Pomalu a jistě se blíží advent (z lat. adventus = příchod), tedy doba přípravy na Vánoce, doba klidu a míru, rozjímání a dobročinnosti. Také se blíží doba, kdy na ulicích můžeme vidět kádě plné kaprů, kteří, ve většině případů, skončí na talíři během štědrovečerní večeře. Jak tedy Vánoce prožívá právě český kapr?
Na území České republiky se nachází více než 24 tisíc rybníků a vodních nádrží o celkové ploše zhruba 52 tisíc hektarů. Převážná většina rybníků je využívána pro chov ryb a veškerá rybářská produkce je vázána na sladkovodní akvakulturu. Akvakultura je chov nebo pěstování vodních organizmů za použití postupů určených ke zvýšení produkce těchto organizmů nad přirozenou kapacitu životního prostředí. Rybářství a činnosti provozované v rámci tohoto oboru můžeme rozdělit na dvě základní oblasti – produkční rybářství a hospodaření v rybářských revírech.
Pod pojem produkční rybářství je zahrnutý zejména chov kaprovitých a dalších druhů ryb chovaných v rybnících, v omezené míře i přehradních nádržích a chov lososovitých ryb v umělých podmínkách. Dominantní rybou českého produkčního rybářství je kapr. Zhruba 65 % produkce kapra se na domácím trhu prodá koncem roku v souvislosti s Vánocemi prodejem na sádkách nebo z kádí umístěných na dočasných prodejních místech (na ulicích).
Výlov ryb probíhá obvykle více než měsíc před samotnými Vánocemi. Před výlovem se nejprve několik dní vypouští voda z rybníku, a tak postupně se zmenšuje životní prostor a narůstá koncentrace ryb, což je pro ryby nesmírně stresující. Na větších rybnících rybáři kapry do loviště nahání mlácením tyčí do vody. Po vylovení je prováděno třídění ryb dle velikosti a následuje transport na sádky.
Po celou dobu mezi vylovením a porážkou kapři nedostávají žádné krmivo, čímž se zlepšuje kvalita prodávaného masa. V přirozených podmínkách by kapři sice přešli do stavu zimního spánku a také by přes zimu nepřijímali potravu, v umělém prostředí sádek ale do tohoto stavu nepřejdou a mají proto výrazně vyšší výdej energie. Odepřením potravy dochází jednak k oslabení imunitního systému a rozvoji řady nemocí, jednak kapři velmi pravděpodobně strádají i pocitem hladu.
Ze sádek se kapři následně převezou k prodejci a do kádí, které můžeme vidět na ulicích. Tam jsou kapři také obvykle zabíjeni. Podle předpisů by měli být nejprve omráčeni ranou do hlavy a poté vykrveni. V praxi se ale tento postup často nedodržuje, a to i z toho důvodu, že kapry před Vánoci prodávají nepříliš zkušení brigádníci. Někteří kapři nejsou při usmrcování dostatečně omráčeni, jiní zase nejsou vykrveni hned po omráčení, a mohou se tak později probudit. Výjimkou není ani časté strkání prstů pod skřele do žáber, bezdůvodné odkládání kaprů na vzduchu. Dalším problémem je, že nezanedbatelné procento prodejců neplní oznamovací povinnost vůči veterinární správě, která je tedy s největší pravděpodobností vůbec nekontroluje.
Část ryb si kupující odnášejí domů živé. Tito kapři jednak prožijí obrovský stres z transportu na vzduchu (obvykle v igelitové tašce, kde je kapr bez vody a jako vodní zvíře se na vzduchu dusí), následně je čeká „pobyt“ v domácnosti, kde jsou často považováni za atrakci pro děti. Zabíjení v domácnostech, které je stále velmi časté, není prakticky nijak kontrolováno. Ryby tak v řadě případů zabíjejí zcela nezkušení lidé. I v případě, že se rozhodnou rybu „zachránit“ a vypustí ji zpět do přírody, dojde bohužel ve většině případů k úmrtí ryby.
Mnoho lidí si myslí, že ryby necítí bolest, protože nekřičí, to je ale velký omyl! Z anatomického i fyziologického hlediska lze jednoznačně říci, že systém vnímání bolesti funguje u ryb prakticky totožně jako u koček, psů, lidí a dalších savců. Kapr sice nevydává žádné zvuky, to však nemění nic na tom, že i kapr (stejně jako jakékoliv jiné zvíře) je živým tvorem schopným pociťovat bolest a utrpení, což uznává také český zákon na ochranu zvířat.
Kapr je v Česku obecně považován za tradiční vánoční pokrm. Ve skutečnosti ale tato tradice není zas tak stará. Kapr (upravovaný takzvaně na černo) se na vánočním stole začal objevovat až na začátku 19. století, a to spíše v rybníkářských oblastech a v zámožnějších rodinách. Oblíbeným a rozšířeným jídlem se stal až smažený kapr v průběhu 20. století. Naopak opravdu tradiční staročeské vánoční pochoutky byly bezmasé – například černý kuba, hrachová či houbová polévka, cukroví či sušené ovoce. Další tipy najdete v této kuchařce.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
