Středa 25. 2. 2026 | Svátek má Liliana
Nic nestíhám, syn je z Ježíška nervózní, navíc kvůli naší finanční situaci nedostane dárky, jaké by si přál. To jsou tři nejčastější obavy, se kterými se lidé často obrací o pomoc na odborníky. Podle nich však takové starosti nejsou na místě. Úkoly je třeba si rozvrhnout a děti zabavit.
Napéct cukroví, nazdobit byt, sehnat dárky, uklidit, postarat se o děti, domácnost a k tomu ještě stíhat pracovní povinnosti. Úkoly se neustále kupí a jednoho dne už přerostou kdekomu přes hlavu. Zde ovšem platí možná už otřepaná rada „Hoďte to za hlavu“.
„Spousta takzvaných důležitých úkolů se tak dá vyčekat, prostě je odložit a nakonec zjistíme, že nejsou natolik důležité. Velké úkoly lze také rozdělit do dílčích a ty řešit po jednotlivých krocích. O některé se lze podělit s blízkými, spolupracovníky, ale je nutné si o pomoc říci. Což je dle mé zkušenosti, jedna z nejodvážnějších věcí. Dokázat si připustit, že ne vše zvládám a potřebuji pomoc a oporu, je prvním krokem z vystoupení z bludného kruhu,“ radí psycholog Pavel Brenkus.
Některé děti jsou také citlivější než ostatní a příchod Štědrého dne intenzivně prožívají. U některých se to může projevovat i například nevolností a horečkami. Většinou takové potíže příchodem Ježíška sami odezní. Zde je vhodné se dítěti více věnovat, zabavit ho například tím, aby se zapojilo do příprav jako je zdobení stromečku nebo pomoc v kuchyni.
„Často zapomínáme, že i velké očekávání, těšení se, je určitý zdroj stresu a naše tělo na něj stejně jako na obavy reaguje somaticky. Samotné čekání je totiž značný stres,“ konstatuje psycholog.
Každá rodina si také nemůže dovolit na Vánoce rozhazovat, tím spíš v současné době, kdy na řadu lidí dopadly následky koronavirové pandemie. Příjmy se ztenčily, někdo dokonce přišel o práci. Na mysl se tak dostávají myšlenky, že dítě nenajde pod stromečkem, co si přálo a bude zklamané.
„Děti málokdy vzpomínají na dárky, ale na společné zážitky a dobrodružství. Dejte mu třeba poukaz na stezku odvahy, kdy půjdete spolu nočním lesem, třeba jen s lampiony, udělejte stopovačku. Nebo jděte pozorovat hvězdy, založte si nějakou společnou tradici. Samozřejmě záleží na věku dítěte. Nemusí jít o nic drahého, ale uvidíte, že si to zapamatuje,“ radí Brenkus.
Univerzální návod, jak se popasovat s předvánočním stresem neexistuje. Důležité je myslet kromě ostatních také na sebe, co nepospíchá odložit a zkrátka na chvilku vypnout. Tlak totiž na sebe vytváříme především sami. A tak jedině my jej můžeme snížit, a to například tím, že místo uklízení strávíme čas s blízkými.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
