U příležitosti státního svátku Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studentstva, které si připomínáme 17. listopadu, proběhlo v Liberci pietní setkání u Památníku obětem komunismu v Jablonecké ulici, v parku Paměti národa. Během slavnostních projevů i po nich zaznívaly osobní vzpomínky účastníků sametové revoluce z roku 1989, ale vyřčena byla i varování před nastupujícím populismem či přijímáním jednoduchých, byť líbivých řešení. Před tím varovali současní studenti Technické univerzity v Liberci.
Události 17. listopad roku 1939 a 1989 přinesly řadu lidských tragédií, byť po událostech před 35 lety přišla kýžená svoboda. „Zatímco sametová revoluce znamenala pro naši společnost nadechnutí a pozitivní euforii, okolnosti o půl století dříve přinesly zmar, ponížení a strach. Obě události měly jedno společné a to ideologii, která se dlouhodobě negativně propsala do stavu naší země a našich národů. Nacismus a komunismus zkrátka byly, jsou a navždy budou nebezpečím pro všechny, kteří respektují, chrání a prosazují demokratický režim a svobodný model fungování společnosti. 35 let od sametové revoluce se nemohu, a možná je nás takových víc, zbavit nepříjemného pocitu, že část našich občanů znovu propadá ideologiím a populismu včetně některých politiků, kteří zneužívají strach, snaží se přepisovat dějiny a stále častěji slibují veřejnosti to, co stejně nemohou nikdy splnit. Zpochybňování principu demokracie můžeme dnes pozorovat nejen u nás, ale i v některých evropských zemích. Stačí se podívat do Maďarska nebo k sousedům na Slovensko," řekl shromážděným u památníku zvaného zrcadlo primátor Liberce Jaroslav Zámečník (Starostové pro Liberecký kraj).
Odcitoval také jednu z myšlenek dramatika, spisovatele a pozdějšího prezidenta Václava Havla. „Co ještě včera chápalo společenské vědomí jako neslušné, to dnes běžně omlouvá, aby to zítra přijímalo jako přirozené a pozítří možná dokonce jako příklad slušnosti.“
Tato myšlenka je dle primátora Liberce nesmírně aktuální právě dnes. „Nedovolme, aby se neslušné stalo příkladem slušnosti a nebo mohu-li parafrázovat, nedopusťme, aby se lež stala pravdou,“ podotkl primátor Liberce v závěru svého projevu k desítkám lidí, kteří se k památníku ve státní svátek sešli.
Hejtman Libereckého kraje Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj) navázal osobní vzpomínkou na listopad 1989. „Tehdy mi bylo 18 let a měl jsem to životní štěstí, že na rozdíl od generace mých rodičů a prarodičů byla ta snaha o svobodu úspěšná. Nebyl to rok 1968, ve kterém byly naděje velké části obyvatel zadupány do země ani rok 1948, kdy to bylo ještě horší,“ pronesl k přítomným.
Upozornil však na to, že svobodu v roce 1989 nezískali lidé automaticky. „Na podzim roku 1989 jsme byli poslední ze dvou komunistických zemí, ve kterých začalo docházet ke změně režimu. Možná z toho vyplývá názor některých, i historiků a části obyvatel, že jsme tu svobodu získali tak nějak automaticky, možná na základě nějakých dohod, o kterých nic nevíme. Myslím, že je to velký omyl, protože listopad 1989 nebyl izolovanou jednotlivou akcí. A je potřeba si v souvislosti s ním připomínat jména všech popravených, všech, kteří seděli v komunistických věznicích a lágrech, jména všech, kteří byli nuceni emigrovat a také jména těch, kteří se po roce 1968 v normalizační době nebáli a i když jich bylo málo, mluvili třeba o ideálech svobody, demokracie a také o první republice, jako základu naší země a naší společnosti. Ti všichni vybojovali naši svobodu a rok 1989 a studentské demonstrace byly pro mě tou poslední jiskrou, která zažehla požár, na který jsme všichni v těch posledních letech čekali,“ dodal Půta.
V den státního svátku 17. listopadu, kdy si připomínáme události let 1939 a 1989, je podle něj třeba nejen vzpomínat, ale i se snažit na odkaz navázat. „Neměli bychom v žádném případě zapomínat na sdílenou a společnou odpovědnost především nás, kteří máme politické a volené funkce a kteří zodpovídáme za nějakou část fungování veřejné správy, veřejného sektoru. Protože je potřeba říct, že ne všichni lidé v této zemi mohou ideály, o kterých tu dnes mluvíme jako svoboda, demokracie, právo na to vyjadřovat své názory, konzumovat beze zbytku. Jsou lidé, kteří mají životní potíže. Možná si za ně mohou i do jisté míry sami. Třeba bojují s exekucemi, mají to daleko k lékaři, za dobrým vzděláním pro svoje děti a před těmito skupinami obyvatel bychom neměli zavírat oči a neměli bychom se tvářit, že je to jenom jejich problém. Je to jeden z našich společných problémů toho, co jsme za těch 35 let společné odpovědnosti ještě nedokázali vyřešit a zvládnout. Tak si dejme drobný společný závazek bez ohledu na politickou příslušnost a funkci, že s těmi věcmi zkusíme společně alespoň trochu pohnout,“ vyzval Půta.
Během slavnostního shromáždění u památníku obětem komunismu si mohli přítomní převzít také speciální noviny, vydané Komunitním střediskem Kontakt Liberec v rámci projektu Palác Liebieg – 35 let svobody. Noviny zvou nejen na stejnojmennou výstavu fotografií libereckého fotografa Milana Drahoňovského, která bude od úterý 19. listopadu k vidění v paláci Liebieg, ale obsahují také výběr z dobového tisku ještě pod taktovkou komunistů a poté po sametové revoluci. Na jedné z dobových fotografií se tam objevila i dnešní poslankyně Jarmila Levko. „To mě potěšilo, že jsem se dostala až do novin k 35. výročí revoluce, ale vlastně to není takové překvapení. Byla jsem přímým účastníkem těch událostí a mohla jsem být u toho důležitého. V té době jsem coby dvacetiletá studovala vysokou školu, hrála jsem jako externistka v Šaldově divadle, divadelní soubor jsme měli i na vysoké škole. Takže bylo tak nějak samozřejmé, že jsem byla ve stávkovém výboře a dokonce jsem byla i zástupcem libereckého stávkového výboru v tom celostátním stávkovém výboře. Tehdy jsem pořád jezdila na trase Liberec – Praha,“ vzpomíná Levko.
Vzpomínky na revoluční rok 1989 v ní znovu vyvolávají velmi silný pocit, který se pak už nikdy neopakoval. „Pocit naprosté euforie, velké naděje a obrovské sounáležitosti. Jak mě dnes nejvíc trápí, že společnost je rozdělená nesmiřitelně na dva póly, tak tenkrát se národ semkl. Někteří se třeba báli, tak zůstali doma, ale byli s námi. A to myslím byla ta síla, která to dokázala, že to vlastně nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo,“ uzavírá Jarmila Levko.
Důležitou součástí setkání u příležitosti 17. listopadu je v Liberci každoročně i řeč zástupců studentů, které se letos ujali studenti historie Karolína Mencová a Vladimír Šebesta. Pro silnější efekt z jejich myšlenek přikládáme kompletní text.
Veřejnost si můžete listopadové události roku 1989 v Liberci a nejen v něm připomenout ještě například v úterý 19. listopadu v paláci Liebieg besedou s přímými účastníky revoluce v Liberci nebo výstavou fotografa Jana Šibíka v Malé výstavní síni Liberec, naproti radnici. Jeho fotky budou v rámci výstavy Revoluce 1989 k vidění až do konce roku.
Středa, 13. listopadu 2024, 20:55
Snímky, které pořídil v průběhu sametové revoluce v roce 1989 reportážní fotograf Jan Šibík si můžete od pátku až do konce prosince prohlédnout v Malé výstavní síni Liberec na náměstí naproti radnici. Vernisáž výstavy jednoduše nazvané Revoluce 1989...
Foto Martina Petrášková, MML/Jan Král
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
