Tragické osudy Židů z druhé světové války připomíná ode dneška v Liberci 19 takzvaných kamenů zmizelých. První dva byly dopoledne slavnostně položeny před vchodem do divadla F. X. Šaldy, aby připomínaly osudy ředitele a dirigenta Friedricha Sommera a ředitele Oskara Basche, kteří se oba stali obětí holokaustu. Další kameny připomínající zmařené životy najdou lidé v městských ulicích. Jsou vždy před domy, kde Židé žili nebo působili, řekl dnes předseda Židovské obce Liberec Michal Hron.
Před divadlem měl být podle plánů kámen jediný, nakonec jsou dva. "Původně jsme začali s počtem 18, ale pak jsme zjistili, že tady působil ještě Oskar Basche, tak jsme ho přidali," uvedl Hron. Postupně byly kameny položeny na dalších sedmi místech po městě, aby připomněly zavražděné členy libereckých židovských rodin Freundových, Königsteinových, Steinerových, Bendových, Fischlových, Ledererových a Taussigových. Kameny mají ukázat, že oběti holokaustu nebyly jen bezejmenná masa, ale že jsou za nimi konkrétní lidi.
Tradici pokládání kamenů zmizelých založil německý umělec Gunter Demnig. Jím navržené a do dlažby pokládané kameny jsou známy pod německým názvem Stolperstein a po Evropě jsou jich už podle Hrona tisíce. Každý z těchto kamenů Demning sám vyrobil, pro ty liberecké to však neplatí. "Z časových důvodů jsme je objednali jinde, jsou také o něco větší," řekl Hron. Pokud člověk na ulici o kámen zakopne, může si na něm přečíst nejen jméno a v případě vdané ženy i jméno rodné, ale také datum narození, datum transportu, zda dotyčný prošel přes ghetto a pak kde a kdy zemřel.
Mezi hosty slavnosti byl dnes i Pavel Jelínek, který je posledním z těch, kdo před válkou v Liberci žili a po válce se do něj vrátili. Přišel téměř o celou rodinu. "I máma měla jít do lágru, pamatuju si to, i když mi tehdy bylo asi šest. Táta, který byl katolík, ji v poslední chvíli zachránil. Uplatil německého doktora, který jí napsal potvrzení, že je tak těžce nemocná, že nemůže do transportu," zavzpomínal Jelínek. Jiní ale takové štěstí neměli, kameny tak budou připomínat smrt jeho babičky, dalších členů rodiny a také osmileté kamarádky, ti všichni zahynuli v koncentračních táborech.
Do Liberce dnes s celou rodinou dorazila z Chicaga také Eva Lichtenbergová, která se v Liberci v roce 1934 narodila. Její rodiče se rozhodli včas před Němci utéct, cesta do bezpečí v USA ale trvala rodině několik let a vedla přes Maďarsko, Jugoslávii, Bulharsko, Rusko a Japonsko. "My jsme už nikdy neviděli žádné naše žijící příbuzné, protože otcovi sourozenci buď zemřeli nebo zůstali různě po světě. Byla jsem jedináček a neměla jsem v Americe žádné pokrevní příbuzné. Celou rodinu, kterou dnes mám, jsem získala sňatkem," řekla žena. V Česku je od války teprve podruhé. "Přijela jsem s celou rodinou, i vnoučaty," dodala.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
