Roman Šotola: Práce řidiče autobusu mi přijde nedostatečně ohodnocená

Je reálné, aby se v nejbližší době zdražovalo jízdné?

Přes neustálý růst nákladů a ostatních vstupů, pohonných hmot a podobně si myslím, že vzhledem k ekonomické situaci lidí je v současné době jízdné na horní hranici přijatelnosti. Proto si jeho navýšení v nejbližší době představit neumím.

Jak se vyvíjí hospodaření dopravního podniku v současné době?

I přes neustále snižování příspěvků statutárního města Liberec, který se za poslední roky snížil řádově o desítky milionů, se dopravní podnik neustále pohybuje v zisku. Při zachování komfortu služeb, na které byli lidé z Liberce zvyklí, nebo pro to děláme alespoň maximum. Je to i tím, že jsme odstranili několik smluvních vztahů, které jsme považovali za zbytné, a některé se nám podařilo optimalizovat.

Dopravní podnik měl vracet dotaci 190 milionů korun kvůli chybně vypsané zakázce. Jak se situace vyvíjí?

Nechci být alibista, ale v době, kdy byla zakázka vypisována, jsem neměl ani nejmenší tušení, že vůbec předsedou představenstva budu. V tuto chvíli nám nezbývá nic jiného, než dělat vše pro to, abychom ve spolupráci s kvalitním právním zastoupením minimalizovali riziko vrácení dotací.

Jak vás napadla graffiti tramvaj?

Musím se přiznat, že to nebyl můj nápad, ale lidí kolem graffiti scény a street artu, kteří mě oslovili. Protože se mi myšlenka líbila, dal jsme jí zelenou a podíleli jsme se na některých návrzích. Těší mě, že tramvaj vzbudila mezi Liberečáky velkou pozornost a s určitou nostalgií mohli zavzpomínat na budovy, které byly součástí Liberce v dobách jejich mládí i dětství.

V loňském roce jste se dostal na stránky bulváru díky kauze s revizorem. Jak to vůbec bylo?

Tak, jak to je s bulvárem většinou, historka byla trošku přifouknuta. Je pravda, že jsem si z roztržitosti zapomněl zaměstnanecký průkaz a přijde mi lidsky pochopitelné, že jsem panu revizorovi zcela korektně řekl, jaké je moje postavení v dopravním podniku. Myslím, že jsem člověk, který nemá zapotřebí si na nic hrát, ale je lidsky pochopitelné, že jsem jemu i sobě chtěl ušetřit trapnou chvilku. Pokutu jsem zaplatil jako kdokoliv jiný a následně mezi kamarády tuto událost vyprávěl jako vtipnou a nepodstatnou historku. Až po nějaké době na situaci reagovala média. V některých případech byl jejich výstup naprosto korektní, v některých byla naopak historka přehnaná, aby zaujala, což z určitého pohledu dokáži pochopit.

Leckdo vás obviňoval, že jste situaci zinscenoval, aby se o vás mluvilo. Je tomu tak?

Mám tolik různých aktivit kolem sportu a veřejného života, že nemám zapotřebí hrát podobná divadla.

Revizor viděl pankáče s náušnicí a možná šel i na jistotu. Kdybyste měl oblak a kravatu, možná by se to nestalo. Proč vůbec působíte bohémsky a ne jako manažer?

To je možná jediné, co mě na tom mrzelo, že se později vyjádřil v tom smyslu, že kdyby moje image byla jiná, záležitost by přešel. Svůj vzhled nehodlám měnit podle situace, v které se nacházím. Člověk by měl zůstat svůj. Už třeba proto, že život přináší vzestupy a pády a u mě to nebylo jinak.

Jste drsňákem i doma? Na facebooku se motáte kolem mladých, hip-hopové scény a sportu.

V některých situacích možná trochu ano, ale myslím si, že můj vzhled působí jinak, než jaký jsem uvnitř. K hiphopu jsem přišel na stará kolena díky lidem, kterými jsem obklopen v rámci svých sportovních aktivit a jsou mými kamarády.

Je všeobecně známo, že jste velkým fanouškem fotbalu, který sám provozujete. Proč?

Fotbal hraji od malička a je to moje největší životní láska, tedy po synovi. Jsem místopředsedou fotbalového klubu v Krásné Studánce. Působím i v okresním fotbalovém svazu, aktivně hraji za Hodkovice a tým Zlej se(n). Fotbal je pro mě fenomén, který lidi spojuje.

Jste známý tím, že pořádáte fotbalové turnaje pro sociálně slabé. Co vás k tomu přivedlo?

Nemám ve zvyku být příliš patetický, ale z této činnosti mám dobrý pocit. Když mně a kolegům do tělocvičny přijde až dvacet kluků, kterým nechci křivdit, ale pokud by nehráli fotbal, minimálně několik z nich by věnovalo čas mnohem horším aktivitám. Občas jim přivedu i zajímavé osobnosti ze světa profesionálního sportu, s kterými by se v normálním životě neměli množnost setkat a jsou pro ně velkou inspirací.

Dokázal byste měsíc žít s platem, který má řidič autobusu?

Upřímně? V tuto chvíli by to po mě nebylo úplně jednoduché. Speciálně práce řidiče mi vzhledem k náročnosti a zodpovědnosti profese přijde nedostatečně ohodnocená.

Máte za sebou čtyři roky v pozici předsedy představenstva dopravního podniku. Jak je hodnotíte? Pokud po komunálních volbách budete mít tu šanci, pokračoval byste i nadále?

Život nepřináší jen úspěchy, ale jsem přesvědčen, že více věcí se povedlo, než nepovedlo. To hlavně díky týmu, kterým jsem se obklopil. Člověk nerad odchází od rozdělané práce, proto bych rád v pozici předsedy představenstva zůstal i nadále.