10 argumentů proti omezení otevírací doby supermarketů o státních svátcích

1. Zákon vytváří pseudoproblém a nabízí pseudořešení. Česká republika nemá udržitelný penzijní systém, veřejné finance jsou permanentně v deficitu, politika se oligarchizuje, veřejné zakázky jsou synonymem korupce, před reformou financování zdravotnictví zavíráme oči, imigrační krize znamená velký otazník, vzdělávací systém generuje desetitisíce na trhu práce nepoužitelných absolventů, ekonomika ztrácí konkurenceschopnost kvůli byrokratickému peklu...... Ano, máte pravdu, je třeba primárně vyřešit nakupování v supermarketech o státních svátcích. 

2. Zákon eliminuje rovné podmínky pro podnikání. Majitelé supermarketů splňují všechny zákonem dané podmínky pro podnikání, jsou významnými zaměstnavateli a plátci daní. Regulace by však některým z nich, konkrétně těm s podlahovou plochou nad 200 m², zakázala stanovit si svobodně otevírací dobu a provozovat ekonomickou činnost. Proč zrovna tato plocha? A co když v ulici vedle sebe stojí dva supermarkety, z nichž jeden má rozlohu 199 m² a druhý 201 m²? Smysl tohoto opatření se vznáší někde ve vzduchoprázdnu. 

3. Zákon znemožňuje zaměstnancům pracovat. Politici si zjevně neuvědomují, že existují i lidé, kteří CHTĚJÍ pracovat o státních svátcích. Moje zkušenosti s brigádami při studiích jsou takové, že po směnách o státních svátcích nebo víkendech byla největší poptávka. Pro mnohé zaměstnance totiž státní svátek představuje vítanou možnost k vyšší mzdě nebo jiným benefitům, které se standardně nabízejí.

4. Zákon omezuje svobodu volby. Přijde vám samozřejmé, že si svůj volný čas můžete plánovat, jak chcete? Přichází začátek konce. Zákon určí, že státní svátek již nemůže být tím dnem, kdy si děláte, co chcete – kdy se vydáte na velký nákup potravin, nového gauče nebo sezónního oblečení pro děti. Nechápu, proč mi někdo zakazuje utratit vydělané a zdaněné peníze, kdy se mi zachce. Protože předkladatel zákona senátor Bublan řekl, že se to nesmí?

5. Zákon vytváří tlak na růst cen. Každá regulace vytváří transakční náklady, na tom je založena. Pokud stát supermarketům uzme možnost generovat tržby osm dní v roce, v tržbách se to významně projeví. Svaz obchodu a cestovního ruchu očekává denní propad tržeb v řádu 700 milionů Kč. Je přirozené, že podnikatelé budou chtít ušlé tržby vydělat jinde – nejjednodušší je zvýšit ceny, nebo nabízet za stejné ceny zboží sníženého kvalitativního stupně.

6. Zákon bude obcházen. O tom, že jsou Češi mistři světa v obcházení legislativy, není třeba polemizovat. Bylo by naivní myslet si, že tato regulace bude výjimkou a subjekty si ji nechají líbit. Začnou na parkovištích obchodních řetězců vznikat mobilní sváteční prodejní „kiosky“ s prodejní plochou 199 metrů čtverečních? Budou supermarkety pořádat sváteční „farmářské“ trhy? Buďme si jisti, že si česká kreativita poradí i s tímto zákonem. 

7. Zákon otevírá Pandořinu skříňku sociálnímu inženýrství. Pokud bude pojem svoboda zhmotněn „pouze“ v cinkání svazkem klíčů v listopadu 1989, pokud přestaneme přemýšlet a věnujeme osud „našeho dobra“ do rukou politiků, pokud budeme slepě přejímat zákazy a regulace z okolních zemí s vágním vysvětlením „tam platí, u nás musí taky“, řítíme se do orwellovského 1984. Nachystají nám politici povinnou večerku?

8. Zákon bagatelizuje pracovní kontrakty. Pokud zaměstnanec podepíše se zaměstnavatelem kontrakt, berou na sebe oba dva závazek. Zaměstnanec pracuje dle dohodnutých podmínek, zaměstnavatel jej platí dle dohodnutých podmínek. Pokud dobrovolně podepsaná smlouva obsahovala i možnost vymezení pracovní doby o víkendech nebo svátcích, zaměstnanec rozhodně nemá právo být doma na svátky s rodinnou. Tak holt fungují smlouvy. S veškerým respektem k tomu, jak těžké je v dnešní době najít zaměstnání, platí, že zaměstnanec není rukojmí svázaný ve sklepě. Pokud mu možnost práce o víkendech nebo svátcích nevoní, neměl by do zaměstnaneckého poměru vůbec vstupovat. Ale uzavřít dohodu a následně si skrze odborovou lobby vynucovat, že by bylo fajn dohodu jednostranně upravit ve prospěch zaměstnance, je dosti pofidérní.

9. Zákon kopíruje (ne)fungující zahraniční praxi. Nenechme se napálit. V některých zahraničních zemích je sice omezení otevírací doby v platnosti, ale rozhodně to není kvitováno se 100% povděkem. Zeptejte se v Německu nebo Rakousku, jež jsou nám dávány za vzor. I tam jsou mnozí lidé naštvaní, že si v neděli nebo o státních svátcích nemohou nakoupit. Obchody v České republice lokalizované u německých nebo rakouských hranic by mohly vyprávět – jsou totiž pravidelně terčem nájezdů víkendových nakupujících ze zahraničí.

10. Zákon z nikoho neudělá lepšího člověka. Myslet si, že z někoho udělá lepšího člověka regulace, zákon nebo vyhláška, je naprosto zcestné. Bohužel, politici této chiméře stále podléhají. Předkladatelé zákona si zřejmě skutečně myslí, že když zavřou o svátcích supermarkety s prodejní plochou nad 200 čtverečních metrů, tak lidé začnou konečně vyznávat rodinné hodnoty a vše bude zalito sluncem, ale bohužel – takhle jednoduše svět nefunguje.

P.S. Všichni chtějí vaše dobro. Nenechte si jej vzít.