Středa, 26. října 2016, 12:13
Další dvě významné osobnosti obdrží Medaili města Liberec. Jak Marta Kottová, tak Ervín Šolc prožili v mládí velmi těžké časy, dosud o nich ale vypráví a pracují na tom, aby je pro další generace neprožily. Návrhy na udělení medailí dvěma libereckým občanům ještě musí schválit čtvrteční zastupitelstvo.
Pojďme se ale podívat na jednotlivé životní příběhy obou osobností. Marta Kottová se narodila 22. února 1929 v Černovicích. Jako třináctiletá dívka židovského původu byla spolu se svými rodiči transportována v červnu 1942 pod evidenčním číslem 505 do ghetta v Terezíně. Zde prožila 3 roky. V září 1944 byla pak celá rodina převezena do vyhlazovacího tábora Osvětim - Březinka.
Zde hned první den o rodiče přišla. Neprošli totiž selekcí a byli poslání do plynu. Marta spolu s bratrem Viktorem jako jedni z mála lidí z transportu přežili. Před Vánocemi 1944 pak byla Marta přes koncentrační tábor Gross-Rosen poslána do Mährensdorfu, kde pracovala v továrně na zpracování lnu a pomáhala vykládat transporty zboží na nádraží. Do Prahy se vrátila po osvobození 12. května 1945.
Svůj život spojila s Libercem v devadesátých letech, kdy se sem přestěhovala za svým synem. Celý život se přitom aktivně usiluje předat mladší generaci varovné memento holocaustu, aby se na tragédii vyvraždění 6 miliónů evropských Židů nezapomnělo a památka na ně přetrvala i do budoucna. Navštěvovala a stále navštěvuje školy a nejrůznější studentské a vzpomínkové akce, kde o svých zážitcích z mládí přednáší. Je předsedkyní Historické skupiny Osvětim Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých. V roce 2008 obdržela od prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy o stát v oblasti výchovy.
Návrh na udělení čestného občanství města v roce 2017 je symbolicky spojen se vzpomínkou na 75. výročí transportu paní Kottové do židovského ghetta Terezín (červen 1942), kde začal její nakonec úspěšný každodenní tříletý boj o život.
Osud Ervína Šolce byl úplně jiný, přesto byl také velmi spjat s druhou světovou válkou. Narodil se v Liberci, tehdy Reichenbergu 24. července 1927 do česko-německé rodiny. Patřil ale k mála Sudetským Němcům, kteří po válce nemuseli do odsunu. I tak ale za války musel narukovat do wehrmachtu a odjel do Itálie. Zde také padl do amerického zajetí, ze kterého ale záhy utekl.
Do Liberce se vrátil až v roce 1947 a začátky pro něj byly krušné. Neměl státní příslušnost a s češtinou to nebylo o moc lepší. Přesto všechny překážky dokázal překonat a až do roku 1989 pracoval jako účetní.
V roce 1991 v Liberci zorganizoval první Česko-německé dny - hlavním hostem byl tehdy Otto von Habsburg - v jejichž pořádání pokračoval i v dalších letech. O rok později (7/11/1992) pak založil Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Landesversamlung der Deutschen in Böhmen, Mähren und Schlesien), jehož byl první čtyři roky prezidentem a posléze zástupcem prezidenta. Zemské shromáždění je zastřešující organizací pro všechna německá sdružení v Česku. Dnes je čestným předsedou Svazu Němců v regionech Liberec, Lužice - severní Čechy. V roce 2003 obdržel od velvyslance SRN v Česku Michaela Libala Spolkový záslužný kříž za zásluhy o německou menšinu a vztah obou zemí po roce 1989.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
