Pátek 5. 12. 2025 | Svátek má Jitka
Liberečák Jan Mocňák se pustil do originálního focení míst ve městě, která normálně pulsují lidským shonem. Jeho fotky mají zvláštní kouzlo, život z nich odstranil. Přesto vás dostanou. Autor Liberecké Drbně popsal, jak vznikají. Není to tak, že by hodiny čekal, až místo osiří.
Liberec na těch fotkách vypadá až postapokalypticky, jak se vám to povedlo?
Metoda je taková, že vyfotím přibližně 40 až 50 fotek, z nichž se pak do finálního zpracování dostane asi dvacet. Ve photoshopu pak provádím selekci míst, kde zrovna v ten okamžik nic nebylo. Pak ještě nějaké barevné korekce a je to na světě.
Aha, takže to není tak, že čekáte, až se třeba Šalďák vyprázdní. Spojujete fotky do jedné a hledáte místa, kde nikdo není.
Přesně tak, beru si z těch jednotlivých fotek prázdná místa. Musím se trefit tak, že když spojím fotky dohromady, na té výsledné nikdo a nic nesmí být.
A vychází to tak?
Je pravda, že při skládání ve photoshopu to někdy dopadne i tak, že se najde místo, kde prostě pořád něco nebo někdo je, takže pak se musí opravdu hodně retušovat.
Kolik na místě strávíte času?
Když mám štěstí, tak na tom místě stojím třeba jen patnáct minut a je to. Někdy tam jsem i hodinu. Koukám na scénu a podle okamžitého pokrytí cvakám.
To pak ale při té práci ve photoshopu musí být strašně náročné, ne?
No, s jednou fotkou třeba hoďku strávíte.
Jak vás vlastně něco podobného napadlo?
Defacto jde jen o takové mé foto/grafické cvičení, spíš jen pro oddych. Ale chystám se dělat další. Docela mě to chytlo. Vlastně to dělám pro nás Liberečáky.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
