Když po konci války na sklonku roku 1945 opouštělo 108 lidí svůj rodný Ostašov, nikdo z nich netušil, kde se nakonec usadí. Nový domov našli ve vybydlené a zničené vesnici Dechow v oblasti německého Mecklenburgu. Dnes, po 70 letech, se Dechow pyšní zlatou medailí z evropské soutěže o nejhezčí obec.
Místní obyvatelé na své ostašovské kořeny nezapomněli. Před třemi lety s nimi navázal kontakt Spolek přátel Ostašova a z prvního setkání se zrodilo přátelství. Od té doby se navzájem navštěvují. Při zatím posledním setkání v pátek 11. září zavítala německá výprava v čele s Kurtem Demuthem, posledním žijícímpůvodním obyvatelem Ostašova, na libereckou radnici.
Hosty přivítal náměstek primátora Liberce Ivan Langr. Pro Kurta Demutha a potomky dalšího pamětníka odsunu Karla Wachtela měl náměstek připravené pamětní medaile města, které jim předal. Poté se Dechowští podepsali do kroniky města. Na oplátku předali náměstkovi brožuru o vesnici a kroniku Karla Wachtela. Manželům Haidlovým ze Spolku přátel Ostašova věnovali skulpturu jako symboliku nového zrození. Své místo najde v ostašovském kostele.
„Rád vás označuji za milé přátele. Nejsme v Liberci poprvé. Přijíždíme sem jako ke své rodině, nevím, zda říct, že přímo jako domů, ale k rodině určitě. Město Liberec a vesnice Dechow se liší, přesto jsou ale nepřehlédnutelné. Liberec horami a Ještědem a Dechow jezery a lesy. Sbližuje nás pak vzájemná srdečnost a pohostinnost. Děkujeme městu za podporu společných aktivit,“ řekl Udo Wachtel, jeden z přítomných synů letos zesnulého rodáka z Ostašova Karla Wachtela.
Zajímavostí je, jak celá novodobá éra německé vesničky Dechow odstartovala. Obec totiž ke konci roku 1945 v rámci výměny oblastí nečekaně spadla do sovětské zóny, kde drtivá většina tehdejších obyvatel nechtěla zůstat, a proto raději dobrovolně odešli. To samé v té době řešili i někteří obyvatelé Ostašova, kteří se rovněž rozhodli odejít a po dlouhé cestě se usídlili právě v osiřelých a úmyslně poničených domech v Dechowě. Původně přitom měli namířeno do bližšího Halle. Noví obyvatelé pak vísku dlouhá léta budovali doslova od píky a proměnili ji v idylické místo, obklopené loukami, pastvinami a jezery.
Veškeré snahy a plány se proto soustředí na budování infrastruktury sloužící mladým lidem. Byla založena lesní školka pro děti, mladý hasičský sbor, pravidelně sem také přijíždí pojízdná knihovna. Stěhují se sem také další mladí lidé, kteří hledají domov v přírodě.
Po novodobých změnách v Německu se objevily problémy, které se váží k roku 1945. Nejsou totiž vyjasněny majetkové poměry a před očima se bortí mnohé domy, o které se nikdo nestará. Situace se vyhrotila v roce 2000 při oslavě Silvestra. Lidé se totiž rozhodli zrekonstruovat zchátralý sál šenkovny z roku 1896. Obecní úřad koupil starou hospodu s tím, že bude zrenovována, ale našlo se pár těch, kteří s tím nesouhlasili. Přesto byla budova v průběhu 2 let za pomoci mnoha dobrovolníků zrekonstruována a tento počin nakonec posílil i jednotu celé vesnice.
Napsal Jan Král a redakce
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
