(NE)OBYČEJNÍ: Vůbec jsem tomu nemohl uvěřit. Jako nejmladší v historii Tomáš se psem Corrim získal Liberecký pohár

To, že se bude věnovat psům, bylo jasné hned. Tomův táta Jiří Kolář se psům věnuje prakticky celý život. „Už jako malinký chodil s plyšovými psy na vodítku a učil se s nimi základní povely,“ vzpomíná táta, který sám roky působí jako předseda v libereckém kynologickém klubu.

Zhruba v deseti letech pak Tomáš dostal psa vlastního – štěně německého ovčáka Corrana, kterému ale říká Corri. Cvičí spolu prakticky denně, starost o psa ale znamená i venčení nebo krmení. „Taťka mi někdy pomáhá, dojde Corriho třeba vyvenčit, ale jinak spolu cvičíme téměř každý den,“ říká Tomáš Kolář.

Tomáš a Corry na soutěži

Psa cvičí na poslušnost, stopy a obranu. Aktuálně se připravuje na zisk nejvyšší zkoušky. K ní má dobře nakročeno, vždyť před pár dny jako nejmladší v historii vyhrál 43. ročník soutěže O liberecký pohár. A porazil zkušenější kolegy.

„Když jsme byli na bedně, vůbec jsem tomu nemohl uvěřit, hodně nás to posunulo. I táta byl hodně překvapený a nečekal to,“ říká Tomáš a táta Jiří přikyvuje. „Nečekal, ale bylo to zasloužené, a navíc s velkým náskokem.“

Tomáš také už nyní svého tátu překonal. „Já jsem tuhle soutěž nikdy nevyhrál, takže už teď je lepší než já,“ usmívá se táta.

Tomáš je přitom tak trochu unikátem. „Řekl bych, že je to dost výjimka. Většinou na závodech takhle starý bývám sám. Je to o to větší úspěch, když závodím proti dospělým a mají více zkušeností,“ myslí si.

Starost o psa je ale každodenní práce, nejenom závody. Tomáš s Corrim jsou spolu od mala. A podle Koláře staršího má právě Corri jako první pes v jejich rodině určité privilegium. „Tohle je první pes, který má povoleno bydlet doma. Je to proto, aby spolu navázali kontakt a naučili se spolu fungovat, což vyšlo. Měli jsme i štěstí na povahu psa, není to žádný rabiát. Je to pohodář a s Tomem jsou parťáci,“ pokračuje.

(NE)OBYČEJNÍ: Každý den hodiny práce. Tomáš Janků baví Liberečáky historií jejich města

Úterý, 1. října 2024, 15:03Společnost

Historii měl vždy jako koníček, před pěti lety ale Liberečák Tomáš Janků začal vkládat různé zajímavosti z minulosti Liberce na facebookovou stránku Liberečáci. Dnes má vlastní tři facebookové a dvě webové stránky, kde zveřejňuje příspěvky už...

O vztahu Corriho s Tomášem hovoří ještě jeden detail. „V dobu, kdy se vrací ze školy, už chodí na verandu čekat a šťouchá do bundy, kterou má na výcvik. Jsou spolu propojení,“ pokračuje Kolář.

Syna do cvičení Corriho ale nutit nechce. „Bereme to na pohodu, bavíme se o tom, ale chci, aby se věnoval i kamarádům, se kterými chodí hrát třeba basket. Máme to ale nastavené tak, že pokud by mi řekl, že ho to nebaví, tak bez jakýchkoliv výčitek uděláme stop, protože pejskařina se nedá dělat z povinnosti a donucení. Zažil jsem takové případy a žádné neskončily dobře,“ myslí si.

I proto si nechával zadní vrátka otevřená, kdyby syn přišel s tím, že už ho cvičení psů nebaví. „Lidé mi říkali, kdy si pořídím psa a já jsem říkal, že zatím ještě počkám, protože jsem nevěděl, jestli ho to chytne, nebo ne. Že bych ho jinak musel převzít. Byl jsem připravený v záloze, a proto jsem si pro sebe psa nepořizoval,“ vypráví Kolář starší.

Vlastního psa tak stále nemá, se synem ale na výchově Corriho spolupracuje. „Taťka mi vždycky se vším pomáhá. Cvičím si psa sám a taťka mi řekne, že jsem něco udělal špatně a ať to udělám znovu,“ popisuje Tomáš.

Tomáš a Corry na začátku cesty

Podle jeho táty je Tomáš dobře nastavený. „Cením i to, že Tom i sám přichází se svými nápady, přemýšlí o tom. A některé cviky se snaží trénovat po svém, jak by to trénoval on. Někdy se to povede, někdy to musíme trochu doladit,“ říká.

Díky společnému koníčku také spolu táta se synem mohou trávit více času. A učí se vlastně stále oba. „Každý pes je jiný, stejně jako každé dítě je jiné. Já dělám pejskařinu přes čtyřicet let a pořád se učím. Také se kolikrát setkám s věcmi, se kterými jsem se ještě nesetkal. Ale díky zkušenostem každý problém vyřešíme rychleji než před tím,“ vysvětluje Kolář.

Sám Tomáš už také přemýšlí o své budoucnosti, přechod na střední školu se blíží. A i další roky má se psy spojené. „Mám dvě varianty. Buď bych chtěl být IT specialista, šel bych na strojní průmyslovku a psy měl dál jako koníček a druhá verze je, že bych šel k policii a byl psovodem,“ říká svou představu.