Znáte takový ty kecy o tom, jak mají matky na mateřský místo mozku chrastítko? Jak celý dny se stejně postiženejma kamarádkama vysedávaj na kafíčkách, děcko v koutku, a jejich největší starostí jsou bio a nebio plíny (planeta se musí chránit pro budoucí generace!), my máme tři zoubky - heč, a my dokonce čtyři - heč, heč (i když já už jich mám dokonce všech dvaatřicet!) a náš Pepíček už chodí, zatímco Honzíček od vedle se furt jen plazí (lemra!)... Tak jo, přiznávám. Je to všechno pravda. Ale víte co? Jsme taky zatraceně dobrý manažerky.

Zahřívací kolo skončilo, ring je volný a dá se čekat, že soupeři do druhého kola prezidentské volby vtrhnou bez rukavic. Jde samozřejmě o nadsázku, přeci jen Jiří Drahoš i Miloš Zeman jsou pánové v letech. Zejména starší Zeman viditelně fyzicky sešel a jejich bitva bude pochopitelně jen verbální.

Po poměrně dlouhé době se nekonalo velké překvapení a předvolební výzkumy se nemýlily, respektive správně odhadly kandidáty postupující do druhého kola. Ve druhém kole se střetnou Miloš Zeman s Jiřím Drahošem.

Listopad 1989, Kolumbie. Jeden z nejobávanějších gangsterů světa Pablo Escobar se už několik měsíců snaží zabít prezidentského kandidáta Césara Gaviriu. I jeho (jinak až hrůzostrašně úspěšná) armáda nájemných "sicarios" je na takový útok krátká. Escobar tak nechá naložit letadlo, ve kterém má cestovat jeho nepřítel, výbušninami. Umírá 110 lidí. César Gavirio mezi nimi není.

„Ťuk, ťuk, ještě tady, slečno, a tady, a tady taky, nevidíte?" "Vidím!" chce se mi vřísknout na tu udržovanou paničku, která klepe svým nechutně dlouhým fialovým drápem na sklo od sedadla řidiče, zatímco se já snažím tu druhou stranu skla umýt od much a radši ještě nevím čeho všeho ještě.

Liberec je krásné město plné zajímavých lidí a míst. Je také plné zajímavých míst, kde nejsou žádní zajímaví lidé, nebo vlastně vůbec žádní lidé. Jedním takovým místem je funkcionalistický dům Brouk a Babka z roku 1936, který v posledních letech chátral, a dávno zašlou slávu a kočující zákazníky vyhlížel jen přes zaprášená okna.

Na facebookovém profilu své firmy odpovídám na nejrůznější dotazy a podněty a někdy se nestačím divit. Některá slova totiž bez ohledu na souvislosti fungují na českou veřejnost jako rudý hadr na býka. U takových spouštěčů vám dá nesmírnou práci lidem ukázat, že věcí se mají jinak, než se jim na první pohled může zdát. Proto bych tento a některé své další komentáře rád pojal jako souhrnnou reakci na tyto vstupy do internetové diskuse a hlubší vysvětlení.

Špatné výsledky voleb, hulvát Zeman, drahé máslo a do toho všeho pochmurné počasí. Zdá se mi, že to jsou nejčastější faktory, kvůli kterým máme neustále negativní náladu a stěžujeme si, jak se u nás žije špatně. Zkuste se nad tím někdy povznést a vnímat naopak to pozitivní.

Diskuse na téma otevřených hranic: Zde je deset argumentů pro otevřené hranice od jednoho z nejuznávanějších ekonomů na světě, Bryana Caplana z americké George Mason University.

Myslíte si, že lhát je správné? Že by měli lháři tvořit vládu a rozhodovat o budoucnosti naší republiky? Ne? No mnoho lidí si to nejspíš myslí. Stačí se podívat na výsledky letošních voleb.