Mobily na školách jsou bezesporu kontroverzní téma. Omezit jejich používání, nebo rovnou úplně zakázat? Jaký vliv mají na život dítěte? Jaké problémy přinášejí? A co šikana? Povídali jsme si se školním psychologem Tomášem Tenklem.
Děti a používání mobilů ve škole… Jedná se o problém?
Určitě ano. Je to problém z několika důvodů. Mobily odpoutávají pozornost dětí, nemají tak nutkání se bavit mezi sebou, netráví čas společnými aktivitami. A když už se nedívají do telefonů, alespoň se o nich baví. Víte, mobily, respektive hry na nich přinášejí hrozně jednoduché uspokojení. Děti nemusí moc přemýšlet, vše je vede intuitivně. Není to dobré a naštěstí není už nic ojedinělého, kdy školy používání mobilů omezují. Přímo u nás ve škole jsou zakázány v hodinách. Mimochodem používání telefonů má i zdravotní přesah – děti mají nedostatek pohybu a bojují se závislostí. Právě závislost se nesmí podceňovat. Jsou děti, které se těší, až přijdou domů a zavřou se s mobilem na záchod. To u žáků základní školy není vůbec dobré.
Kyberšikana je na základních školách také aktuální téma?
Kyberšikana je stejný problém jako klasická šikana. Pro školu je ale o to složitější, že je těžko uchopitelná. Zmíním některé příklady – děti se na síti někomu posmívají, šíří nevhodný obsah, který se týká třeba spolužáka, vyčleňují se ze skupin nebo si prostě ubližují přímo v těch skupinách. Myslím skupiny například na Messengeru nebo na WhatsAppu. Problémem je, že rodiče tomu často nerozumí – nepozastavují se třeba nad tím, že jejich dítě používá Facebook, který je přitom až od 13 let.
Posílají si mezi sebou i nahé fotky?
Ano, jistě. Tomu už se v naší branži přezdívá „dikobraz“. Ale není to většinová záležitost. Každopádně jsem se s tím už setkal u kluků i holek. Děti nerozumí tomu, jak to funguje. Nepřemýšlí na tím, že když pošlou fotku, už ji nestáhnou zpátky. Neodhadnou nebezpečí.
Na druhou stranu… Nepřináší dnešní technologie i šikanu ze strany rodičů? Díky různým aplikacím mohou sledovat každý pohyb svého dítěte, ví, co na telefonu dělá a tak dále.
Řeč je o takzvaném helikoptérovém rodičovství, kdy jsou děti neustále obletované, sledované rodiči. Rodiče dávají chytrý telefon dítěti, aby si s ním mohli volat, ale pro dítě je to až to poslední, k čemu ho bude používat.
A co kyberšikana učitelů?
Takové případy znám z médií, ale já sám jsem nic takového neřešil.
Děti k vám přichází na vlastní popud, nebo musí impuls přijít od rodičů, případně učitele?
Dítě může přijít samo, ale často se tak děje na doporučení třídních učitelů. Nebo se na konzultaci objednají přímo rodiče. Obecně mám od rodičů podepsaný předběžný souhlas s mými službami. Může se stát, že s nimi nesouhlasí, ale pokud dojde ke krizové situaci, například když se děti mezi sebou poperou, nebo jsou ve stavu, kdy nekomunikují se svým okolím, je možné kontakt navázat.
Máte zkušenost, že by dítě přišlo samo s tím, že je šikanováno na síti?
S tím přicházejí spíš rodiče. Jen bych dodal, že kyberšikana je záležitost, kterou by měla řešit policie.
Klasická šikana stále existuje?
Existuje a vždycky bude. Podle průzkumů je na každé škole. Problémem je, že o tom školy a učitelé někdy nemluví, protože si nechtějí zkazit pověst. Šikana je ale stále stejná, jen má ještě přesah do sociálních sítí.
Nenavazují děti kontakty jen přes sociální sítě?
Na sociálních sítích je vše snazší než takzvaně face to face. Je snazší se před někým odhalit, jít do vztahu, povídat si… vše je strašně zrychlené. Někdo má nejlepší kamarády jen virtuální, nikdy se neviděli. A nepřijde jim to divné.
A mají tedy školy mobily zakazovat? Je to podle vás cesta?
Když se škola pustí do zákazu, může to mít dobrý vliv na to, že děti budou fungovat spolu. Budou spolu trávit víc času. Nebudou na půdě školy dělat něco, co je bezpochyby problematické. Jestli je ale zákaz odnaučí telefony používat, tak k tomu nejspíš nedojde. Ale určitě je lepší, když si spolu děti hrají, než když čučí jen do mobilů.
Jsou rodiče, kteří mobily odmítají. Jak je na tom pak ale dítě v třídním kolektivu, kde všichni ostatní telefony mají?
To je problém, protože telefon je něco, čím se děti porovnávají. Znevýhodněný je i jedinec, který má starý telefon. Je to jako s oblečením. Pokud dítě nemá něco jiného, čím dokáže zaujmout, je to vážně těžké. Ale neříkám, že kdo nemá telefon, je zákonitě vyčleněný. Jen je to pro to dítě složitější.
Kdy mají rodiče dětem koupit první telefon?
To je čistě na nich. Měli by si říct, jestli mobil opravdu potřebuje. Pokud je situace, kdy dítě do školy dojíždí, je určitě telefon dobrá věc. Potřebuje ho ale, když má školu hned vedle baráku?
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
