Zápisy do škol v Liberci se blíží. Odkladů je každý rok čím dál víc

Za uplynulý školní rok se týkaly odklady v České republice více než 20 % dětí starších 6 let, ze zprávy České školní inspekce vyplývá, že to bylo dokonce 21,2 procent z celkového počtu 360 490 dětí. Podíl odkladů v Česku v průběhu let pomalu roste, například ve školním roce 2014/2015 činil 19,3 %. Odborníci přitom poukazují na to, že by měly být spíše výjimečnou situací a týkat se přibližně 2 % dětí. Upozorňují, že v porovnání s jinými státy máme výrazně větší podíl dětí, které do škol nastupují později. Například na Slovensku se počet odkladů pohybuje okolo 7 % dětí a v Anglii nebo Francii se nepovolují téměř nikdy.

Ze zprávy inspekce vyplývá, že nejčastějšími důvody jsou nezralost dítěte a logopedické vady. Kvůli nezralosti byl v minulém školním roce odklad povinné školní docházky udělen v téměř 34 % případů a v 23,4 % kvůli výslovnostním a jiným logopedickým vadám. Dalšími méně častými důvody byly například poruchy soustředění nebo zdravotní problémy.

„Dcera měl před pár lety odklad, byla ještě celkem hravá a také jsme museli vypilovat řeč, v té byla pomalejší už od malička. Nepovažuji to za něco špatného, alespoň měla víc času se připravit a teď je ve škole v pohodě,“ vzpomíná na svou zkušenost Hana Linhartová z Liberecka.

Podle dat České logopedické společnosti má problémy s řečí asi 10-15 % dětí. Tyto problémy mohou být způsobeny mimo jiné nedostatečným rozvojem řeči v předškolním věku. Vzhledem k tomu, že jsou jedním z častějších důvodů pro odklad nástupu do školy, je důležité, aby rodiče dbali na správný vývoj řeči svých dětí již od útlého věku. Rozvoj řeči mohou například podpořit tím, že jim budou věnovat dostatečnou pozornost, společně si hrát nebo číst knihy.

„Děti, kterým se pravidelně čte nebo jim rodiče vypráví příběhy, často chápou souvislosti a slova mnohem lépe. Také nabírají bohatší slovní zásobu, což může pomoci například i při nástupu do první třídy,“ vysvětluje klinická logopedka Jitka Kaulfuss. Dodává, že by dospělí na děti měli mluvit běžnou mluvou a vyvarovat se zdrobnělinám, citoslovcím a hlavně šišlání. Trénovat řeč mohou i prostřednictvím různých podpůrných programů, jímž je například projekt Hláskování s Lipánkem, který pomáhá nejen dětem s logopedickými problémy, ale také s prevencí proti nim, pomáhá jim se správnou výslovností a je volně k dispozici na internetu.

Logopedka zároveň upozorňuje na vliv technologií, jelikož se rok od roku snižuje věková hranice jejich používání dětmi. „V době, kdy je běžné používat moderní technologie, se může zdát, že tyto vymoženosti dětem komunikaci s okolím nahradí. To je ale omyl, základem mezilidské komunikace bylo a stále zůstává mluvené slovo,“ podotýká Kaulfuss.

Odklad nemusí být vždy pozitivní

Odborníci varují, že odklad může mít negativní dopad nejen na následné znalosti dětí, ale zejména na jejich sociální dovednosti a začlenění do společnosti jako takové. Vedle již zmiňovaných důvodů mohou trend odkládání zápisu dětí do škol způsobovat také obavy rodičů z přílišného zatížení svých dětí. V mnoha případech ale odklad není nutný a rodiče, kteří chtějí dítěti s dobrou myšlenkou „prodloužit dětství", mu mohou spíše uškodit.

Podle odborníků by děti měly nastupovat do školy včas, aby si už od raného věku začaly pěstovat sociální vazby se svými vrstevníky a trénovat potřebné znalosti a dovednosti úměrné jejich věku. V momentě, kdy mají odklad děti, které jej nepotřebují, často se ve třídě nudí, bývají někdy i po psychické stránce vyzrálejší než jejich vrstevníci a se spolužáky si nemusí rozumět. Konkrétně mohou i do budoucna hůře řešit nastalé problémy a konflikty, mít potíže se schopností komunikovat nebo se zvládáním stresových situací, také se u nich mohou projevit problémy z oblasti pozornosti a koncentrace.

„Měla jsem nedávno ve třídě chlapce, kterému rodiče odložili docházku, ač to podle všeho nebylo nutné. Trvalo přes půl roku, než zapadl do kolektivu. S dětmi si moc nerozuměl, měl už trochu jiné zájmy než jeho spolužáci, ale pak se přizpůsobil. Ale nebylo to podle mého nutné a trápil se s tím i on sám a zbytečně,“ přidala svou zkušenost učitelka Alena Boudíková.