Liberec dnes uctil oběti srpnové okupace 1968. Medaili města obdržel při vzpomínkové akci sedmdesátiletý Petr Šída. Ač byl před 46 lety sám těžce zraněn, přenechal místo v sanitce neznámému raněnému mladíkovi, pětadvacetiletému Jindřichu Kulišovi.
"Bojoval o život, já byl zraněný od pasu dolů. Držel se za plíce, měl je prostřelené. Tak jsem doufal, že mu to pomůže. Bohužel. V nemocnici mě položili vedle někoho, kdo byl přetažený dekou. Když jsem ji odhrnul, tak jsem viděl, že nepřežil," uvedl Šída. Dnes mu i přesto za jeho čin veřejně poděkovala Nina Vaňková, vdova po Kulišovi. "Pro mě jsi hrdina," řekla.
Při invazi vojsk Varšavské smlouvy zemřelo v Liberci před 46 lety devět lidí a dalších 45 bylo zraněno. Liberec byl prvním velkým městem na cestě okupačních tanků a také místem prvních ostrých střetů s okupanty. Tanky a další vojenská technika v plné bojové pohotovosti totiž mířily do Prahy z Polska. "Nečekal jsem to. Měl jsme vztek a byl jsem rozčarován," řekl Šída.
Spolu s dalšími vzal dlažební kostky od Šaldova divadla a házel je na projíždějící kolonu. Když zastavila na rohu náměstí u radnice, byl asi metr a půl od obrněného transportéru. Z něj pak do davu pálil voják samopalem. Šídu několikrát zasáhl do nohou. "Když střelba utichla, přiběhli dva lidé, za ramena mě táhli pryč a schovali za trubky lešení u radničního sklípku. Tam jsem dostal další zásah," vylíčil. Celkem měl v sobě sedm střel. "V nemocnici jsem byl nejdéle ze všech zraněných, rok a tři čtvrtě. Pustili mě jen proto, že jsem podváděl a sklepával teplotu na teploměru," zavzpomínal. Následky zranění má dosud. "Když mi před čtyřmi lety dělali v Mladé Boleslavi nová kolena, primářka říkala, že neviděla chodit nikoho jiného s tak rozbitýma nohama," dodal.
ROZHOVOR: Petr Šída přežil sedm sovětských kulek. Život zasvětil dýmkám
Dodnes mu zranění připomínají také kalhoty a boty, které měl 21. srpna 1968 na sobě. Velké zklamání zažil i v roce 1969, kdy si lidé poprvé připomínali oběti okupace. Kytky dávali i na místo, kde okupanti na Šídu a další stříleli. "Přibelhal jsem se tehdy z nemocnice. Policie to obklíčila a lidi vytlačila. Pak přijel traktor a vidlemi naházeli kytky na valník. Jeden civilista si poté sundal kalhoty a na místě, kde umírali lidé, udělal velkou potřebu," uvedl Šída. Podle něj někteří lidé stále nevěří, že se před 46 lety v Liberci střílelo. Jedna žena ho například zastavila letos na jaře v centru města a nadávala mu do lhářů a "říkala: byla jsem tehdy na náměstí a nepadl ani jeden výstřel".
Atmosféru srpna 1968, kdy tanky okupantů udusily veškeré naděje na postupnou demokratizaci socialistického režimu, dnes na náměstí evokovaly i písničky Karla Kryla nebo několik historických vojenských vozidel. "Všechny vystavené vozy sovětské výroby byly v srpnu 1968 součástí vpádu okupačních vojsk do tehdejšího Československa, několik z nich se zúčastnilo i operace v Liberci," uvedla mluvčí radnice Zuzana Minstrová.
21. 8. 1968 se snažila vojska Varšavské smlouvy zabránit vlivu médií. Vojáci obsadili všechny možné budovy, třeba i zázemí Československé televize. Útočilo na nás pět států. V prvním sledu vtrhlo do země zhruba sto tisíc vojáků s 2300 tanky a 700 letadly. Postupně se okupační vojsko rozrostlo až na 750 tisíc vojáků a 6000 tanků. Pobyt sovětských vojsk byl legalizován v říjnu 1968 Národním shromážděním smlouvou o jejich dočasném pobytu. Ten se nakonec vyšplhal na 23 let. V zemi poté začalo normalizační období, které ukončil až listopad 1989.
Napsala ČTK a Kateřina Skalická
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
