Nebylo mu ani dvaadvacet. Rudolf Fuksa už přitom věděl, že jeho cesta končí. V březnu 1952 si vyslechl rozsudek – smrt. Nepomohly žádosti o milost, několik měsíců stráví ve věznici a 9. srpna se vydává na svou poslední cestu. Ta končí v 5:18. Rudolf Fuksa umírá po deseti minutách agonie.
Druhou světovou válku přečká jako chlapec v Kostelci nad Labem, po ní se s rodinou vydává dosídlovat pohraničí. Otec dostává místo v Chrastavě, stává se správcem tiskárny v dnešní Družstevní ulici, kde rodina i bydlí. Tatínek dostává dekret na dům v Turpišově ulici, kde v současnosti najdeme Českou spořitelnu a brzy se stěhují.
V Chrastavě přitom stál u zrodu fotbalu a působil jako vedoucí skautů.
Na jaře 1949 nastupuje Rudolf základní vojenskou službu. A tady jeho příběh nabírá na obrátkách. Po vojně totiž nastupuje jako člen SNB do Pohraniční stráže v Nýrsku. Dokončuje také radiotelegrafický kurz v Zbirohu a stává se staršinou, od Sovětů převzatou hodností, tedy poddůstojníkem.
Vypadá to na zajímavou kariéru, jenže ve Fuksovi se něco zlomí a 6. srpna 1951 přechází v uniformě se služební zbraní do Německa.
Co bylo tím důvodem? Proč poddůstojník pohraniční stráže utíká přes hranice na Západ? Podle historiků jsou možnosti tři.
Podle jedné sní Fuksa o Americe, kde má příbuzné, jeho teta vede hotel v Clevelandu. Druhá možnost? Ruda, jak mu říká matka Milada, by se měl ženit a nevěstu Věru mu našla právě matka. Několik dní před útěkem píše sestřenici „že mu rodiče nutí Věru a že pomýšlí na útěk."
Třetí možnost je spíše spekulací, Fuksa si podle ní mohl uvědomit, že pohraniční stráž, jejímž je členem, hranice nebrání, ale že znemožňuje lidem odejít na Západ a dokonce po nich střílí.
Co je tím důvodem, že se Fuksa rozhoduje pro útěk, to už se nedozvíme, možná jde o kombinaci všech tří. V dokumentech StB se také objevily dokumenty, že Fuksa v Nýrsku okradl kamarády, byl degradován a utekl, tato verze je ale zřejmě jen obhajobou tehdejšího režimu.
Fuksa se každopádně ocitá v Německu, hned za hranicemi je zadržen americkou hlídkou a převezen k výslechu. V táboře pro uprchlíky se setkává s Jiřím Hejnou a je to setkání osudové. Oba se nechávají naverbovat k CIA a pod falešnými doklady se vrací do Československa jako agenti chodci.
Zpátky v rodné zemi pobyde Fuksa jako Václav Trojan necelé dva měsíce. Potkává totiž Františka Dolejšího, se kterým sloužil u pohraniční stráže. Dolejší ho pozná a udává. Fuksa se snaží přejít zpět do Německa, v Klatovech na nádraží je zadržen.
Fuksa i Hejna mají před sebou poslední měsíce života. 12. března 1952 si vyslechnou rozsudek – trest smrti, propadnutí veškerého majetku, ztrátě občanských práv navždy a k vyloučení z vojska. A to za trestné činy velezrady, vyzvědačství a zběhnutí. „Tyto zaryté nepřátele našeho lidu je třeba úplně odstranit," argumentuje žalobce.
O zmírnění trestu bojuje jeho rodina, ale marně.
Žádostem o milost nebylo vyhověno.
8. srpna rodičům přichází z věznice naléhavý vzkaz – váš syn bude popraven. Rychle míří do věznice. Rozloučit se. „Buď statečný až do konce, byl jsi hodný hoch. Dobrou noc," říká synovi matka Milada.
„Chtěl bych mít také takového syna, který umírá pro vlast," loučí se strýc Josef.
Rudolf Fuksa je nakrátko ostříhaný, ve vězeňských šatech. Kidný, vyrovnaný se svým osudem.
Je ráno, 9. srpna. Rudolf Fuksa se vydává na poslední cestu. Téměř na den přesně po roce, co překročil hranici do Německa.
5:04 Prokurátor dal příkaz k předvedení.
5:06 Odsouzený Rudolf Fuksa byl předveden.
5:08 S výkonem bylo započato.
5:10 Mistr popravčí hlásí, že výkon byl proveden.
5:18 Lékař hlásil, že nastala smrt.
Rudolf Fuksa umírá osm minut.
Fuksovo tělo bylo uloženo do hromadného hrobu v Ďáblicích. Rodiče o pozůstatky syna žádali, žádost ale byla zamítnuta. Až po dlouhých letech se dozvěděli, kde tělo je. Strýc Josef se na hřbitov vydal a svého bratra informoval v dopise. „Správce nám ihned ukázal místo. Nad jím označeným místem je velký keř rozkvetlých růží. Nikde není jiné označení než ty cedulky hrobů hromadných. Je jich tu celkem 32. Ti, zde ležící, nebyli zpopelněni."
Maminka Milada si z označeného místa bere hrst hlíny. Dnes je jako vzpomínka uložena na hřbitově v Chrastavě.
V roce 1990 může být hromadný hrob v Ďáblicích konečně pietně upraven. Otec Rudolf, maminka Milada ani strýc Josef se toho okamžiku nedožili.
Po roce 1989 ale mohla přijít rehabilitace Rudolfa Fuksy. V roce 2009 obdržel ocenění Zlatá lípa in memoriam. Mezi vyznamenanými byli Jozef Gabčík, Josef Balabán nebo František Peřina.
Také v Chrastavě nakonec připomínka Rudolfa Fuksy je. I když dodnes s trochu hořkou příchutí. V roce 2008 se prasynovec Rudolfa Fuksy Jindřich Šnýdl rozhodl na dům, kde Fuksovi po válce bydleli, umístit pamětní desku. To ale chrastavské zastupitelstvo odmítlo.
Deska ale přesto visí, Jindřich Šnýdl ji na dům umístil i tak. Slavnostní akt se konal 13. prosince 2008.
Foto Jindřich Šnýdl archiv | Zdroj JIndřich Šnýdl
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
