Přibližně rok po té, co byl veřejnosti představen Malý generel modernizace Krajské nemocnice Liberec, začínají pomalu ale jistě tát první ledy. Analýzu generelu a možného dopadu jeho realizace na prostředí libereckého centra předkládá ve svém článku Jaroslav Zeman. Při bližším seznámení s daným projektem je na první pohled zřejmé, že adjektivum “malý” odpovídá drobnému měřítku pouze na papíře, neboť ve skutečnosti se jedná o kompletní odstranění současné zástavby rozsáhlého nemocničního areálu a jeho náhradu novostavbami moderních, stavebně propojených pavilonů.
Dosud se mohlo zdát, že debata o budoucích proměnách nemocnice je stále otevřená a že Malý generel lze vnímat pouze jako jednu z variant dalšího směřování při formování vhodného zázemí pro klíčové zdravotnické zařízení. Krajská nemocnice Liberec ovšem podala žádost o demolici prvních čtyř objektů v nemocničním komplexu, které jsou, dle návrhu vzešlého z Malého generelu, navrženy k odstranění. Jedna vlaštovka sice ještě jaro nedělá, nicméně navržená demolice znamená zcela zřejmé vykročení směrem k postupné likvidaci současné podoby nemocničního areálu.
Smyslem následujících řádků není ani tak hodnocení vhodnosti či nevhodnosti celkové koncepce generelu, jako spíš představení konkrétních domů, které mají nevratně zaniknout, a které zároveň představují významný střípek v barvité mozaice rozmanité architektonické struktury stávajícího areálu. Jedná se o čtveřici domů podél západní fronty Kristiánovy ulice, jenž tvoří spojnici mezi Husovou a Jabloneckou. Dva z nich donedávna sloužily jako administrativní zázemí nemocnice, v dalším jsou nájemní byty a v posledním, na rohu Husovy a Kristiánovy, sídlí autodílna.
Je zcela na místě připomenout, že uvedené domy (kromě objektu autodílny) reprezentují vůbec nejstarší zástavbu této části města. Z plánů dochovaných v městském stavebním archivu můžeme vyčíst, že stavby vznikaly postupně na přelomu 30. a 40. let 19. století. Reprezentují tak zcela zásadní doklad urbanistického vývoje této lokality, z níž lze, přes stavební úpravy pozdějších let, dodnes jasně vnímat téměř dvě stě let starý městotvorný koncept. Domy fungovaly jako jedno z křídel budoucího uceleného bloku, kterému směrem do centra dominoval tzv. dům klavírů. Tehdy Kristiánova zároveň lemovala hranici městské zástavby, neboť navazující rozšiřování Liberce směrem do svahu Husovy ulice započalo až v druhé polovině 19. století.
Zástavba podél Kristiánovy ulice na první pohled nepůsobí utěšeným dojmem, při bližším pohledu ovšem oko pozorného kolemjdoucího objeví zajímavé detaily. Tak například fasáda domu č. 14 sice díky dlouhodobému zanedbání opadává až na odhalené zdivo, nicméně dochovaný dekor ze 70. let 19. století svou bohatostí a zdobností předznamenává velkolepá historizující průčelí městských činžovních domů závěru téhož století. Původně patrový dům byl právě v 70. letech o patro navýšen a doplněn ornamentálním antikizujícím dekorem. Vedlejší domy č. 13 a č. 497 ve svém půdorysném a hmotovém řešení dokládají originální podobu z přelomu 30. a 40. let 19. století. Podélné patrové objekty s elementárně pojatými fasádami člení hladké římsy a okenní šambrány. Symetrické pojetí se vstupy na střední ose, tak jak je zakresleno i v původních plánech, ve zjednodušené formě přirozeně navazovalo na podobu libereckých klasicistních domů závěru 18. století, které známe například z liberecké čtvrti Kristiánov v okolí náměstí Českých bratří. Nahlédneme-li do interiérů, překvapí nás především sloupová vstupní chodba s klenutým schodištěm v č. 497. Elegantní siluety toskánských sloupů vynáší klenební pasy a i přes jejich drobné měřítko můžeme jejich stylovou inspiraci hledat především v zámecké architektuře s reprezentativními sloupovými schodišti.
Dům čp. 497, celkový pohled od jihu s řešením, které odpovídá původnímu architektonickému pojetí nejstaršího domu v ulici s průběžnými římsami a vchodem na střední ose.
Vedle trojice nejstarších domů v ulici spadá do demoličního záměru i stávající autodílna č. 444. Objekt vznikl na počátku 20. století jako skladovací zázemí libereckého obchodníka Appeltta. V patře fungoval sklad zboží a v přízemí ustájení koní, kteří tahali povozy při jeho rozvozu. K zajímavým dokladům příznačných dobových proměn patřilo zřízení podzemní benzínové nádrže s čerpadlem ve 30. letech, kdy koňskou sílu s definitivní platností nahradily automobily, které vlastně úzce souvisí i se současným využitím.
Vedle rušného Šaldova náměstí a navazující frekventované Husovy ulice představuje Kristiánova tišší zákoutí lemované autenticky dochovanými stavbami, jejichž odstranění by představovalo nevratný zánik historických urbanistických souvislostí a architektonických kvalit městského centra. Korunu celé situaci ještě nasazuje fakt, že na uvolněných parcelách má dle Malého generelu vzniknout zatravněná plocha a vjezd do podzemního parkoviště, tedy vskutku výsostná náhrada historické zástavby. Konkrétní podoba budoucího vývoje nemocničního areálu ovšem stále ještě není pevně daná. Dle nejhorších představitelných scénářů může dojít i k tomu, že po odstranění domů v Kristiánově bude rozhodnuto o vybudování nového zdravotnického zařízení ve zcela jiné lokalitě. Co potom s volnou plochou uprostřed města? Co třeba parkoviště?
Neuvážených demolic bylo v posledních desetiletích realizováno mnoho a jejich bolestivé následky jsou v městském obrazu patrné dodnes. Ať už se jedná o hlubinný kráter pod Perštýnem nebo o zarůstající olbřímí plochu protkanou potrubím, která nám zbyla po Textilaně. Dobrý hospodář o svůj majetek pečuje, v Liberci ho ale plošně likvidujeme, neschopni poučit se z předešlých chyb, které jednou provždy a s drtivou razancí mění naše nejbližší okolí.
Autorka je historička architektury. V úvodu odkazuje na článek Jaroslava Zemana, který najdete zde. Článek vznikl za podpory portálu liberec-reichenberg.net a knihkupectví Fryč.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
