Na všem se dá najít něco pozitivního. Tím se řídí v práci i v životě (ne)obyčejný mladý řidič Martin Třešňák z Liberce. Zachmuřenou tvář za volantem u něj najdete opravdu málokdy. Společně jsme nahlédli do zákulisí této profese a Martin nám přiblížil, že je zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Martin jezdí autobusem tři roky. Vztah k vozidlům a celkově k dopravě má však již od útlého věku – koneckonců pochází z rodiny řidičů. „V celé mojí rodině jsou autobusáci. Mamka jezdí asi 35 let, táta 22 let a bratr 11 let. Odmala jsem jezdil s mámou autobusem, když jsem nešel do školky, tak jsem jezdil s ní službu ve staré Karose,” začíná se smíchem čtyřiadvacetiletý řidič.
Co vás na této práci baví?
Kromě řízení je to asi takový ten chaos. Není to nuda, člověk je pořád ve střehu. Potkám spoustu lidí, spoustu příběhů za ten den. Když se něco stane v provozu – třeba zrovna nedávno bylo město ucpané kvůli nehodě – tak mám v hlavě tu mapu Liberce a vymýšlím, kudy bych to mohl projet. Do toho musím zohlednit, jestli zrovna nemám kloubový autobus, zda se s ním vytočím. On hodně vybočuje, což si moc lidí neuvědomuje.
Stává se vám často, že máte třeba nějaký konflikt s cestujícími?
I to se občas stane. Jak říkám – potkám spoustu lidí a ne každý vám přijde do autobusu s úsměvem a dobrou náladou. Asi dvakrát jsem musel volat policii.
Jak si udržujete takové pozitivní naladění?
Samozřejmě ne každý den je růžový. Někdy ráno přijdu a vidím v rozpise autobus, který úplně v lásce nemám, ale vždycky se na všem dá najít něco pozitivního. Ať je to linka, služba nebo autobus.
Jakým autobusem jezdíte nejraději?
Určitě Tedomem. Nejsou to nejnovější autobusy, ale jsou to srdcovky. Raději jezdím staršími autobusy, je to větší zábava. Jedna stará Karosa se teď rekonstruuje, snad z toho bude hezké historické vozidlo na nějaké akce. Každý rok jezdíme v září s kamarády na sraz autobusů Karosa na letišti Hradčany v Ralsku. Je to skvělá akce, sjede se tam odhadem několik desítek autobusů.
Máte v Liberci nějakou oblíbenou linku?
Každá má něco do sebe. Rád jezdím linku do OC Nisa. Je to takový kolotoč a rychle to uteče. Pak mám rád i linku 16 do Machnína nebo 18 do Bedřichova.
Takže vás cestující mohou potkat prakticky na jakékoli lince?
Vlastně ano, u MHD se to točí. To se mi líbí, není to stereotyp. Každý den jsem někde jinde. Rád bych pochválil naši „výpravčí”, paní Marcelku. Ona nám píše služby, je moc milá, ochotná a vždycky když to jde, tak pomůže – třeba když si chceme vyměnit služby nebo cokoli zařídit. Chtěl bych jí tedy poděkovat, dělá svoji práci skvěle. Hlavně ať nás neopouští (smích).
Měl jste někdy dopravní nehodu?
Ano, jednou, když jsem jel linkou ČSAD z Českého Dubu. Tenkrát byla zima a hodně sněžilo. Jel jsem do Osečné takovou úzkou cestou. Silnice byla úplně bílá, jeli jsme pomaličku, klouzalo to. Ze zatáčky se proti nám řítil Mercedes. Když nás viděl, šlápl na brzdy, dostal smyk a vpasoval se mezi autobus a svodidla. Tam jsme stáli asi tři hodiny a pěkně nás to zachumelilo.
Vozil jste i cestující z Vesce do centra a zpět, když probíhal festival Benátská, že ano?
Sešla se tam super parta kolegů, celý ten den byl fajn. Provoz se řídil přes vysílačky, bylo to takové akční, užili jsme si to. U nás je vlastně hodně mladých lidí, což nebývá všude.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
To se musíte smát......s těmito lidmi se dělá rozhovor ? S mladým cucákem, který sedí za volantem týden i s cestou ? Kluk který nic nezná, nic neumí, kluk který nemá zkušenosti, prostě rychlokvaš ze skupiny "B"...všechno ví a všechno zná......Prima hoši....
