Češi mohou být hrdí na tolik věcí, říká Steve Watts. Angličan žijící v Liberci má na Youtube dvanáct milionů sledujících

Žijete v Liberci už patnáct let. Proč jste si zvolil právě Česko a Liberec?
V Liberci jsem zakotvil úplnou náhodou. Byl jsem právě v období životních změn, vrátil jsem se z pobytu v Japonsku, kde jsem vyučoval angličtinu, a další zastávkou byla Praha. Tam jsem dokončil vzdělávání pro lektory angličtiny a v tu dobu zrovna Liberecká jazyková školka hledala novou posilu do svého týmu. Jel jsem do Liberce na pohovor a už si to tady zamiloval. 

Jak vzpomínáte na první den v Liberci? 
Bylo to v zimě, Liberec zrovna zažíval jednu z největších sněhových nadílek. Šel jsem takovou boční uličkou směrem od radnice, ale povrch byl opravdu hodně kluzký, po ledu jsem uklouznul, jel několik metrů, a když jsem se zastavil, přede mnou byl irský pub. Došlo mi, že to je znamení, abych v Liberci zůstal. Kde jinde najdu ideální místo pro zimní sporty, a navíc s irskou hospodou za rohem! A tak jsem se stal součástí Liberecké jazykové školky a do Liberce se zamiloval se vším všudy. Vnímám ho nejen jako místo, odkud se dá jezdit do okolí na výlety, ale moc se mi líbí to město jako takové, hlavně centrum má své nezaměnitelné kouzlo. 

Podívejte se na jedno z výukových videí Steva Wattse

Jací jsou Češi? Mám pocit, že se v hodně věcech dost podceňujeme, vypichujeme spíš negativní vlastnosti. Jak nás vidíte vy?
Já tak Čechy vůbec nevnímám. Můžu srovnat českou společnost s britskou a myslím, že najdeme celou řadu společných témat. Stejně jako Velká Británie je ostrovní zemí, i Česko je svým způsobem takový pomyslný ostrov ve středu Evropy, ať už geograficky bariérou hraničních hor, tak i jazykově. V tom podceňování sebe sama máte pravdu, ale nemyslím si, že k tomu Češi mají důvod. Určitě časem tenhle určitý mindrák a podceňování sebe sama vymizí. Protože Češi mohou být hrdí na tolik věcí. O Česku se ve světě ví a rozhodně to není bezejmenná zemička. Vezměte si jenom to, když si vzpomenu na první návštěvu mojí maminky v Liberci. Stáli jsme spolu na náměstí a ona říká: „Ale já to tady znám, já už jsem tady byla.“ Já jsem jí utvrdil v tom, že v Liberci je skutečně poprvé, ale posléze jsme se dobrali toho, co jí utkvělo v hlavě. Psal se rok 1968 a celý svět oblétly známé fotografie, kdy Libercem projely tanky vojsk Varšavské smlouvy. Jeden z tanků narazil do podloubí na náměstí. Byla to absurdní scéna, mojí mamince se navždy vryla do paměti a díky tomu se začala o události v Československu zajímat. 

Učíte angličtinu, ale jak jste na tom s češtinou?
Velmi špatně, nejlepšími učitelkami jsou moje dvě malé dcerky. Nějakou základní slovní zásobu jsem si osvojil v dobách, kdy jsem dcerky doprovázel na dětská hřiště, takže umím říct např. důležitou větu „To je tučňák.“ (smích). Naše děti jsou bilingvní, od začátku dodržujeme pravidlo „one face, one language“, tedy že s každým rodičem komunikují děti jeho jazykem. Hodně se svým dětem věnuju, čteme společně pohádky, jezdíme na výlety, takže jsem angličtinou dominantně obklopený v rodině i v práci při výrobě seriálu o Stevovi a Maggie. Problémem je ale taky to, že když někam přijdu, tak všichni chtějí konverzovat v angličtině a procvičovat si ji, takže moje čeština zůstává na stále stejné úrovni. Nikam se to neposouvá. Občas pomůže zajít s místními do české hospody na jedno pivo. 

Náš obsah je unikátní a přístupný dětem z celého světa

Nejznámější čeští youtubeři se s vámi v počtu odběratelů nemohou rovnat. Je to tím, že váš kanál je v angličtině?
Nemyslím si, že by to bylo jen tím. I u nás je řada youtuberů, kteří vytvářejí obsah v angličtině. Náš obsah je ale opravdu natolik unikátní, univerzálně přístupný všem dětem z celého světa, že si zkrátka našel velké publikum. Ve všech dalších jazykových verzích jsou naše příběhy podobně úspěšné, příběhy o Stevovi a Maggie už jsou dnes nadabovány do dalších šesti jazyků. 

Přesto, dvanáct milionů odběratelů je úctyhodné číslo. V čem si myslíte, že je váš úspěch?
Je to kombinace humoru, neotřelého příběhu, originálních písniček a 2D animace, která děti baví. Straka Maggie, která Steva v seriálu zlobí a pošťuchuje, to byla trefa do černého! Děti zbožňují její vtípky. 

Jak probíhá natáčení videí?
Vznik jednotlivých epizod příběhů o Stevovi a Maggie má tři fáze. Přípravu, samotné natáčení a postprodukci. Na realizaci pracuje celý tým lidí, je tu práce na námětu, na scénáři, na hudbě, unikátní je také 2D animace, v níž se kombinuje živé herectví s vedením loutky. Já jako živá postava nejprve ve studiu se zeleným klíčovacím pozadím natočím svůj part a to bez veškerých rekvizit. Poté se natáčí s loutkou Maggie, která na mě reaguje. Posléze se to celé spojí a přechází to do postprodukce, kde ilustrátor celé 2D prostředí nakreslí – předměty, kulisy apod. a animátor to vše rozpohybuje. A vedle toho je ještě režisér, který na to na všechno dohlíží. Na konci je práce zvukaře a dokončení hudební složky. Hudba je pro nás extrémně důležitá, protože originální písničky jsou součástí příběhu. Písničky pro videa vytváříme společně s hudebním skladatelem a já si k nim píšu text. 

Hodně se v Česku řeší, že Češi neumí moc dobře anglicky. Co vy na to? Jsme na tom podle vás hůř než jinde?
To si nemyslím. Když se podíváme na země, kde působíme, jako jsou třeba Španělsko, Polsko, Itálie, tak mají velmi podobné problémy s výukou jazyků, jako my. A to jak u dětí, tak u dospělých. Naštěstí dorůstá velká generace dětí, pro které je angličtina přirozenou součástí života, protože jsou jí obklopení od malička. 

Jak se české děti učí anglicky? Můžete už srovnávat za nějakých patnáct let, lepší se jejich znalosti i třeba díky tomu, že více sledují videa v angličtině nebo hrají hry v angličtině?
Způsob výuky angličtiny se za těch patnáct let obrovsky proměnil, ačkoliv najdeme i místa, kde se nezměnilo vůbec nic a stále se učí „postaru“ tehdejší metodikou. Zatímco dříve učitel dětem pouštěl z kazety hranou scénku se smyšlenými dialogy pro školní výuku, dnes jsou děti daleko víc v kontaktu s autentickou angličtinou. Já děti nic neučím, já s nimi reálně komunikuju, obracím se k dětem a ony to vycítí.  Vyvinuli jsme ucelenou kolekci výukových materiálů, které teď jenom v Česku používá na deset tisíc dětí ročně, ale především pracujeme s lektory. Ročně se u nás vyškolí 150 učitelů, jezdíme po celé republice, pomáháme zapojovat audiovizuální materiály do výuky a učíme lektory po celé zemi, jak s nimi pracovat. Naše materiály můžou používat i lektoři, kteří sami nejsou excelentní v angličtině, ale autentický materiál je krásně navede. Nechceme ale být jen komerční firma, která vydává svou řadu učebnic. Chceme být „oborutvorní“, snažíme se celé to výukové prostředí modifikovat, aby se Češi za svou angličtinu v budoucnu nemuseli stydět a cítili se při komunikaci komfortně.