Na katedře historie liberecké univerzity se podařila záslužná věc. Díky systematickému a dlouhodobému výzkumu se podařilo identifikovat devadesát Liberečanů, kteří během druhé světové války skončili v koncentračním táboře v Osvětimi – v takzvaném terezínském rodinném táboře. Z nich přežili tři. V rámci výzkumu se rekonstruovaly i životní osudy některých lidí.
„Šance na přežití byla naprosto minimální. Mezi 87 mrtvými jsou muži, ženy i děti. U většiny z 90 internovaných víme jen základní data, u některých jsme zjistili přesné datum úmrtí. U části obětí se nám dokonce podařilo dohledat i potomky, kteří žijí často v zahraničí. Čekají na naši zprávu. Videozáznam z piety tak poputuje do Bogoty, Vídně, Jihoafrické republiky, Německa, Dubaje nebo Velké Británie,“ popsala Kateřina Portmann z Katedry historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL.
Katedra realizovala hned několik projektů a podařilo se jí rekonstruovat i životní osudy některých lidí. „Jedná se o náročný výzkum, který se často podobá detektivní práci a vyžaduje velkou trpělivost, odhodlání i trochu štěstí. Na rozdíl od vnitrozemí jsou v tomto případě materiály pramenné povahy značně roztříštěné. Valná většina těch, které holokaust zasáhl, nepřežila nebo se rozhodla zůstat v exilu či do něj časem tito lidé odešli,“ dodala Portmann.
Šlo totiž o německy mluvící obyvatele, kteří se po válce do Československa ani vrátit nemohli. „Zároveň v kontextu poválečného vysídlení většiny původních obyvatel Liberce zmizeli i ti, kteří by na ně mohli vzpomínat. Proces ‚ztráty paměti‘ byl tak nastartován,“ uvedla.
Jména devadesáti obyvatel Liberce, kteří skončili v Osvětimi, identifikovala studentka Eliška Šebestová. Ta navázala na diplomovou práci Lindy Skrbkové, která vytvořila databázi všech obětí holokaustu pocházejících z Liberce. Těch bylo celkem 700.
„Zjistit údaje týkající se terezínského rodinného tábora bylo zdlouhavé. Porovnávala jsem vše s dalšími databázemi, neboť údaje pro oblast pohraničí jsou nepřesné. Zároveň jsem se snažila dohledat i konkrétní lidské osudy. Lidé tak dostávají i tvář,“ popsala Eliška Šebestová, studentka třetího ročníku katedry historie liberecké univerzity.
Ta také v rámci výzkumu dále pracuje na mapování příběhů jednotlivých rodin. Nyní se jedná o předválečné i poválečné příběhy tří přeživších – Lidie Altmann, Bruno Lamma a Elizabeth Pollakové.
Foto TUL
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
