Je autorem legendárních knih pro mládež, je také považován za nástupce Jaroslava Foglara. Miloš Zapletal v lednu oslavil už dvaadevadesáté narozeniny, nyní obdržel Medaili města Liberce. Ze zdravotních důvodů bylo předávání netradiční, místo obřadní síně liberecké radnice proběhlo u Miloše Zapletala doma.
Jeho encyklopedie her měl dříve doma snad každý kluk. Je autorem celkem třiapadesáti knih, vášnivý skaut s přezdívkou Zet je autorem mnoha dobrodružných románů pro mládež a především rozsáhlé, světově unikátní Velké encyklopedie her, která byla přeložena do několika jazyků, včetně japonštiny a estonštiny.
Medaili města Liberec Zapletal obdržel za přínos v oblasti čtenářství, výchovy mládeže, demokracie a lidských práv.
Miloš Zapletal se narodil 13. ledna 1930 v Prostějově. Na Univerzitě Karlově vystudoval tělesnou výchovu a jeden čas učil tělocvik na pražské AMU, kde byli jeho žáky i Miloš Forman či Hynek Bočan. Později mu však učarovaly Jizerské hory a v 60. letech se usadil v Liberci, kde také v roce 1963 založil a vedl skautský oddíl.
Celoživotním tématem byly pro Miloše Zapletala hry, proto také jeho dílu dominují jedinečné encyklopedické sbírky her, které ve světě nemají konkurenci a dodnes je nikdo nepředčil. Jako první vyšly Hry v přírodě (1958), kterou stejně jako Hry v klubovně (1986) zná snad každý skaut a dodnes se k nim nejen vedoucí skautských oddílů a táborů rádi vracejí. V 70. letech pak začal publikovat také dobrodružnou beletrii pro mládež, která se vždy zakládala na reálných příbězích, ať už šlo o jeho vlastní zážitky nebo události, o kterých četl ve skautských kronikách.
Miloslav Nevrlý, spisovatel, přírodovědec a Zapletalův kolega-skaut vzpomíná na jeho neskutečnou energii v knize ZET – Pět životů: „Byl čilý jako mník. Všechno uměl, kluci ho zbožňovali. Jeho energie, pracovitost a tělesná i duševní čilost byly pro mne téměř pokořující: na táborech, kde nestačilo postavit jeden můstek přes potok (já bych se klidně desetkrát denně brodil), ale stavěli jsme hned dva; v Liberci, kdy mne celá desetiletí marně přemlouval k větší píli při psaní povídek, textů, knížek. Sám se svými radami řídil. Proto mohl během let napsat tolik knih. Kromě řady jedinečných chlapeckých románů a knih o pobývání v přírodě i svoje veleznámá díla o hrách, pro něž sbíral materiál v knihovnách celé Evropy a ve kterých nemá konkurenci. Krátce a jasně: nebýt Miloše, nevznikly by bezpochyby moje Karpatské hry, Nejkrásnější sbírka, Chvály Zadní země ani Větrné toulání.“
„Knihy Miloše Zapletala pro děti a mládež patří k tomu nejlepšímu v tomto žánru. A to nejen pro českou, ale i evropskou literaturu. Neváhám ho přirovnat k Jaroslavu Foglarovi či Arthuru Ransomemu, jeho hrdinové jsou pro mě stejně zajímaví jako postavy z Harryho Pottera, navíc zajímavější tím, že svá dobrodružství zažívají v reálném světě, byť předinternetovém a předmobilovém,” říká liberecký knihkupec Martin Fryč z Knihkupectví a antikvariátu Fryč. „Jeho dobrodružné příběhy Sedmička, Ostrov přátelství, Soví jeskyně, Stezka odvahy, Cvoci, Severka či Lovec hvězd, po kterých se v našem antikvariátu vždy jen zapráší, bych přál prožít či alespoň přečíst všem klukům a holkám. A přál bych si, aby je znali všichni učitelé literatury na základních školách a uměli je dětem doporučit.“
„Miloš Zapletal je především ohromně činorodým člověkem širokého záběru, jedním z těch, o nichž se říká, že než lidmi jsou spíše jakýmisi institucemi. Člověk-instituce. Třebaže je bytostně spojen se skautským hnutím, zasáhl i mnoho dalších kruhů. Mnoho z nás si nedovede vůbec představit, že bychom prošli dětstvím bez jeho Encyklopedie her a dalších knih,“ říká profesor Jiří Trávníček z Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
„Myslím, že nenadsazuji, když Miloše Zapletala považuji za důstojného pokračovatele Foglarova díla, samozřejmě kromě i kvalit ještě dalších a v některých ohledech i přesahujících původní tvorbu Jaroslava Foglara,“ uvádí profesor Bohumil Nuska z katedry filozofie Technické univerzity v Liberci ve sborníku Jak jsme potkali Miloše Zapletala-Zeta.
„‚Být na cestě‘ u Zapletala znamená spojit vjedno typ poutníka s vizí cíle, a pocestného, který jako cíl vidí cestu samu a neváhá kdykoliv zastavit, aby se podivoval všemu, co potkává. Jen tak se potom může dobírat odpovědi na otázky proč jsem tady a co můžu předat dál,“ říká o Zapletalovi doktorka Věra Brožová z katedry české literatury Univerzity Karlovy v knize ZET – Pět životů.
Foto Město Liberec
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
