Záchranka slavnostně ocenila své zaměstnance. Ovace vstoje si vysloužil za celoživotní práci lékař Ján Soták

„Poděkování a ocenění našim zaměstnancům probíhá tradičně na konci roku a je rozděleno na dvě části. Ta první je poděkováním ředitele zaměstnancům jednotlivých oblastí nebo technicko-hospodářským zaměstnancům, které na toto poděkování navrhují jejich vedoucí. Mezi těmi, komu jsem letos takto slavnostně poděkoval byli záchranáři, řidiči-záchranáři, nebo třeba operátoři. Poděkování získávají za obětavou práci, kterou odvádějí na výjezdových základnách nad rámec svých pracovních povinností a náplně práce,“ říká k první skupině oceněných ředitel ZZS LK Luděk Kramář.

Na poděkování pak navázalo předávání pamětních plaket ZZS LK za zásluhy. „Plakety jsou udělovány za dlouholetou práci pro naši organizaci, lidem, kteří u nás pracují celý život nebo ta jejich práce, kterou pro naši organizaci odvedli, je opravdu enormní a důležitá. Letos plaketu získal například lékař Jánko Soták, který pro libereckou záchranku pracuje od roku 2002 a teď odchází do důchodu, Zdena Šálková, která u nás pracuje jako manažerka kvality a díky ní jsme se vlastně přihlásili k akreditacím, které jsou důležité pro tu kvalitu a poskytování našich služeb. Další plaketu jsem předal Šárce Kalinové, což je vedoucí první psychické pomoci našim pacientům a zároveň školí i naše nové operátory na operačním středisku. Mezi oceněnými jsou pak třeba i dlouholetí řidiči, kteří pracují na výjezdových základnách v našem kraji,“ podotýká Luděk Kramář.

Podle něj ale poděkování patří nejen těm, kteří se dnes v kavárně Pošta sešli, ale všem zaměstnancům zdravotnické záchranné služby kraje. „Před několika týdny jsme prošli reakreditačním řízením, ve kterém nezávislá komise posuzovala, zda všechny činnosti na záchrance splňují veškeré zákonné požadavky a zda práce záchranářů odpovídá těm nejvyšším standardům. Akreditaci jsme jako první v republice obhájili, což je zásluha každého našeho zaměstnance. Pomáháme pacientům jako tým, bez velmi těsné spolupráce všech by se záchrana lidských životů a lidského zdraví prostě neobešla. Proto mé poděkování patří opravdu všem,“ dodává ředitel ZZS LK.

Na samotný závěr slavnostního ceremoniálu si ředitel ponechal předání plakety lékaři Jánu Sotákovi, který odchází do důchodu. U záchranky pracuje od roku 1991, tehdy ji pomáhal rozjet v Podbořanech pod hlavičkou Okresního ústavu národního zdraví v Lounech. Krátce pak pracoval i u záchranky v Plzni, od února 2002 je členem týmu záchranky Libereckého kraje. V životě se řídí dvěma motty: „Bůh dal, Bůh vzal“ a „Všechno dělejme v klidu“.

„Záchranka je od toho, aby rychle přijela. Ale potom už musí práce probíhat v klidu, nesmíme spěchat, protože pak dělá člověk chyby. Takže jsem se tímto mottem vždycky řídil a říkal jsem ho i posádce,“ podotýká k druhému mottu Ján Soták.

Sám mohl pozorovat, jak neuvěřitelným vývojem záchranky od doby jeho nástupu v roce 1991 prošly. „Nedá se to vůbec popsat. V 90. letech jsem v Podbořanech zakládal záchranku s několika přístroji, jezdili jsme legendární 1203. A dnes? Moderní automobily, špičkové vybavení,“ podotýká. Co mu práce u záchranky v životě dala? „Záchranka má jako profese jednu výhodu, vidíte tam život od začátku až do jeho konce. A v tom je to nádherné i stresující, krásné a současně zavazující. V nemocnicích jsou už lidé nějak upravení od nás, jsou na lůžkách. My se potkáváme s těmi podmínkami, kde ti lidi žijí, vidíme, zda jsou tací nebo onací a to je svým způsobem krásné. Někdy smutné, ale to k tomu patří. Prostě vidíte život v jeho prapodstatě,“ zamýšlí se lékař.

Adrenalin, který jeho práce přinášela, mu prý chybět nebude. „Rád sportuji, takže adrenalinu si určitě užiju i jinak. Co mi ale bude chybět, jsou lidé. Za ta léta, co jsem tady, nejde jen o kolegy, ale mnohdy náš vztah přerostl do přátelství,“ říká Soták.

A jaké zážitky z profese záchranáře, který létal řadu let i s leteckou záchrannou službou, jsou pro něj nejsilnější? „Bylo jich víc, ale obecně jsou to ty, kdy přijedete k pacientovi a ten člověk už je „dole“. A vy jakoby mávnete kouzelným proutkem, i když u nás jsou to léky, ruce, defibrilátory, přístroje, a toho člověka vytáhnete z té černé díry a dáte mu možnost ještě dál žít. Toto byly pro mě i pro posádku vždycky ty nezapomenutelné výjezdy. Kdy jsme měli pocit, že jsme vyhráli a člověku pomohli. Ohromný pocit, protože dáváte tomu člověku vlastně další život,“ uzavírá jeden z dnešních oceněných ředitelem ZZS LK Ján Soták.