Liberecký soudce prohlásil manželství za neexistující. Podle Ústavního soudu chyboval

Podle Ústavního soudu byl postup Okresního soudu v Liberci, který o neexistenci manželství rozhodl, špatný a došlo k zásahu do práva stěžovatelky na spravedlivý proces a soudce libereckého soudu nepostupoval dostatečně pečlivě.

„V projednávané věci bylo vydáno rozhodnutí o neexistenci manželství v případě páru, který spolu vychoval tři děti. Před Okresním soudem v Liberci však byla v průběhu několika měsíců zahájena řada souběžně probíhajících řízení,“ uvedla mluvčí Ústavního soudu Kamila Abbasi.

Ústí jednání soudu trvalo jen 3 minuty

Nejprve v červnu 2021 podala manželka návrh na svěření do péče a určení výživného k nezletilým dětem. Následně 1. července podal manžel návrh na určení neexistence manželství. Rozvrhem práce byl k projednání návrhu určen soudce Kamil Podhola.

Manželka ještě 25. června 2021 podala návrh na určení výživného pro nerozvedenou manželku a o něco později, v první polovině října téhož roku, rovněž návrh na rozvod manželství. Rozvrhem práce byl k projednání tohoto návrhu opět určen soudce Kamil Podhola.

„Vedlejší účastník, dnes již bývalý manžel stěžovatelky, podal dne 1. 7. 2021 návrh, kterým se u jmenovaného soudu domáhal vyslovení, že manželství mezi ním a stěžovatelkou není. Tento návrh byl okresním soudem zaslán k vyjádření stěžovatelce, a to na adresu, kde měla toho času bydliště,“ popisovala dál průběh děje Abbasi.

Pošťák ovšem ženu v místě bydliště nezastihl a nechal jí ve schránce dne 26. 7. 2021 výzvu, aby si zásilku vyzvedla. Adresátka si písemnost v úložní době ale nevyzvedla, a tak jí byla dne 6. 8. 2021 vhozena do domovní schránky. Následně byla do stejné schránky stěžovatelce vhozena dne 24. 9. 2021 také výzva, v níž byla informována o tom, že dne 10. prosince 2021 se u libereckého soudu koná jednání o vyslovení neexistence manželství. K jednání dne 10. prosince 2021 se dostavil vedlejší účastník, tedy její manžel a jeho právní zástupce. Žena ale nikoli.

Ústní jednání soudu trvalo asi tři minuty a ihned byl vyhlášen rozsudek, který rozhodl o neexistenci manželství. Důvodem pro neexistenci manželství měl být podle soudu nedostatek oprávnění oddávajícího k provedení sňatečného obřadu. Rozsudek okresního soudu opět ženě nechal soud doručit na stejnou adresu a opět byl doručen fikcí. Rozsudek nabyl právní moci dne 24. ledna 2022.

Výzvy soudu dostala žena jen fiktivně

Žena se ale obrátila na Ústavní soud se stížností na postup libereckého soudu. „Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítala, že o soudním řízení o vyslovení neexistence svého manželství nevěděla a z toho důvodu se k jeho průběhu nemohla nijak vyjádřit, natož se pak k nařízenému jednání dostavit. S rozsudkem soudu se stěžovatelka seznámila až 1. 2. 2022 a podala proti němu odvolání, které však Okresní soud v Liberci odmítl pro opožděnost,“ uvedla dále mluvčí. O následně podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ústavní stížností napadeným usnesením tak, že potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu.

Podle zjištění Ústavního soudu byly soudní písemnosti zasílány na adresu trvalého pobytu stěžovatelky, kde se však od rozvratu manželství nezdržovala. Na této adrese bydlel její tehdejší manžel, přičemž stěžovatelka pobývala se třemi dětmi u své sestry, což věděl nejen manžel stěžovatelky, ale také jeho právní zástupce. Soudu nadto byla její stávající adresa známa z ostatních před soudem probíhajících řízení.  

„Řízení o prohlášení manželství za neexistující je třeba věnovat náležitou pozornost, což se v této věci ze strany okresního soudu nestalo. Jedná se totiž o jeden ze způsobů ukončení manželství, který má zásadní dopady do osobní sféry účastníků (manželů) a jejich dětí. Navíc v této věci nemohou účastníci využít mimořádných opravných prostředků před Nejvyšším soudem. Na manželství, které bylo rozhodnutím soudu označeno za neexistující, se bude od samého počátku nahlížet tak, jako by vůbec nevzniklo,“ vysvětlila Abbasi.

Dokazování soudce bylo špatné

Ústavní soud na tomto případu poukázal zejména na nutnost postupovat pečlivě nejen při doručování soudních písemností, ale také při provádění dokazování. „Toto řízení je založeno na zásadě vyšetřovací, kdy za objasnění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí nese odpovědnost soud. To neznamená, že by účastníci byli zbaveni povinnosti vypovídat pravdivě a úplně odpovědět na dotazy, které jim soud při objasňování skutkového stavu klade. Především by však vůbec měli dostat příležitost se k otázce svého osobního stavu vyjádřit,“ shrnuje se ve vyjádření Ústavního soudu.

Okresní soud v Liberci nepostupoval podle zásady vyšetřovací a bez dalšího se spokojil s verzí vedlejšího účastníka, aniž by se snažil objasnit skutkový stav. Soudci přitom mělo být z úřední činnosti známo, že stěžovatelka podala návrh na rozvod manželství, návrh na svěření nezletilých do její péče a konečně i návrh na stanovení výživného nerozvedené manželky. Soud vycházel z předložených listinných důkazů vedlejším účastníkem, konkrétně z elektronické komunikace vedlejšího účastníka s ředitelkou kanceláře rady Církve bratrské, pozvánky na uvedení do služby oddávajícího, protokolu o uzavření manželství mezi účastníky a  z textu označeného jako „§ 109“ pojednávajícího o svatební bohoslužbě. Podle Ústavního soudu nebyl zřejmý původ a pravost těchto listin. Zásadní otázka, tedy (ne)dostatek oprávnění oddávajícího k provedení sňatečného obřadu byla „prokazována“ pouhým tvrzením vedlejšího účastníka a textem označeným jako „§ 109“. Přesto, že se jedná o řízení ovládané vyšetřovací zásadou, soudce se nijak nepokusil ověřit tvrzení vedlejšího účastníka.

„Přestože Ústavní soud shledal pochybení v postupu okresního soudu, nemohl napadená rozhodnutí zrušit. Jedná se o rozhodnutí ve statusové věci, kde je nutno dát přednost právní jistotě všech osob dotčených uvedenou situací. Stěžovatelka nicméně v důsledku nálezu Ústavního soudu může dosáhnout zadostiučinění alespoň cestou náhrady újmy způsobené státem,“ dodala mluvčí Ústavního soudu Abbasi. Touto cestou se žena z Liberce také nyní vydá.