Dnešní svět je prostě takový. Počet neúplných rodin, v nichž žije dítě (nebo děti) v domácnosti pouze s jednou dospělou osobou a rodina je plně závislá na ekonomické aktivitě této osoby, v Evropské unii přibývá. Tento fakt má významné ekonomické dopady, zejména majetkovou deprivaci a s tím související nutnost implementovat nové programy sociální politiky. Možná vás však překvapí, že Česká republika je v dané oblasti na špičce EU v pozitivním slova smyslu.
Informace Českého statistického úřadu a poslední dostupná data SILC upozorňují, že v České republice žilo v roce 2013 odhadem 165,4 tisíce neúplných rodin s jedním rodičem, na jehož příjmech jsou členové takových domácnosti plně závislí. Ve více než 90 procentech se jedná o rodiny se ženou jakožto jedinou dospělou osobou, tedy o tzv. matky samoživitelky. V těchto rodinách žilo v roce 2013 cca 402,8 tisíc dospělých a dětí. Pro srovnání, úplných rodin v Česku napočítáme skoro milion (991 tisíc rodin).
Samoživitelky to nemají lehké. Péče o domov a děti představuje významné časové omezení, které se projevuje v nižší konkurenceschopnosti na trhu práce (nižší časová flexibilita, nemožnost vzdělávání či rekvalifikací), čemuž přispívají i chybějící kapacity v systému předškolní péče o děti. Jak upozorňuje analýza ČSÚ, tyto faktory pak mohou vést k riziku příjmové chudoby, majetkové deprivaci (hmotná nouze) až po sociální vyloučení.
Podle posledních statistik je rizikem příjmové chudoby v Evropské unii ohrožena polovina (49,7 %) neúplných rodin s jednou dospělou ekonomicky aktivní osobou. V České republice je tento podíl výrazně nižší, když na hranici příjmové chudoby se pohybuje cca 35 % neúplných rodin. Jak bylo řečeno, v devíti případech z deseti se o děti starají samoživitelky. Nižší výsledek ohrožení chudobou již v EU dosahuje pouze Finsko (riziko 31,2 %).
Statistika však potvrzuje, že finanční situace v neúplných rodinách je relativně kritičtější než v celé společnosti. Riziko příjmové chudoby v České republice se týká zhruba 14,6% podílu osob. U samoživitelek je tak výrazně vyšší. To potvrzují i data o příjmech a výdajích samoživitelek v České republice. Téměř 15 procentům samoživitelek zbyde po měsíční platbě výdajů za bydlení pouze ekvivalent životního minima nebo nižší částka – u úplných domácností s dětmi se to týká jen 2,7 % případů. Mezi pětinou samoživitelek s nejnižšími příjmy se riziko chudoby dotýká celých 75 % z nich.
Limity samoživitelek jsou samozřejmě hlavně finanční. Příjmům dominují mzdové prostředky (ze dvou třetin, v průměru na 75.410 Kč/osobu). To se odráží zejména v distribuci výdajů, které u samoživitelek z více než 96 % generují spotřební výdaje na nezbytné statky jako bydlení, jídlo a oblečení. Na investice, zejména do zdraví a vzdělávání, nebo výdaje na trávení volného času samoživitelkám nezbývají prakticky žádné prostředky.
To, že se mnohé samoživitelky a jejich rodiny ocitají na hranici chudoby, je dáno především špatně nastaveným institucionální prostředím v České republice. V něm chybí zejména dostupná předškolní péče, systematické zpružňování legislativy na trhu práce, která by podporovala flexibilní úvazky, pohyblivou pracovní dobu, případně daňově či jinak tuto ohroženou skupinu samoživitelek zvýhodňovala, či podpora vzdělávání. Takový systém totiž motivuje k ekonomické aktivitě, jež z kruhu chudoby zajišťuje cestu ven. Prosté transfery sociálních dávek ze státního rozpočtu matkám samoživitelkám bezesporu pomáhají, ale dlouhodobě nijak nezlepšují jejich situaci, jelikož snižují konkurenceschopnost na trhu práce a „přikovají“ je k hranici chudoby.
Napsal Aleš Rod, Malostranská Drbna
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
