Devět nových kamenů zmizelých, připomínajících obyvatele Liberce, kteří se staly obětí nacistického režimu a holocaustu, je od pondělí 21. října zadlážděno v ulicích Liberce. Jde o takzvané Stolpersteiny, dlažební kostky s mosazným povrchem, na kterém je vyraženo jméno oběti holocaustu, datum jejího narození a úmrtí a informace o roku a místě deportace. Jedním z míst, kde další kámen zmizelého v Liberci přibyl, je Jablonecká ulice naproti Lokomotivě. Ke dvěma kamenům zmizelých, které zde jsou v dlažbě umístěny už od roku 2019 a vzpomínají na Ottu a Annu Goltzovy, přibyl další. Připomíná jejich nejstaršího syna.
Stolperstein umístěný do dlažby chodníku v Jablonecké ulici u vily, kterou postavila a obývala rodina významného podnikatele Otto Goltze, byl posledním z těch, které dnes v Liberci přibyly. „Rodina Otto Goltze měla v Liberci továrnu a mladý Otto byl na sever vyslán s tím, aby tu rodinný majetek spravoval. Na dnešní Jablonecké ulici si postavil nádhernou vilu, ve které žil se svou ženou Annou a jejich čtyřmi dětmi. Bohužel on ani jeho manželka neměli štěstí, holocaust nepřežili. Stejně jako jejich nejstarší syn Otto Friedrich. Další tři děti přežily. Dvě díky tomu, že včas odešly do exilu, jedna dcera díky smíšenému manželství, ve kterém žila. Její manžel se odmítl rozvést, přestože byla židovského původu. Tím vlastně ji i jejich syna zachránil,“ říká Kateřina Portmann z Katedry historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, která se svými studenty vede už několik let výzkum týkající se libereckých obětí holocaustu.
„Tento výzkum pod mým vedením vedli studenti a studentky, dnes už absolventi a absolventky naší katedry historie a je to výzkum dlouholetý. Vědeckým zájmem, který máme, je identifikovat oběti holocaustu, dozvědět se o těch lidech něco víc a vrátit je do prostoru, ze kterého byli vzati. Protože i kvůli poválečné historii, odsunu a vysídlení německy mluvících obyvatel, v tomto městě nezůstal nikdo, kdo by na ně mohl vzpomínat, takže jsou zapomenuti. A naším cílem je vrátit je sem. Vrátit jim tvář, jméno, úctu a alespoň trochu symbolicky odčinit to smutné, co se v jejich životě přihodilo,“ dodává Portmann.
Stolperstein věnovaný Otto Friedrichu Goltzovi dnes v Jablonecké ulici doplnila právě z tohoto důvodu i jeho podobizna. Jeho kámen zmizelého byl do dlažby vložen nad kameny jeho rodičů. Na rozdíl o jejich kamenů ale na tom jeho chybí informace o jeho úmrtí. „Dodnes se totiž nepodařilo zjistit, kdy a jak zemřel. Poslední informací o jeho životě je dopis, který poslal z pracovního tábora v létě roku 1941 z území dnešní Ukrajiny, tehdejšího Polska. Jestli ale zemřel ještě téhož roku, o rok později nebo v roce 1943, jako jeho rodiče, nevíme. Stejně tak není znám ani způsob, jakým zemřel. Jsme proto rádi, že se s tímto našim příbuzným, který byl dle svědectví velmi jemný a přesto odvážný a intelektuálně založený, můžeme rozloučit alespoň tady, u jeho Stolpersteinu,“ uvedla při setkání členka rodiny, žijící v Jihoafrické republice.
Výzkum liberecké univerzity, který hledá a pojmenovává liberecké oběti holocaustu, eviduje v současné době zhruba 770 osob, které byly z Liberce deportovány do nejrůznějších represivních zařízení nacistického Německa. „Přežilo pouze 55 z nich, takže vidíme, že peklo holocaustu ty rodiny zasáhlo výrazným způsobem. Přežili pouze ti, kteří odešli včas do exilu a to ještě do zemí, kde našli bezpečí nebo případně ti, které chránilo smíšené manželství a dostali se do soukolí toho represního aparátu poměrně pozdě, co se týká deportace. A pak třeba Pavel Jelínek, jeden z posledních přeživších přímo z Liberce, který přežil jen díky tomu, že se ukrýval,“ dodává Kateřina Portmann.
Po válce se podle ní vrátilo do Liberce z deportace údajně 37 osob, které odsud pocházely. Ale protože většina z nich byla německy mluvících, byli vnímáni jako státně nespolehliví, často je čekal proces vysídlení nebo se necítili dobře a rozhodli se sami odejít. „Položit kameny zmizelých je to nejmenší, co můžeme pro tyto oběti jako společnost udělat, protože připomínání všech nespravedlností, které i toto město zažilo, je důležité pro rodiny těch obětí, ale i pro nás a pro budoucnost. Náš národ také nese část viny na nespravedlnosti, která byla na těchto lidech spáchána. Celá řada Židů, kteří válku přežili, totiž měla německou národnost a po válce přišla podle českých zákonů o své majetky a nebo byla odsunuta,“ poukázal na tuto skutečnost i hejtman Libereckého kraje Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj) během shromáždění u vily v Jablonecké ulici.
Další kameny zmizelých dnes v Liberci vedle Jablonecké ulice přibyly také v ulicích Pekárkova, Husova, Palachova a Pražská.
V obřadní síni liberecké radnice pak byli v odpoledních hodinách potomci některých obětí holocaustu přítomni udělení čestného občanství jejich předkům. Celkem bylo občanství uděleno 13 lidem, kteří žili v Liberci a stali se obětí nacistického řádění v pracovních táborech. Jde o členy pěti rodin, kteří figurují ve výzkumu univerzity.
Proč je podle Kateřiny Portmann potřeba o nacistickém řádění a vraždách nevinných lidí neustále mluvit a vracet se k nim, třeba i prostřednictvím Stolpersteinů? „Cílem holocaustu bylo dehumanizovat lidské bytosti, vzít jim jejich práva, majetek, jména a nakonec i životy. Industriální brutalita celého procesu vyvolává řadu otázek a jednou z těch zásadních je, jak to mohl svět dopustit? Holocaust nezačíná totiž plynovými komorami, ale lidskou hloupostí, pohodlností a závistí,“ upozorňuje a dodává: „Když mluvíme o tom, co se stalo, můžeme snad přispět k tomu, abychom se podobným metodám uměli bránit, byli opatrní, vážili si svých práv a starali se o ně.“
Foto Martina Petrášková
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
