Úspěšná koučka, andragožka s titulem z psychologie, a hlavně mnohaletou zkušeností s prací s lidmi. Eva Tesařová pomohla najít vnitřní balanc nejednomu člověku. Ať už v krizi nebo na cestě za svým lepším já. Pro čtenáře Liberecké Drbny se rozpovídala o tom, jak se v době stavu nouze vypořádat se stresem, úzkostí a zachovat si chladnou hlavu.
Eva Tesařová mě usazuje ve své kanceláři blízko liberecké ZOO. Nabízí mi kávu a sedá si vedle mě. Drobná sympatická blondýna srší energií. Uhladí si šaty a ptá se, jak se mi daří. Nevidíme se poprvé. Zkušenosti s jejím koučinkem mám i já osobně, a tak zhruba vím, co mě čeká. Uvolněné povídání, žádné drama, ale ani zlehčování celé situace. Než začne samotný rozhovor, uběhne skoro hodina. Jen tak si povídáme a já jsem vděčná, že jsem si udělala více času.
Nacházíme se v období, které bezpochyby není jednoduché. Jak by měl vypadat náš běžný den, abychom zůstali v pohodě?
Musím se trochu usmívat tomu, jak se všichni těšíme na dovolenou nebo nějaké svátky. Teď momentálně se nařídilo pouze čtrnáct dní volna a lidé najednou nevědí, jak naložit s časem. Zkusme si tohle „nařízené volno“ připodobnit k svátku nebo dovolené. Přála bych lidem, aby si zachovali standardní režim. Buď ještě pracovní, nebo ten, kdy zůstáváme doma. Je velmi důležité vytvořit si program. Když ten program mít nebudeme, je podstatně pravděpodobnější, že budeme mít touhu sdílet negativní zprávy s okolím. Lidé zapínají televizi, tam jsou ty zprávy neustále. I detaily, které každou hodinu slyšet úplně nepotřebujeme.
Znamená to, že nemáme koukat na televizi, číst noviny?
Nebyla bych v tom dogmatická. Můžeme si třeba večer zapnout shrnutí dne ve večerním zpravodajství. Ty nejdůležitější informace se k nám stejně donesou. Pro psychiku je až deformační, když člověk sleduje to médium celý den. Lidský mozek dokáže zkonzumovat jen určité množství informací.
Co se děje v těle člověka, který kouká na zpravodajství nonstop? Je z toho ve stresu …
Člověk, který je dlouhodobě vystavený stresu, má v těle nadbytek kortizolu, stresového hormonu. Pokud budeme hovořit skutečně o delším časovém období, kortizol se hromadí a začne limitovat imunitní systém. Ten pak napadá slabší orgány v těle. To samozřejmě není žádoucí, tím spíš nyní. Hladina kortizolu se dá změřit. Dokonce si ten test můžete udělat u většiny obvodních lékařů. Jen bych to nedoporučovala zrovna teď, kdy mají lékaři plné ruce práce.
S tím se dá vcelku dobře bojovat, že? Na vašem facebooku jsem viděla sdílené video od známého kouče a mentora Jana Mühlfeita. Popisoval v něm, jak je dobré být v přítomném okamžiku..
V tom videu navazuje na trénink dechu. Tak schválně. Zkuste se třikrát nadechnout a třikrát dlouze vydechnout. Na co jste Myslela?
Na nic.
Přesně. To byl ten přítomný okamžik. Poukazuje na to, že organismus má chvíli ke zklidnění stresu, úzkosti. Zklidnila se vám totiž mysl.
Co mám tedy začít dělat?
Třeba si přečíst dobrou knížku. Uklízet a tancovat u toho. Zajít na procházku se psem. Cokoli, co Vám přinese radost. Díky činnosti, která Vás baví a dělá vám radost, tak v těle vzbuzujete hormony úplně jiného typu – hormony radosti a štěstí. Dopamin, serotonin, oxytocin a endorfin. Člověk, který je v duševní pohodě reaguje na problémové situace úplně jinak než ten, který není.
Je to takhle prosté?
Ty činnosti můžou být prosté. Pro někoho ale může být složitá vůbec ta snaha odpoutat pozornost.
Co naopak nedělat?
Dokonce bych i doporučila nezvedat telefony lidem, kteří kolem sebe šíří paniku. Nebo se s nimi alespoň nebavte dlouho. Zkrátka omezujte kontakt s lidmi, kteří mají panické projevy.
Není to zavírání očí před problémy?
Vůbec ne. Je to způsob, jak být klidná v neklidném období. Když si například jdete zaběhat nebo si přečíst knížku, neutíkáte tím před problémy, ale odpoutáváte svou pozornost a posilujete klid, kondici a náladu. Tím přispíváte k tvorbě pozitivních hormonů. Je to vlastně forma jiného přítomného okamžiku.
Vy sama v okolí pozorujete paniku? Opravdu někteří lidé cítí až úzkost z apokalyptických scénářů?
Ano, lidé mezi sebou přirozeně sdílí určité napětí. To může skutečně vyvolávat paniku. Člověk běžně reaguje na zátěžové situace konstruktivním způsobem. Ve chvílích paniky ale jedná iracionálně. Třeba to vykupování mouky, těstovin, ... Minulý týden na školení paní s mobilem v ruce zakřičela v plném sále, že právě vyhlásili zákaz shlukování více než třiceti osob. Ještě to nebylo ani schválené, ale ona měla potřebu tu paniku, ten strach sdílet.
Jak se liší stres, panika a úzkost?
Stres je reakce na strach. Stres je reakce organismu na mimořádné zátěžové situace, změny, výhledové konce nebo i začátky.
Strach je přitom ale přirozená biologická ochrana organismu. Náš organismus je od přírody nastaven na silnější vnímání nebezpečí než bezpečí. Část mozku - amygdala (je zodpovědná za emoce – radost, strach, …), okamžitě hlásí POZOR! Je to taková malá chemická továrna. Okamžitě naskočí hormon kortizol, který sepne obranné mechanismy. Útok, únik, ustrnutí, a další. Úzkost je kombinace emocí, je to reakce na strach a stres a působí přímo na mnoho vnitřních orgánů v těle. Svírání na hrudi, nechutenství nebo přejídání, bušení srdce, pocení. Najednou dochází v těle k výraznému snížení imunity, a to je přesně to, co teď nepotřebujeme.
Zprávy jsme už naťukli, ale teď z trochu jiného úhlu. Hodně nás ovlivňují také sami novináři, jejich projev …
Ano, v dynamice projevu, intonaci, dramatičnosti, a síle slov se nachází i způsob, jakým diváci, posluchači a čtenáři budou reagovat. Novináři by skutečně měli pouze informovat. Ideálně se zdržet nějaké dramatizace. Pak je tu samozřejmě také ta četnost…
Dá se najít na současné situaci něco pozitivního?
Toho je hrozně moc! (smích)
Například?
Tak třeba už jenom to, že mnoho lidí má pracovní volno. Rodina má příležitost být víc spolu, semknout se. Krizová situace opět vyvolala vlnu solidarity. Co roušek už se našilo! Co vtipů na téma koronaviru už lidé vymysleli. Fabriky nejedou, a tak se vyčistí vzduch…
Je to tedy nakonec opět jen o přístupu člověka, že?
Přesně. Lidé si můžou vybrat, kam zaměří svou pozornost. Jestli na strach, nebo na to pozitivní. Klidně se může stát, že se začnou nudit. Ale víte co? Nuda není vůbec na škodu. Zůstat sám v tichu znamená, že v mozku se aktivují centra vzpomínek a zamyšlení. Z nudy může vzejít prostě mnoho dobrého. Třeba i řešení pracovního problému, na které člověk dlouho nemohl přijít.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
