sobota 3. prosince 2022 Svatoslav

Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.

Ve skladu si máknu, ale jsem za to dobře odměněn, říká Pavel Kubík

PR článek

V dnešní době řada lidí mění práci i zaměstnavatele po několika letech. Jako bychom hledali stále něco nového, lepšího. Zkrátka, nebývá zvykem pracovat v jedné firmě třeba i více než 20 let. Kde se v lidech bere taková loajalita? Co je k tomu potřeba? Odpovědi jsme hledali u Pavla Kubíka, vedoucího výdeje logistického centra PENNY v Praze Radonicích.

Jak jste se dostal do PENNY?
Začínal jsem kdysi v jednom malém rodinném podniku s ovocem a zeleninou. Tehdy jsem se stěhoval se svojí první ženou do Prahy na Černý Most a hledal jsem něco poblíž. Zašel jsem do tehdejšího Diskontu Plus a vyšlo to tak, že jsem mohl k 1. lednu 2000 nastoupit. Zpočátku jsem se věnoval reklamacím zboží a přípravě akčních nabídek k expedici. V roce 2008 nás převzalo PENNY a já se postupně vypracoval až na současnou pozici.

Co je potřeba pro to, aby člověk vydržel přes 20 let v jedné firmě?
Je to spokojenost na obou stranách. U mne je to možná i jedno specifikum, co se dnes už snad ani nestává. Za celých 22 let jsem nebyl nemocný. První neschopenku v životě jsem měl vlastně až nedávno kvůli karanténě. Základem je ale dělat práci, jak nejlépe umím, chuť se učit novým věcem, a to, co dnes už také není obvyklé, tedy loajalita.

Ta ovšem musí být oboustranná?
Je to také o tom, zda firma, kromě nějakých jistot, nabízí možnosti se rozvíjet nebo zkrátka dělat to, co člověk chce. Dostal jsem příležitosti jít na vyšší pozice, růst a učit se novým věcem. Postupně jsem byl zástupce vedoucího, pak jsem byl vedoucí příjmu, nyní jsem vedoucí výdeje a v případě potřeby zastupuji vedoucího celého skladu. A mám vidinu toho, že s rozvojem PENNY mohu jít dál i já.

Málokdo z těch, co nakupují v obchodech, si umí představit, jak to v takovém skladu vypadá a kolik položek je třeba převzít na jedné straně od dodavatelů, zkontrolovat, roztřídit a zase expedovat na konkrétní prodejně?
Z mého pohledu to složitě jenom vypadá, ale je pravda, že někomu to může připadat jako jedno velké mraveniště, kde se přesouvají palety a kartóny zboží z jednoho místa na druhé. Základem je mít nastavené všechny procesy, které vlastně běží kdesi na pozadí. Každé oddělení musí dělat to, co má, a hlavně tak, jak má. Když se celý skladový program dodržuje, je to vlastně velmi jednoduché. Jsou to vlastně takové puzzle, které, když vše běží, jak má, do sebe zapadají a na konci je připravená dodávka pro konkrétní prodejnu.

Určitě je rozdíl mezi distribucí trvanlivých potravin, jako je například rýže nebo těstoviny, a na druhé straně čerstvého ovoce a zeleniny?
Máme nastaven systém řízení kvality. Přímo na příjmu zboží máme zaměstnance oddělení kvality, kteří podle přesně stanovené metodiky hodnotí dodávky. Ti chlapi mají neuvěřitelné zkušenosti a dokáží velmi rychle odhalit nekvalitní zboží. Dopředu víme například, jak velká jablka nebo cibule budou v dodávce, to se pak kontroluje namátkovými kontrolami. Nelze zkontrolovat celou dodávku kus po kuse, protože to jsou stovky beden nebo kartónů, proto namátkově vybíráme přesně daný počet přepravek nebo beden, které se zkontrolují.

V PENNY si zákazníci mohou vybrat až ze tří tisíc produktů, které z nich jsou pro vás noční můrou?
Říkáme tomu displeje. To je několik produktů v jednom balení, které je připravené už od dodavatele. Mohou to být například úklidové prostředky nebo například stojany se semeny. Takový stojan má na sobě třeba 6 000 sáčků z různými druhy semen. To pak musí někdo přepočítat a zkontrolovat. Máme displeje, kde je padesát druhů zboží na polovině palety. To je z pohledu přijímacího technika to nejnáročnější. A pak to jsou kartony, které obsahují ještě další malé výdejní kartony.

Jak vám pomáhají dnešní technologie?
Začínali jsme před dvaceti lety klasicky s papírem a tužkou, kdy na každé paletě byly papírové dokumenty, které jsme museli vypisovat. Dnes máme čárové kódy a čtečky. Trvá to prakticky okamžik. Vezměte si, že za měsíc jen na našem skladu nabalíme 3 000 000 kartónů zboží, přičemž každý obsahuje v průměru deset produktů, to je na 30 milionů kusů zboží. Přepočteno na palety je to 60 až 70 tisíc palet.

Co mě na práci ve skladu bude bavit? Pro koho to je a pro koho to naopak není?
Určitě je to práce pro fyzické zdatné lidi. Ideálně pro mladé absolventy škol. Myslím si, že tuhle práci umíme dobře zaplatit a jinde si člověk bez praxe jen těžko tolik vydělá. Kdo je šikovný, vydělá si bez problémů okolo 40 000 korun. Přitom nemá praxi, stačí nám jen bezúhonnost, chodit do práce, jak se má, a nebát se vzít za práci. Pak už jede každý sám za sebe, každý si může vydělat maximální odměny. Na druhou stranu, nebudu zastírat, že je to tak trochu posilovna zdarma.

Dnes už ve skladech používáte vyspělou techniku? Typickou „ještěrku“, tak, jak si ji představujeme, už v nich prakticky asi nepotkáme?
Musím říci, že na tom si v PENNY zakládáme a máme tu nejmodernější a nejkvalitnější techniku od německé firmy Jungheinrich. Poruchovost je minimální a při správném zacházení tyhle stroje vydrží ve skladu bez problémů 15 let. Tak dlouho ale u nás ani nejsou, protože my techniku neustále obnovujeme a investujeme do nových zařízení tak, abychom byli na špičce. Německá kvalita je vidět například na tom, že při zakládání tunové palety do regálu po vysunutí věže 10 metrů vysoko se paleta pohne nahoře o jeden až dva centimetry. Tak kvalitní a tuhé tyto teleskopické věže jsou.

To, co vás provází celý život, je láska k fotbalu...
Začínal jsem asi v pěti letech u nás v Krchlebech u Nymburku, kde se hrála krajská soutěž. Vystřídal jsem snad všechny pozice, v dorostu jsem dokonce chytal, pak jsem šel do útoku, pak obrana. Jak to bývá, s přibývajícím věkem se vracíte na pozici pravého beka (smích). Dnes tady v Milovicích trénuji malé kluky.

Trénování děláte ve svém volnu, bez nároku na odměnu. Tomu se říká láska k fotbalu. Můžete porovnat dobu, kdy jste začínal vy a dnes?
Za nás byl největší trest dostat „zaracha“ a nesmět si jít zahrát fotbálek nebo vůbec jít ven. Dnes z toho děti kolikrát mají radost, protože mohou sednout k počítači a hrát počítačové hry. Je to vidět i na přístupu k tréninku, a to i u rodičů. Stačí, aby zapršelo a už mi zvoní telefon, zda trénink vůbec bude. To by nás dřív nikdy nenapadlo, kdyby padaly trakaře. Musím ale říci, že se to zlepšuje a rodiče si uvědomují, jak je sport pro děti důležitý.

Zahrajete si i vy ještě?
Na velkém hřišti už ne. Udržuji si fyzičku ježděním na kole, dříve jsem i rád běhal. Dokonce jsem se postavil na start čtyř maratónů, přičemž tři jsem nedokončil. Občas si zahraji halovou kopanou. Pravidelně se zúčastňujeme každý rok v lednu REWE Cupu nedaleko Hannoveru. Mám na starosti organizaci českého týmu, a to včetně zajištění ubytování a dopravy pro naše fanoušky.

Půjdete do důchodu z PENNY?
V současné době se připravují projekty nových skladů. Uvidíme, jak to bude a jak se situace bude vyvíjet, ale rád bych zúročil své zkušenosti a byl bych vděčný za to, mít možnost podílet se na zrodu nového skladu, stavět a vytvářet nový tým. Je to pro mě výzva a láká mě to. Takže i po 22 letech před sebou mám stále možnosti, jak se rozvíjet, jak jít dál, nabírat nové zkušenosti. Takže je možné, že to tak skutečně bude.

Hodnocení článku je 70 %. Ohodnoť článek i Ty!

Štítky penny, penny market, rozhovor, pavel kubík

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.