Každý den trochu. Tak zní heslo Ludmily Vrbové Řepkové z Liberce, která se zabývá neuro-vývojovou stimulací. Ta má za cíl potlačit primární reflexy, které u dítěte nebo i dospělého nevymizely a způsobují mu potíže v běžném životě – od poruch učení, pohybových problémů přes vývojové dysfázie až po ADHD. K této problematice ji přivedla vlastní dcera, se kterou si lékaři nevěděli rady. Pravidelným cvičením lze výrazně zlepšit nebo dokonce odstranit potíže u dětí už od čtyř let. V rozhovoru nám celou problematiku přiblížila a my ji řadíme k (ne)obyčejným.
Dítě má jakousi baterii reflexů, díky kterým po narození začne fungovat v prvním roce života. Do devíti až desíti měsíců věku by měly primární reflexy zmizet. „Měly by je nahradit účinnější věci, které potřebujeme pro náš kulturní život, kde se lidé vzdělávají. Kdyby děti byly zvířátka, tak jim to stačí. Jenže my se učíme číst, komunikovat, musíme chodit včas a spoustu další věcí,“ vysvětlila Vrbová Řepková.
Některé děti to ovšem nezvládnou. Faktorů, proč k tomu dojde, může být celá řada – velmi náročný porod, po narození se může stát, že je dítě často nemocné, nemá dostatek pohybu „Když si dítě ty reflexy „neodžije“, tak je to problém. Mozek má nějaký základní kmen, ve kterém se odehrávají všechny tyhle základní procesy během prvního roku života. Postupně se dostáváme výš do složitějších mozkových operací. Když kmen není v pořádku, nemá to kudy téct,“ vysvětluje laicky paní Ludmila. „Bývá časté, že ten člověk je velmi chytrý, ale nedá se s ním pracovat, on za to ale zkrátka nemůže,“ dodala.
Centrum KidStim se stalo teprve desátým certifikovaným pracovištěm v ČR. Navštěvují jej děti, které mají problémy s chováním, ve škole, ale i pohybové potíže, které najednou ustrnou a nevyvíjí se dál. Proto také centrum navázalo spolupráci s dětským rehabilitačním centrem v liberecké nemocnici.
K poradenství paní Ludmilu přivedla vlastní zkušenost. Když byl její dceři rok a půl, zjistili, že nemůže pořádně chodit. Téměř ve čtyřech letech nedokázala jít po schodech a střídat nohy, přeskočit klacek nebo se odrazit na trampolíně. „Ta koordinace pohybů a rovnovážného ústrojí zkrátka neumožňovala optimální odpověď organismu a ona nebyla schopná se to naučit,“ vypráví. Lékaři však nemohli přijít na to, o co se jedná. Pak zazněla diagnóza: pravděpodobně je to myopatie. „Což je hrozná degenerativní svalová porucha. Ale ona ji nemá – jen má všechny projevy. Čeká se, že to dítě z toho vyroste. Ale moc se to nehýbe z místa.“
V pražské Fakultní nemocnici Motol myopatii vyvrátili, problémy ale přetrvávaly. Pak se paní Ludmila dostala k metodě, kterou se nyní zabývá. „Tady v Čechách působí Marja Volemanová z Holandska. Její syn měl neustále potíže s jazykem a bránilo mu to v mluvení a dýchání. Také nikdo nevěděl, co s tím. Vrátila se zpátky do Holandska a přinesla s sebou tuto metodu.“ Právě od ní rok čerpala paní Ludmila cenné zkušenosti a absolvovala kurz.
I dětem s poruchou autistického spektra lze tímto způsobem pomoci. „Někteří mají autismus proto, že jim v hlavě „straší“ ty primární reflexy. Ve chvíli, kdy se primární reflexy odpojí a hlava se konečně může začít soustředit na ten náš svět, tak autismus přejde. Ale to rozhodně není všelék na autismus,“ uvedla jako příklad.
V některých případech se potíže zmírní třeba z osmdesáti procent, v jiných vymizí úplně. Život je pak daleko jednodušší jak pro děti, tak i pro rodiče. Začít lze již od čtyř let, v případě soustředěného dítěte někdy i od tří let. Nejvhodnější je řešit problém u předškoláka v době, kdy má odklad. „Obvykle má dítě odklad z důvodu nezralosti. Pokud vyplynou nějaké reflexy a začne se s tím pracovat, tak se může stát, že do první třídy nastoupí a nebude mít vůbec žádné potíže,“ vysvětlila.
Dalším příkladem může být případ, kdy se dětem při psaní otevírá ruka, jakmile se na ni podívají a pak bojují s tím, aby tužku udržely. „Miminka to tak mají, ale ve chvíli, kdy píšete, tak už tam ten reflex nesmí být. Nebo si děti musí sedat na nohy, jinak by se jim pokaždé natáhly, když se podívají na tabuli. Je toho celá řada.“
První konzultace trvá hodinu a půl až dvě hodiny. „Potřebuji se rodičů hodně ptát: jaké bylo těhotenství, porod, první roky dítěte, dramatické epizody v jeho životě.“ Následně se testuje dítě prostřednictvím jednoduchých fyzických úkonů. Když reflexy přetrvávají, začne cvičení doma. Pokud je dítě hodně neklidné, je možné zaslat dopředu dotazník. Do poradny se zpočátku chodí častěji, zhruba po týdnu, po zacvičení stačí přijít jednou za měsíc.
Cvičení zabere každý den pět minut. „Rychle si to osvojíte. Pak už dítě cvičí samo, vy u toho vaříte a kontrolujete ho.“ Nejedná se o složité fyzické úkony. Dítě si projde znovu prvním rokem života, proto cvičení trvá tak dlouho. Jedná se o třicet bloků, které se v praxi dají zvládnout za rok a čtvrt nebo rok a půl. „To miminko si to také cvičí rok, takže to nejde urychlit. Vrátíte se znovu na zem, učíte se stabilizovat, zvednout ruku, pak se postupně a správně postavit a tím utlumíte činnost primárních reflexů. Je to velmi zajímavé a hlavně opomíjené,“ dodala Vrbová Řepková.
Disciplína je při cvičení zásadní, pro někoho to ale může být oříšek. „Můžete vynechat třeba víkend, ale ne déle. Jakmile přestanete reflexy dráždit, tak se to pomalu vrací zpátky a to je velká škoda.“
Cvičení pomáhá i lidem, kterým se dělá třeba nevolno během jízdy v autě. „Chodí za mnou i dospělí s tím, že mají problémy se spánkem, jsou stále ve stresu, nemohou se naučit plavat a podobně. Jsou to mnohdy drobnosti, za které mohou právě primární reflexy.“ Ovlivňují totiž koordinaci, souhru očí, rovnováhu a soustředění. Vážné potíže s nimi mají zhruba tři děti v každé třídě, u spousty dospělých pak reflexy přetrvávají na nižším stupni a hůře se diagnostikují.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
