Znáte takový ty kecy o tom, jak mají matky na mateřský místo mozku chrastítko? Jak celý dny se stejně postiženejma kamarádkama vysedávaj na kafíčkách, děcko v koutku, a jejich největší starostí jsou bio a nebio plíny (planeta se musí chránit pro budoucí generace!), my máme tři zoubky - heč, a my dokonce čtyři - heč, heč (i když já už jich mám dokonce všech dvaatřicet!) a náš Pepíček už chodí, zatímco Honzíček od vedle se furt jen plazí (lemra!)... Tak jo, přiznávám. Je to všechno pravda. Ale víte co? Jsme taky zatraceně dobrý manažerky.
Protože jen dobrá manažerka zvládne tohle kafe zkoordinovat se spánkem svýho dítěte a taky se spánkem dalších třech kamarádčinejch dětí a taky se spánkem svým a kamarádek, i když vlastně na ten se myslí úplně nejmíň, protože kdo by myslel na to, že matky taky musí spát.
A co takhle dojít s batoletem v přesně stanovenej čas na kurz plavání? Tak to už je, vážení, to už je skoro na manažerskýho Oscara. Tak jo, brnkačka, to zvládnu, uklidňovala jsem se a v hlavě mi běhaly obrázky spokojenýho dítětě v bazénu, který oblečená do sexy plavek a sexy těla vyhazuju nad hlavu, společně se smějeme a voláme: Cáky, cáky! Navíc, díky tomu se Pepa ve třiceti určitě nebude bát vody.
Přípravy neprobíhaj pět minut před začátkem kurzu, kdy vezmete plavky a ručník, jak když jdete v osmnácti na koupák balit borce. Musíte to začít promýšlet minimálně už den předem. Takže. Odpoledne Josef usnul ve tři, bude spát do čtyř, to znamená, že večer půjde spát v sedm a ráno bude vstávat v sedm. To znamená, že v den konání kurzu půjde dopoledne spát pravděpodobně v devět, vzbudí se o půl jedenácté, pak najíst, oblíct, nacpat do kočáru, patnáct minut na cestu a - bingo!
Na místě jsem dvacet minut před půl 12, přesně tak, jak doporučovali v instrukcích pro kurz. Tam už bude čekat manžel, to aby mi pomohl se vším tím kolotočem, než vůbec vlezeme do vody. A pak si tu půlhodinku ve vodě všichni krásně užijeme, dítě pak únavou spokojeně usne a v těch jeho třiceti letech, tak v těch se nám to určitě vrátí.
A nebo taky ne. Odpoledne předtím Josef sice usne ve tři, ale vzbudí se už po dvaceti minutách a už nezabere, tudíž je protivnej jak deset oparů, spát jde už v šest a ráno se v šest vzbudí, pak zalehne v osm, to je špatný, vzbudí se určitě už o půl desátý, to znamená, že o půl jedný už se mu bude chtít spát, jenže co pak, když tou dobou se má nahřívat v sauně, no nic, to nakonec nemusím řešit, protože se vzbudí až o půl jedenácté, aleluja, někdo mě miluje, vše je tak, jak má být. Takže najíst, oblíct, ehm, zeslíct, protože se batole pokálí tak, že mu to snad leze i ušima, nebul, to je v pohodě, to umejem, ne, v bazéně ne, už teď, znovu oblíct, ne, teď si rozhodně nebudeš hrát s tou knížkou, který si jinak celý dny nevšimneš a ne, teď rozhodně nedostaneš ňami, teď jsi jedl a musíme dělat cáky, cáky.
Uf, tak jo, jsme na cestě. Telefon. Manžel. Nepřijde. Nepustí ho z práce. Mrzí ho to, ale co nadělá. No jistě. Patnáct minut do začátku kurzu. Herdek, to tady nemaj ani nájezd pro kočáry? Kočár s námahou tlačím do deseti schodů. Josef v kočáře nadskakuje, dělám, že to nevidím. „Jééé, paní, s tím kočárem musíte ven přes ulici do úschovny kočárků. A jdete pozdě.“ No, nepovidej, usměju se trpce. Josef opět nadskakuje, dělám, že to nevidím...
Půl dvanácté a pět minut. Stojím s Josefem v náručí u bazénu, úplně vyřízená, ale kdyby mi nebylo trapně, poplácám samu sebe po rameni. A víte co? Tu půlhodinku, tak tu jsme si v bazéně vážně užili.
PS: A i vyhazování do vzduchu bylo!
PSS: Až uvidíte matky v kavárně a budete se chtít opovržlivě ušklíbnout, myslete na to, že to jsou vysoce postavené manažerky. Díky. :-)
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
