Život v domě seniorů na Františkově v Liberci se kvůli novému typu koronaviru zásadně změnil. Domov je s kapacitou 200 lůžek v domě seniorů a v domově se zvláštním režimem největším pobytovým zařízením v Libereckém kraji. Aktuálně se tu starají o 182 seniorů a nové nepřijímají. Důvodem je obava z nákazy, ale také kapacita. Jednu ze tří budov totiž po dohodě s krajem vyčlenili pro nemocné seniory i z ostatních domovů v kraji. Zatím je naštěstí prázdná, řekl ředitel domova Jan Gabriel.
Domov na Františkově je jedním ze dvou pobytových zařízení v Libereckém kraji, kde se zatím covid-19 objevil. Nejprve ho hygienici prokázali u údržbáře domova v Českém Dubu, který ale s klienty do styku nepřišel, a mezi seniory se nákaza nedostala. Jen o pár dní později se nemoc objevila v Domě Bára na Františkově. Onemocněla jedna z pracovnic přímé péče a také dva senioři, kteří spolu byli na pokoji. Oba museli do nemocnice. Jeden zemřel, druhý leží na infekčním oddělení. U nikoho dalšího v domově se nemoc neprokázala. „I nemocná pracovnice už se bude moci vrátit do práce, opakované testy u ní vyšly negativně," řekl Gabriel.
Dům Bára, kde se nákaza objevila, prošel důkladnou dezinfekcí a po dohodě s krajem ho přeměnili na zařízení pro nemocné seniory, jejichž stav nebude vyžadovat hospitalizaci. Nechali ho od ostatních budov i oddělit zděnou příčkou, aby se riziko případného přenosu nákazy minimalizovalo. Všechny seniory přestěhovali do dvou sousedních budov. „Museli jsme z jednolůžkových pokojů udělat dvoulůžkové a v některých dvoulůžkových jsou teď tři lůžka. Naši senioři to chápou, jsou moc stateční. Už se ale těší, až to všechno skončí a oni se budou moci vrátit k životu a režimu, na jaký byli zvyklí. Hlavně jim chybí kontakt s rodinami," dodal ředitel.
Domov zaměstnává zhruba 110 pracovníků, hlavně žen. Některé musely kvůli uzavření škol zůstat doma a starat se o děti. „Chodí nám ale vypomáhat deset studentů zdravotní školy, a tak to zvládáme," řekl Gabriel. I situace s ochrannými prostředky, kterých byl zpočátku nedostatek, se podle něj výrazně zlepšila. Pomohli i dobrovolníci, kteří našili plátěné roušky s kapsou, do které se dá vkládat nanofiltr. Ty domovu stejně jako dezinfekci a další ochranné pomůcky dodává kraj. „Jsem poměrně klidný, i kdyby začali přijíždět nemocní klienti, tak o zaměstnance je v tomto směru dobře postaráno," dodal ředitel.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Ti staří klienti domova opravdu přišli o všechno, o jistotu a důstojnost. Ze dne na den je bez vysvětlování vystěhovali z jejich zaplacených a smluvně vázaných domovů a nastěhovali je k ostatním, kteří jsou ve stejném šoku a situaci. Jejich věci jim vysypali do igelitových pytlů a u mnoha věci ani nevědí, kde skončily. Mnozí trpí depresí a volají své blízké. Prostě bezmoc proti rozhodnutí potentátů. Tahle léčba podle pana hejtmana zapomněla na to, že tito klienti jsou lidé. Kraj se smluvně zavázal úrovní péče, jistotou, že o svůj náhradní domov nepřijdou a budou moct v klidu dožít. Ale během jednoho dopoledne, tyto jistoty ztratili. Vyklidili je z pokojů a udělali z nich bezdomovce. Nastěhovali je do pokojů, které na takovou kapacitu nejsou stavěné. Pane hejtmane, vy je zabíjíte! Ti na přistýlkách nemají ani hloupý zvonek na ošetřovatelky a nemohou si zavolat pomoc. Jejich zdravotní stav se zhoršil. Tohle je genocida starších lidí. Nemocnice mají volné kapacity a tady se v nepřijatelných podmínkách mačká 182 klientů, kterým jste sebral iluzi, že stát své slovo plní. Prázdným ubytovnám a hotelům jste nic nepřikázali a tady jste asi sedmdesáti klientům sebrali domov a dalším do jejich zaplacených domovů nastěhoval vystrašené nájemníky. To nikdo nechápe, jak jste porušili jejich občanská práva? Kdo je chrání, kdo bojuje za jejich důstojnost? Výjimečným stavem se nezrušily jejich smlouvy s domovem, ale vystěhováním, vznikly další právní nároky klientů, které je nutné respektovat. Radím, všem rodinám klientů, aby po domově žádali náhradu za újmu a bezodkladný návrat do původního stavu. Vystěhování nemá právní oporu. Ředitel měl své klienty chránit, ne se podvolit zlovůli kraje.
Obávám se, že stařečků se nikdo neptal a ani se nezabýval myšlenkou, jak je 90-ti letým, když je vystěhují z jejich pokoje, ze zaběhlého postředí a nacpou k někomu cizímu. Mají z toho opravdu velké duševní potíže. Někteří dokonce prý vyhrožovali sebevraždou a nemohou se s tím smířit. To se opravdu nenašlo místo jinde? Ty objekty jsou blízko sebe, kdo zaručí, že se nenakazí i dosud zdraví jedinci? Tohle není dořešené.
