Odhlasováno, sečteno. Andrej Babiš vyhrál volby způsobem tak drtivým, že to muselo překvapit i jeho samotného. Hlasovalo pro něj téměř jeden a půl milionů lidí a mojí sociální bublinou (stejně jako komentáři na Drbně) zahřmělo téměř sborové: Kdo?! Kdo za to může, kdo pro něj hlasoval?! Jeden kamarád to pak vtipně okomentoval: Babišovi voliči jsou jako paní Colombová - musejí existovat, ale nikdo je nikdy neviděl.

Výroky prezidenta Zemana v poslední době překročily všechny meze. Nemluvím jen o slušném chování nebo jeho soustavném neuvědomění si své skutečné úlohy, která je v podstatě reprezentativní, ale i mez, jíž zatím nikdo nikdy nepřekročil: Prezident by neměl systematicky škodit své zemi.

Na začátku srpna nastalo na Energetickém regulačním úřadě (ERÚ) střídání stráží. Alenu Vitáskovou, která v jeho čele stála od roku 2011, nahradila pětičlenná rada vedená Vladimírem Outratou. Jaké období se uzavírá? Jaké nás čeká? A co to znamená pro běžné občany?

Prezident Miloš Zeman v uplynulých týdnech rozjel další ze svých podivných her, které mají povětšinou stejného společného jmenovatele – politického oblíbence, nashromážděnou osobní zášť z dob minulých a neznalost základních právních principů naší země.

Srpen 1968 je jednou z nejhorších událostí našich dějin. Invaze sovětského svazu (říkejme ji třeba návštěva spřátelených vojsk) de facto znamenala anexi československého území, která utnula snahu o demokratizaci společnosti a liberalizaci ekonomiky a vytvořila hned tři ztracené generace, jejichž osud byl utopen v kombinaci útlaku a politických represí, udavačství, strachu, lhostejnosti a naprosto neefektivního centrálního plánování. Nabytá svoboda v roce 1989 pro tyto lidi paradoxně znamenala další životní zápletku, která se projeví i v letošních volbách – někteří hledají útěchu ve vzpomínkách, někteří hledají sociální jistoty a někteří pořád čekají na mesiáše…

Trh se slunečními elektrárnami na celém světě závratně roste. Vývoj jde rychle kupředu, a zatímco pořizovací náklady padají, celkový instalovaný výkon láme rekordy.

Tak nás čeká opět jedno z nejzajímavějších období. Nemluvím o letních prázdninách, žních, babím (ani Babišově) létě, ale o předvolební kampani. Proč nejzajímavější? Protože právě v předvolební kampani si uvědomíte, jak krásně by se v naší zemi žilo, kdyby vše fungovalo tak, jak nám politici před volbami slibují.

Nastává čas bilancování a přemýšlení o dalších letech, jak dále s lesem nakládat, a to proto, že se blíží čas konce lesního hospodářského plánu a tedy i začátek dalších 10ti let, na který se lesní hospodářský plán zpracovává. Na toto téma se v aktuálním komentáři rozpovídal ředitel příspěvkové organizace Městské lesy Liberec Jiří Bliml.

Ještě předtím, než okurkovou sezonu nekompromisně ukončila žádost policie o vydání poslanců Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání, pročísl ji skandálek, který hojně naplnil i zahraniční tisk – ministryně Karla Šlechtová si při honu za politickými body na brněnské Moto GP vyšlápla až na grid (startovací rovinka) a před startem „konverzovala“ se soustředícími se jezdci. Ti z toho byli samozřejmě štěstím bez sebe, což vygradovalo v incident s jedním z nejslavnějších jezdců historie – sám velký Valentino Rossi dotírající ministryni nekompromisně odstrčil pryč.

Digitalizace ekonomiky s sebou nese řadu velmi zajímavých jevů, které snižují transakční náklady a činí život společnosti komfortnější, zároveň však představují jistou filozofickou výzvu. Příklad, který chci rozvést, je vám z titulku zřejmý – bezhotovostní placení.