Nejvýše rostoucím stromem v Česku je smrk ztepilý na úbočí Sněžky

„Smrková rodina vzniká takzvaným zahřížením větví. Když se spodní krajní větve dostanou do půdy, dokáží zakořenit a tak vyrostou samostatní jedinci," vysvětluje vedoucí odboru péče Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) a lesník Václav Jansa.

Odborníci předpokládají, že nejvýše rostoucí strom v ČR je autochtonní krkonošský ekotyp smrku ztepilého, který je v nižších polohách při větším vzrůstu charakteristický užší korunou, tedy větvemi "připaženými" ke kmeni. Smrky, které mají větve více "od těla", jsou pod náporem větru a sněhu zranitelnější.

Stanoviště skupiny nejvýše rostoucích smrků v ČR není na těžko přístupném či odlehlém místě, ale kousek od Cesty česko-polského přátelství, po které v létě projdou denně tisíce lidí. Je to svět kamenných moří, lišejníků, vřesovišť a keříků borůvčí. „Smrková rodina se navzájem přirozeně chrání před větrem. Kdyby šlo o solitérní strom, dlouhodobě by tady nevydržel a určitě by nedorostl výšky 2,2 metru. Tento exemplář si našel relativně příznivé místo na jihovýchodní straně vrcholu," řekl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.

O drsných klimatických podmínkách svědčí to, že některé pasáže kmínků této smrkové rodiny jsou působením větru a ledu prakticky celé holé, jiné chráněné, ovětvené. V Krkonoších vanou převažující větry od severozápadu. Návětrná severní strana Sněžky je proto ještě více nehostinná, téměř bez vegetace.

V podhůří začíná babí léto, v pátek 3. září bylo přes den polojasno a teploty šplhaly nad dvacet stupňů Celsia. Na Sněžce bylo kolem deseti stupňů Celsia, proměnlivo, rychlé mraky, co chvíli zastiňovaly slunce, a poryvy větru třásly houževnatými kmínky nejvýše rostoucích smrků v ČR. „Na návětrné straně jsou kmínky nižší a chrání ty větší, které jsou v jejich zástinu," řekl Drahný.

Jde podle něj o typický příklad smrku, který musí čelit extrémním klimatickým podmínkám. Má takzvanou vlajkovou formu, kdy větve ve střední části kmene na návětrné straně chybí, jsou obroušené krupkami ledu a sněhem. Jediné větve jsou pak ve směru převažujícího větru, v tomto případě ukazují směrem k jihovýchodu do Jeleního dolu.

Solitérní sotva půl metrové smrčky na jihovýchodní straně Sněžky lze ojediněle najít ještě o kousek výše, než je zmíněná smrková rodina. „Je to pak většinou semenáček nově rostoucího stromu, který teprve bojuje o svoji existenci. Budoucnost takových jedinců je nejistá. Pokud si nevytvoří podobnou smrkovou rodinu, tak nepřežije," řekl Drahný.

Není to tak, že nad hranicí, kde smrková rodina roste, je pustina. Lze zahlédnout kleče, borůvčí nebo dokonce za skalkou chráněný keřík divokého rybízu. „Kdybychom se bavili o nejvýše rostoucích dřevinách, měli bychom si všímat o zhruba deset výškových metrů výše rostoucích polykormonů borovice kleče a kdybychom šli ještě více do detailů, tak i keříků borůvčí a vřesu, které se vyskytují až téměř na samém vrcholu Sněžky," uvedl Drahný.

Horní hranice lesa se v oblasti Sněžky pohybuje v nadmořské výšce mezi 1300 až 1350 metry. Lesníci Správy KRNAP v posledních desetiletích pozorují v lesních porostech vliv klimatických změn, a to nejčastěji v podobě proměny druhové skladby lesů hlavně v nižších a středních lesních vegetačních pásmech.

V Krkonoších jsou podle Jansy mapovány lesní vegetační stupně od čtvrtého do nejvyššího desátého stupně, přičemž devátý a desátý jsou již nad hranicí lesa. Nejrozšířenější je šestý a sedmý stupeň, šestý je v rozmezí od 700 do 900 metrů nad mořem a sedmý od 900 do 1050. „Oba tyto stupně jsou smíšené s bukem a smrkem, avšak v šestém stupni převládá buk a v sedmém naopak smrk. Dopady klimatických změn v lesích vidíme například v rozšíření buků, tyto stromy jsou nyní schopné prosperovat i nad hranicí 1000 metrů nad mořem," řekl Jansa.

Rozloha dnešních lesních porostů na české straně Krkonoš je zhruba 37 000 hektarů. Jsou domovem více než 60 druhů dřevin, převažuje smrk ztepilý. Jejich druhové složení i prostorové rozložení v minulosti značně ovlivnil člověk, koncem minulého století pak znečištěné ovzduší. Krkonoše byly v pozdním středověku téměř celé odlesněné s výjimkou těžko přístupného terénu v nejvyšších partiích hor, kde se fragmenty původních lesů dochovaly. Původní lesy se lišily skladbou podle nadmořské výšky, ve výšce pod 800 zpravidla šlo o smíšené lesy s nižším zastoupením smrku, nad touto hranicí listnáčů ubývalo a v nejvyšších patrech lesa převládal smrk. Původních smrčin je v Krkonoších celkem 280 hektarů.