Velikonoční Zelený čtvrtek. Nezapomeňte na pivo, nehádejte se a od nikoho si nic nepůjčujte

Dnešní den byl podle historických pramenů velice významným dnem. Po Ježíšově příchodu do Jeruzaléma a Jidášově zradě o Škaredé středě se v tento den staly hned dvě důležité události. Tou první byla Ježíšova poslední večeře. Jednalo se o takzvanou eucharistii, což je poděkování Bohu. Kristus chtěl při této příležitosti shrnout svůj dosavadní život a vyzval své učedníky, aby pokračovali v jeho stopách a pořádali mše.

Při večeři Ježíš posvětil víno a chléb a řekl, že chléb je jeho tělo a víno jeho krev. Pohár vína společně s chlebem pak podal svým učedníkům. Těm také při poslední večeři umyl nohy. Tuto událost dodnes připomíná slavný obraz Leonarda da Vinciho Poslední večeře, který je opředen mnoha legendami.

Druhou událostí Zeleného čtvrtka bylo Ježíšovo zajetí, před nímž se ještě stihl pomodlit v Getsemanské zahradě. 

Obřady pro věřící 

Na Zelený čtvrtek probíhají obřady jak v katedrálách, tak ve farních kostelích. Při dopoledních obřadech se v katedrálách setkávají biskupové a obnovují své sliby. Poté se světí oleje (křestní, biřmovací, při nemoci a posledním pomazání).

Co (ne)dělat na Zelený čtvrtek 

Zelený čtvrtek byl dnem odpuštění, kdy bývalí kající se hříšníci byli přijímáni zpět mezi věřící. Zelený se ale čtvrtku říká omylem. A to zkomolením původního německého Greinen Donnerstag, což znamená „Lkavý čtvrtek“, na Grünner Donnerstag, tedy „Zelený čtvrtek“. V dřívějších dobách v tento den hospodyně vstaly ještě před východem slunce, aby zametly celý dům. Smetí se pak odneslo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Někde se zvonilo paličkou o hmoždíř, aby se v domě nedržel hmyz a myši. Hospodářům se radilo v tento den zasít len a hrách, protože co bylo na Zelený čtvrtek zaseté, to dobře prospívalo.

Lidé by se dnes mezi sebou neměli hádat a ani si od nikoho nic půjčovat. Za odměnu by se nám měly vyhnout hádky a cestu by si k nám měly najít peníze.

Zvykem také bývalo, a tento zvyk se někde drží dodnes, že biskup omýval svým kněžím nohy. Jde o odkaz na Ježíšovo gesto pokory vůči apoštolům krátce před jeho ukřižováním. 

Dnes naposledy zazní kostelní zvony, pak umlknou až do Bílé soboty, protože symbolicky odlétají do Říma. Místo zvonů se ozývají klapačky a řehtačky.

Dnes bychom měli sníst alespoň jednu zelenou potravinu, dříve se v tento den hodně jedl hrách, zelí, kopřivy a špenát. Jídlo připravené z těchto surovin mělo lidem zaručit pevné zdraví po celý rok.

Jak se dělá zelené pivo? 

K takovému jídlu samozřejmě patří i dobré pivo. Řada pivovarů pro tento den vaří speciální zelené pivo, které vzniká tradičním způsobem, jen se do mladinového kotle se spolu s chmelem během varu přidává i bylinný výluh, který vzniká louhováním několika druhů bylin včetně kopřivy v horké vodě. Právě přidané byliny zajistí pivu zelené zabarvení. Na někoho může zelené pivo působit lehce nevábným či zkaženým nebo umělým dojmem. Nenechte se ale mýlit, nejde o žádný „kekel“, nýbrž o pivařskou lahůdku. Pro dosažení typické zelené barvy se často používají kvalitní přírodní přísady s lehce bylinnou příchutí. Konkrétně je to speciální výluh ze zelených bylinek, který zelenému pivu propůjčí nejen zelenou barvu, ale také příjemně nahořklou chuť.

„Jedno malé zelené si dám." 

„Zelené pivo si dnes určitě dám. Chutná mi, i když jsem jinak spíš na víno," sdělila redakci Drbny Jana Bošnjaková. Na „jedno zelené" zajde také Simona Novotná, která podle jejího vyjádření nepodcení ani další přípravy na svátky jara. „Já sice pivo vůbec nepiju, ale dnes si to jedno zelené malé dám, abych ochutnala. Zároveň se během svátků setkáme s rodinou, je to takový náš zvyk, že si chodíme společně někam sednout. Dneska uvařím něco zeleného, to musí být... O víkendu upeču mazanec, beránka a jidáše, to nesmí chybět. Budu dělat i hlavičku (nádivku), jen ještě musím natrhat kopřivy a medvědí česnek . Pak už jen uplést mrskačku a obarvit vajíčka," plánuje Simona Novotná.