Muzeum v Semilech chystá nezvykle koncipovanou výstavu, která poodkrývá události spojené s tajným oddělením místní nemocnice z 50. let minulého století. Jde o jedno z nejzáhadnějších témat v historii Semil. Internováni tam byli tehdy řeholníci a městem se dodnes šíří zvěsti, že tam byli mučeni. Zda tomu tak skutečně bylo, by měli návštěvníci výstavy zjistit sami. Několik místností v prvním patře muzea se proto od tohoto pátku pomyslně promění v labyrint, kde budou příchozí otevírat dveře či šuplíky a hledat informace. Na konci pak vhozením kuličky na lékárnické váhy budou rozhodovat, zda řeholníky primář Alois Pluhař mučil, nebo ne.
I proto nechce kurátor výstavy a historik semilského muzea Tomáš Chvátal dopředu říkat, jak to tehdy ve skutečnosti bylo. „Dost lidí je přesvědčeno, že tady kněží byli mučeni, vražděni, případně i třeba páleni v krematoriu," řekl Chvátal. Souvisí to podle něj i s činností místní ilegální protikomunistické skupiny ILPKORG1, která především tiskla protirežimní letáky. Naplánovala ale i atentát na tehdejšího ředitele nemocnice Pluhaře, o němž se domnívala, že řeholníky mučí. Tento pokus však skončil podle historika neúspěchem, bomba namontovaná na Pluhařovo auto spadla a nevybuchla.
O Pluhařovi se ale v Semilech mluví i v dobrém, podle historika měl také pověst lidumila, bodrého člověka, výborného hráče na piana. „Byla to jedna z největších semilských prvorepublikových osobností. Byl to člověk, který udělal ze semilské nemocnice moderní nemocnici s proslavenou chirurgii," uvedl Chvátal. Na výstavě budou moci lidé za jedněmi dveřmi "nahlédnout" i do Pluhařova života a sami si udělat názor na tuto rozporuplnou osobnost města.
Výstava připomíná i osudy členů skupiny ILPKORG1, odsouzených jich bylo 24 a někteří dostali i více než dvacetileté tresty vězení. Z dnešního pohledu je podle historika nepochopitelné, že trestáni byli hlavně za to, že šířili protirežimní letáky. Nejznámějším členem skupiny byl výtvarník a malíř Jan Kristofori, který se dostal do Semil v roce 1948 jako sedmnáctiletý, když tam začal pracovat v propagačním oddělení textilky Kolora. Zatčen byl v roce 1952 a odsouzen na deset let, ve vězení nakonec strávil sedm let. Na výstavě jsou tomuto umělci, který zemřel před 18 lety ve věku 72 let, věnované tři místnosti. Má tam obrazy a grafiky, které muzeu zapůjčila jeho rodina.
Výstava se věnuje i řeholníkům, kteří byli v semilské nemocnici v letech 1950 až 1953 internováni. Během několikaletého bádání se podařilo zjistit jména zhruba 120 z nich. Každý tam má svůj medailónek a od některých tam jsou i zaznamenané vzpomínky na pobyt v nemocnici. Do Semil se dostali v rámci represivní takzvané akce "K", při níž se komunisté v polovině dubna 1950 zaměřili po celé zemi na likvidaci katolických řeholních řádů. „Přijeli k většině českých mužských klášterů a v noci je vystěhovali. Řeholníky svezli do pěti internačních klášterů a pak vznikla i tady ta semilská internační nemocnice, respektive oddělení," uvedl Chvátal. Oddělení bylo hlídané policisty a dovnitř kromě personálu neměl nikdo jiný přístup.
Výstava Internace v Semilech 1950 - 1953 se koná ve spolupráci s Archivem bezpečnostních složek, Státním okresním archivem Semily a Ústavem pro studium totalitních režimů a je založená na osmiletém archivním výzkumu. V muzeu potrvá do 2. dubna 2023.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
