Osobu Vladimíra Šmicera netřeba dlouze představovat. První český vítěz Ligy mistrů ve fotbale, Slávista a dlouholetá opora klubů jako Lens nebo Liverpool v dubnu oznámil kandidaturu na předsedu fotbalové asociace. Po necelém měsíci vzal své rozhodnutí zpět a podpořil Petra Fouska, proti němuž se tak 3. června na valné hromadě v Nymburce postaví pouze Karel Poborský. O tom, co český fotbal potřebuje jsme si v dalším díle (Ne)obyčejných povídali právě s Vladimírem Šmicerem.
Bývalý reprezentant, kterému nikdo neřekne jinak než Šmíca nebo Štístko, nás vítá na zahradě svého domu v Dolních Chabrech poblíž místního fotbalového hřiště. Současný předseda SK Chabry a trenér A týmu přiznává, že po stažení kandidatury z něho opadl veškerý tlak, na který nebyl zvyklý. „Myslím, že teď můžu v některých ohledech mluvit otevřeněji,“ říká v úvodu povídání. Podle svých slov nechtěl tříštit hlasy voličů, kteří touží po změně. Kandidát hnutí F-evoluce tak podpořil Petra Fouska. I přesto přiznává, že kandidatura pro něho byla velká zkušenost.
„Poznal jsem, že současné struktury, kde ne všichni všechno dělají pro dobro fotbalu, není vždy lehké odstřihnout. Brání se a dělají vše pro to, aby se to nepodařilo. V krajích nám například nepouštěli lidi na valné hromady kvůli maličkostem, přitom v minulosti tam chodil skoro každý bez nějakého většího vysvětlování. Jednoduše některým lidem dělalo problém, když jsme chtěli transparentnost,“ vzpomíná na volby v krajích a okresech. Právě tam Fotbalová evoluce podpořila kandidáty, kteří měli stejné priority.
„Nepříjemně mě překvapilo a stále překvapuje, že se pořád najde hodně klubů, kterým tenhle systém starých struktur vyhovuje. I tak věřím v to, že se fotbal začne od léta měnit. V krajích a okresech máme lidi, kteří to chtějí dělat dobře, čistě a pro dobro fotbalu. Jsme před takovým procesem ozdravení a očištění. Právě to jsou důvody, proč jsem se rozhodl do toho jít,“ vzpomíná Šmicer.
Podle něho po zatčení Romana Berbera řada lidí čekala změnu, ale reálně se nic nedělo. Proto se rozhodl podpořit iniciativu Fotbalová evoluce. „Ondra Lípa, jakožto náš lídr, říkal, že bude super, když se nám podaří přesvědčit alespoň jeden okres pro změnu. Naše působení však mělo mnohem větší dosah. Dělá mi radost, že se nám během krátké doby podařilo dostat zpět do fotbalu lidi, kteří na něj často zanevřeli a nevěřili ve změnu. Teď je to na těch zvolených, aby společnou vizi realizovali,“ dodává.
Samotné kandidatury na post předsedy nelituje. „Sice mě to stálo hodně energie, ale i tak to byla velká zkušenost. Je pravda, že když jsme se museli kvůli covidu scházet venku na tribunách a hodiny a hodiny jsme diskutovali se zástupci klubů v mrazu, nejspíš padla myšlenka, jestli to mám zapotřebí. Ten pozitivní pocit ale převažoval,“ vzpomíná s úsměvem.
Pak ale přišel 20. květen a Vladimír Šmicer oznámil, že kandidaturu stahuje. „Měl jsem silnou podporu, ale na druhou stranu jsme viděli, jak jsou karty rozdány. Na jedné straně byl Karel Poborský se stávajícím FAČR, uprostřed Petr Fousek a my tak nějak na druhé straně, jakožto radikálnější křídlo. Najednou jsme viděli, že si hodně bereme hlasy právě s Petrem Fouskem. Jelikož se nám povedla změna na krajích a okresech, chtěli jsme to dotáhnout do konce i na FAČR. Najednou jsme se objevili v pozici, kdy jsme mohli stát naopak v cestě té změně. Proto jsme se o tom dlouho bavili s kluky z Fotbalové evoluce a nakonec jsem to rozhodnutí udělal já, aby šance na změnu byla větší,“ vzpomíná Šmicer.
Protikandidátem Petra Fouska tak zůstává Karel Poborský, do kterého se ostře pustila média hned z několika důvodů. „Já i Petr Fousek jsme zveřejnili, kdo nás na předsednickou funkci nominoval, Karel ne. Je to jeho právo, ale jestli chceme být pro veřejnost transparentní, měli bychom být my hlavním příkladem,“ říká Šmicer, kterého na post předsedy nominovaly tři krajské a 17 okresních svazů a dva kluby - druholigový Žižkov a divizní Nymburk.
„Za sebe nemám problém s Karlem, známe se léta a jsme přátelé. Vadí mi ten tým lidí, co má za sebou. Je to stávající FAČR a ty lidi, kteří tam jsou, dostali šanci už několikrát. Veřejnost a fotbalové prostředí potřebuje nějaký svěží vítr. Karel na svazu pracuje už několik let, a proto může mít na ty lidi trochu jiný pohled než já,“ dodává. Vicemistr Evropy z roku 1996 a bývalá opora Liverpoolu se nadále chce ucházet o místo ve výkonném výboru jako místopředseda za Čechy.
Letos uplyne dvanáct let od momentu, kdy Vladimír Šmicer ukončil kariéru profesionálního hráče. „Od momentu, kdy jsem skončil s fotbalem jako hráč, se celý ten sport výrazně proměnil. Kluby mají větší a větší možnosti. Od realizačních týmů až po přípravu hráčů. Ti jsou mnohem více připravovaní na fyzickou zátěž. Více o sebe dbají, mají lepší možnosti. Dříve se také tolik nehrálo s brankáři. To je taky něco, co dřív bylo nemyslitelné. Malá domů byla noční můra trenérů. Určité prvky se prostě mění. Ubývá také brutálních zákroků,“ dodává zarytý Slávista a první Čech, který nad hlavu zvedl vítěznou trofej v Lize mistrů. „Je to zážitek, na který se nezapomíná,“ doplňuje. I proto od samého začátku nebyl příznivcem avizované Super ligy, které se mělo účastnit několik evropských velkoklubů. Ty by zároveň opustily struktury soutěží UEFA.
„Byl jsem překvapen, jak špatně bylo oznámení téhle soutěže odkomunikované a možná až naivně připravené. Myslím si, že fanoušci dali jasnou odpověď, co si o projektu myslí. Nelíbí se mi, že by ty týmy neměly hrát své domácí soutěže. Sportovní přinos tam byl nula, celé to vlastně vzniklo jako takové sobecké gesto pro peníze vyvolených klubů,“ hodnotí honosné plány pořadatelů Superligy. „Nikdo kluby nenutí, aby platily tak vysoké částky hráčům, třeba v řádech desítek milionů eur ročně. Jsou to právě kluby, kdo by měl přicházet s tím, jak ušetřit, a ne kde vzít víc. Už teď dostávají obrovské částky z vysílacích práv, ze vstupenek a podobně. Navíc si myslím, že každý fanoušek chce vidět hrát svůj tým v domácí soutěži nebo evropských pohárech,“ potvrzuje názor většiny fanoušků klubů, které se měly soutěže účastnit. Zároveň se netají názorem, že UEFA fotbalu pomáhá a kritické hlasy některých klubů jsou někdy přehnané. „Celá tahle organizace je pod tlakem týmů, které se snaží prosazovat své zájmy. Tím, že UEFA vytvořila další soutěž, Konferenční ligu, tak jasně dává najevo, že jim nejde pouze o zájmy velkých klubů. Za sebe hodnotím pozitivně i myšlenku založení Ligy národů UEFA, aby se nehrály jen bezvýznamné přáteláky reprezentací. Můžeme vnímat nějaké křivdy, třeba po disciplinární stránce, ale v celkovém měřítku skutečně UEFA dělá pro fotbal hodně,“ říká.
A právě zmíněnou křivdu cítil Vladimír Šmicer třeba po utkání Slavie s Rangers, kdy Ondřej Kúdela vyfasoval desetizápasový trest poté, co měl protihráči pošeptat do ucha rasistickou urážku. „Je to takový precedens, kdy byl Ondra potrestán za něco, co ani není dokázané. Můžeme se jen domnívat, k čemu došlo. Uvidíme, jak se ta situace dál vyvine, ale jdeme dál. Stalo se. Člověk si musí dávat pozor na to, aby vůbec nezavdával nějaký takový podnět k řešení. Něco někomu na hřišti říkat a dávat si před pusu ruku, není úplně chytré. Pro český nároďák je škoda, že Ondra nebude hrát na mistrovství Evropy, protože je to náš nejlepší stoper,“ doplňuje.
Právě boj s rasismem je v posledních letech jedním z hlavních témat ve fotbale. I proto může tvrdý trest působit jako jakési varování, že podobné chování bude UEFA nekompromisně postihovat. „Poslední dobou se mi zdá, že čím víc se o rasismu mluví, tím to je horší. Samozřejmě čas od času se nějaký případ, kdy fanoušci pokřikují rasistické urážky na hráče na hřišti, objeví i u nás. Nemyslím si ale, že je to na denním pořádku. Je to ale také i na ostatních, co tomu přihlíží. Každý může někoho takového na tribuně okřiknout. Tím se obloukem vracíme k myšlence, že fotbal má být zábava, čistý sport a ne něco, co vyvolává negativní emoce. Pracovat na tom by mělo být v zájmu všech. Od hráčů, přes činovníky až po diváky,“ uzavírá.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
