„Jmenuji se Kentán, jsem z Montarži…“ Kdo by neznal geniální francouzskou komedii Drž hubu v hlavních rolích s Gérardem Depardieu a Jeanem Reno. Snem ne příliš chytrého zlodějíčka Kentána je otevřít si Bistro u dvou přátel se zabijákem Rubym. A právě tenhle sen si v Hrádku nad Nisou splnili David Linka a Petr Hrašna v podobě Dobrot u dvou přátel.
Nepoznali se sice v kriminálu, na rozdíl od Kentána a Rubyho jsou ale kamarádi už skoro dvacet let. A navzdory nejisté době se rozhodli opustit zaměstnání a pustit se do vlastního podniku. Místo restaurace se složitými recepty vsadili na klasiku a poctivé české lahůdky jako jsou chlebíčky nebo obložené bagety. „Myslíme si, že otvírat v současné době restauraci nebo hospodu, když nevíte, co bude, je nesmysl. Proto jsme šli směrem lahůdek, vedle kterých nabízíme i základní potřeby v podobě pečiva,“ říká David Linka, kterého ale většina Hrádečáků zná jako Lincolna.
Díky tomu jsou součástí kritické infrastruktury a nemusí se tak bát, že by v případě dalších opatření museli zavřít. „Původně jsme měli plány otevřít si podnik za hranicemi v Německu. Pak ale přišel koronavirus. Tak jsme to zkusili doma v Hrádku,“ vysvětluje Petr Hrašna, kterému kamarádi říkají Hrášek.
Zázemí našly Dobroty u dvou přátel v centru nedaleko náměstí. Podle majitelů jde o strategické místo, které ale poslední roky nikdo nevyužíval a kdysi zde bývala knihovna. Kdo zná zmiňovanou komedii, ten se musí při přečtení názvu určitě usmát. „Tak ten název je bezkonkurenční, že jo, to je jasný,“ říká se smíchem Hrášek. „No jo, já jsem Ruby a on je Kentán,“ přidává se David zvaný Lincoln. Už při vyřizování nezbytné administrativy se David s Petrem setkali s narážkami na film Drž hubu. „Pobavilo to lidi na úřadech, nejvíce ale asi paní v bance. Ta dost hlasitě zakřičela: ‚To je z toho filmu Drž hubu‘ na celou banku,“ vypráví Linka.
Otevřeli teprve před necelými dvěma měsíci. I tak si ale už dokázali přilákat spoustu zákazníků, kteří se k nim opakovaně vrací. Jak sami říkají, trefili se do toho, co v Hrádku chybělo. Třeba takový sýr v housce nebo pletýnku s krkovičkou si místní jinde dát nemohou. Co jde, to si kluci vyrábí sami z lokálních surovin. Pro pečivo jezdí do Liberce, pro uzeniny do Raspenavy, sýry si vozí pro změnu z Oldřichova na Hranicích. V práci jsou každý den už od tří hodin. „První jsem tu já kolem té třetí hodiny. Petr vyzvedává v Liberci pečivo a přijíždí asi půl hodiny po mně. Pak už začíná každodenní kolo. Začínáme vždy chlebíčky a pak přijdou na řadu další věci,“ popisuje Linka.
Třeba chlebíčků ale udělají ráno jen pár. Přidělávají je v průběhu celého dne. „Nechceme prodávat chlebíčky, které leží na pultě třeba pět hodin. Je to pro nás sice více práce, ale zas mají zákazníci jistotu, že nikdy nedostanou okoralou bagetu nebo něco zkaženého a oschlého,“ vysvětluje Hrašna.
Sami jsou překvapeni, jak rychle přibývají zákazníci a dobré recenze. „Asi je to tím, že to snažíme dělat poctivě. Vycházíme ze starých cechovních norem, které v devadesátkách zrušili. U nás je chlebíček opravdu chlebíček. A lidé si to mezi s sebou prostě řeknou,“ dodává Lincoln s tím, že zákazníci jsou opravdu různorodí, od dělníků až po školáky. Dokonce jejich dobroty mlsá i personál jedné z místních restaurací.
Přestože se David s Petrem nechtějí vzdát snu na podnikání v zahraničí, nyní chtějí investovat veškerou energii do Dobrot u dvou přátel.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Jako moc pěkný Péťo Hrášku, fandím v a určitě se někdy stavím na ochutnávku. Držím pěsti ať se vám oběma daří.
