. Podle mě je zápis první velká společenská událost. Nebo by alespoň mohla být… Dítě prokáže svou samostatnost, reprezentuje samo sebe. Zápis není zkoušení, ze kterého se známkuje. Je to rozhovor, při kterém budoucí prvňáček ukáže, co umí – básničku, své jméno a příjmení, barvy, tvary, pravolevou orientaci, slovní zásobu atd. Ano, je toho hodně, ale rozhodně to není přijímací pohovor. Já si třeba s dítětem povídám nad obrázkem. Jakou barvou nakreslilo sluníčko, co je to za tvar, na které straně je, co se stane, když zajde, co děláme venku, když sluníčko svítí, kolik má paprsků… Prostě povídání o obrázku, ze kterého jsem právě zjistila, že dítě zná barvy, tvary, zvládá pravolevou orientaci, všímá si přírody kolem sebe, přemýšlí, umí spočítat předměty a vyslovuje správně hlásky. Chybná odpověď není. Dítě většinou pochválíme, povzbudíme. Odchází s pocitem, že si chvíli hrálo na tu velkou školu. (úsměv)

Také mi přijde, že jsou dnes děti tlačené k tomu, aby už před nástupem do první třídy uměly číst a počítat. Je to vlastně dobře?
Něco málo by děti umět měly. Číst… no, poznat písmena, která mají ve jméně a podepsat se velkými tiskacími písmeny. To vlastně úplně stačí. A i děti, které toto neuměly, se to brzy ve škole naučily. Důležitější je slyšet správnou hlásku na začátku slova, umět vymyslet slovo, které začíná na určitou hlásku, mít slovní zásobu, správně všechny hlásky vyslovovat… Nebo alespoň pracovat na správné výslovnosti.

Počítat… Dobré je, když má předškolák představu počtu. Bez počítání, ukážu tři prsty, hodím kostkou a poznám pět puntíků. Číslice mohu umět, ale důležitější je, umět si představit, kolik to je. Vědět, co je více a co méně, co je za a před…

Během roku se děti srovnají. Ty, co toho uměly při nástupu do školy méně, většinou doženou ty, co měly nějaký náskok. Umět něco dopředu je takový bonus pro lehčí start. Každé dítě je jiné…

Jak moc se v uplynulých letech vyvinula výuka v prvních třídách? Mnozí rodiče si pamatují sami sebe, kdy se sedělo čtyři vyučující hodiny v lavicích, ale předpokládám, že dnes už tomu tak není…
Podle mě každá paní učitelka v první třídě ví, jak dlouho se děti vydrží soustředit na jednu činnost. Proto pak hodinu skládá tak, aby se činnosti střídaly a aby děti měly hravé učení, odreagování, pohyb, práci mimo lavice. V takové jedné hodině se vlastně vystřídá hudební výchova, tělesná výchova, dramatické výchova, výtvarná výchova, dokonce i přestávka, a stále je to hodina matematiky. (úsměv) Děti musí začít škola bavit a měly by zažít nějaký úspěch. Potřebujeme, aby se jim do školy chtělo chodit, alespoň prvních pár let.