(NE)OBYČEJNÍ: Tváří v tvář koronaviru nedokázali sedět s rukama v klíně

Ze dne na den, možná i z hodiny na hodinu se museli přizpůsobit krizi, kterou nepamatujeme. A nemocnice se staly centrem této krize. Řada zdravotníků přitom najednou o své pacienty přišla. Místo volna ale neváhali a začali pomáhat jinde. Tady je několik neobyčejných příběhů.

Jako třeba tři sestry z oddělení ústní a obličejové chirurgie. V době nouzového stavu oddělení provádělo jen nejnutnější zákroky, a tak se vydaly na pomoc tam, kde to bylo třeba – k odběru vzorků od potenciálně nakažených koronavirem.

„Nedokázaly jsme jen tak sedět s rukama v klíně a sledovat, jak naši kolegové padají takříkajíc na ústa,“ vysvětlila vrchní sestra Eva Holmová. 

Sestry se tak bez zaváhání z relativního bezpečí svého oddělení vydaly přímo naproti nemoci, která dokáže zabíjet. „I když mají k dispozici veškeré ochranné obleky, stejně u nich zůstává minimálně lehká obava z nákazy. Ostatně jako u nás všech v současné době,“ dodala vrchní sestra.

Pomoci zvládnout kritickou situaci se rozhodla i Kateřina Machová. Standardně pracuje jako fyzioterapeutka rehabilitačního oddělení, neváhala se ale proměnit v koordinátorku dobrovolníků, kterých bylo v jednu dobu 130. Větší rozdíl přitom nejspíš být nemůže.

Namísto fyzické práce s pacienty se rázem věnovala administrativě a komunikaci. „Chtěla bych všem dobrovolníkům poděkovat, jejich pomoc byla pro chod nemocnice ohromně potřebná,“ říká.

To Věra Morávková zkušenosti s epidemiemi měla. Ve zdravotnictví pracuje od roku 1986 a tak ví jaké to je, když řádí žloutenka či spalničky. Je vrchní sestrou na infekčním a zároveň se stala koordinátorkou zásobování ochranných pomůcek. „Začátky zásobování byly krušné,“ vzpomíná na první nápor koronaviru.

Děkuje všem sestřičkám, které ve svém volnu chodily pomáhat, ale i medikům či studentům univerzity. Na krizi vidí pozitivum v tom, že v nemocnici nasbírali řadu neocenitelných zkušeností. „Doufám ale, že další taková „příležitost“ několik desítek let nebude,“ dodává.

Pod obrovským tlakem se najednou ocitla laboratoř, která vzorky zpracovávala. Denně jich bylo i 350. Se zvládáním tak obrovského množství vzorků v laboratoři pomáhali i zaměstnanci mikrobiologie a genetiky. 

„Je to tak trochu zkouška, jak bychom mohli společně pracovat po vybudování Centra urgentní medicíny, kdy by mělo dojít ke sloučení laboratoří. Každopádně bych chtěl kolegům z genetiky velice poděkovat jak za personální, tak i přístrojovou výpomoc,“ říká klinický bioanalytik Martin Kracík.

A co taková sestra z infekčního oddělení? Novou pozici si během koronakrize vyzkoušela i Nikola Čejková. Dostala na starost mediky, kteří odebírali vzorky. „Vzorků bývalo denně třeba i sedm desítek, což dalo zabrat,“ vysvětluje. Během pár dní se ale podařilo vypracovat logistiku a všechno si sedlo. 

„Na začátku to ale byla - oproti naší standardní práci - hodně velká improvizace,“ dodává.