Kraj se stará o silnice a mosty. I letos investuje do oprav přes miliardu

O tom, co pravidelné odborné sledování stavu komunikací v kraji přináší i o tom, jakým způsobem se opravy plánují a proč třeba někde čekají na rekonstrukci i řadu let, hovoří hejtman Libereckého kraje Martin Půta.

Silnice si nechává každoročně Liberecký kraj prověřovat a jejich stav hodnotit. Co vám to přináší a jaký je aktuálně jejich stav?

Každý rok se silniční sítě v kraji monitorují, máme díky tomu přesně obrázek o tom, kde je jaký problém. Můžeme rozhodovat o investicích a směřovat je tam, kde je to opravdu potřeba. Za rok 2023 dostaly silnice ve správě kraje průměrnou známku 2,98. Nejlepší silnice jsou na Českolipsku, Jablonecku i Liberecku a známka 3,05 je na Semilsku, kde ale letos právě máme v plánu nejvíc oprav.

Jakým způsobem stav vozovek sledujete?

Krajskou silniční sítí projíždí auto, které nahrává na kamerový záznam všechny silnice, jimiž projíždí, následně každý úsek dostane známku. Výsledkem je přesná informace o tom, zda je v daném místě pouze špatný asfalt či špatné propustky, nebo že je silnice naopak v dobrém stavu a následujících deset let s ní není potřeba nic dělat. Máme nasmlouvanou odbornou firmu PavEx Consulting, s.r.o., která monitoruje silnice pro kraj každý rok, a to již několik let. Hodnocení je veřejně přístupné na webu Libereckého kraje.

Víme, že silnice druhé třídy na Semilsku jsou ve špatném stavu a musíme se na ně zaměřit. Loňský a letošní rok jsem se konečně propracovali k opravám komunikací z Lomnice do Jilemnice či z Košťálova. Sice se jedná o silnice, které možná pro obyvatele Liberce nejsou podstatné, ale pro lidi toho daného konkrétního místa ano, protože po nich jezdí každý den, do práce, do školy. Neopravujeme vozovky podle toho, že někdo ze známosti zavolá na kraj, ale vytipováváme podle provedeného měření právě ty úseky s nejhorším výsledkem.

Třeba po povodních jsme hodně silnic opravovali na Frýdlantsku, Hrádecku či Chrastavsku, a tak je logické, že tyto oblasti jsou na tom v kraji nejlépe. Právě proto, že se hodně silnic opravilo po ničivých povodních a některé se postavily i úplně nové. A tak je jasné, že je potřeba se zaměřit jinam.

Plánování oprav je tedy jasně dané. Ale jak je možné, že na spoustě místech čekají na opravy děravých silnic nebo mostků i několik let?

Častokrát narážíme na majetkoprávní překážky. Když se opravuje pouze vrchní asfalt, ve většině případů není potřeba stavební povolení a nemusíte tedy nic řešit se stavebním úřadem. Ovšem ve chvíli, kdy je potřeba opravit propustek nebo třeba most, do opravy se zapojuje také stavební úřad. Často se přijde na to, že silnice je majetkově na pozemcích někoho úplně jiného než Libereckého kraje nebo krajské správy. Bohužel velmi dlouho trvá, než se s majiteli pozemků něco vyjedná a pak také třeba zjistíme, že některá území jsou v dědickém řízení třeba deset roků nevypořádané, a to je věc, která je takřka neřešitelná. To je asi to nejhorší, co opravy zdržuje a termíny zoufale protahuje. Například při rekonstrukci silnice z Kořenova do Vysokého na Jizerou jsme řešili pět let majetkoprávní vypořádání. Konečně je po této stránce vše hotové a silnice je v letošním plánu oprav.

Nějaký čas pak zabere jistě i projektování a stav silnic je zřejmě dán i dědictvím, kdy kraje silnice do majetku převzaly po okresech, potažmo po státu?

Ano. Často to se během převodů, které zmiňujete, stávalo a na to kraje nyní doplácí. Už tehdy nebyly některé úseky dopravních staveb v dobré stavu a během let se to jen zhoršovalo, třeba most přes dálnici ve Svijanech je ukázkový případ. Jeho rekonstrukce kraj stála 96 milionů.

Občané kraje nám také píší, proč opravujeme jen výtluky a neuděláme opravu silnice v kuse. I když to tak nevypadá, tak tyto velkoplošné opravy děláme hodně a po celém kraji, ale zase je to otázka financí. Proto i tyto menší opravy plánujeme a úseky postupně a systematicky spravujeme.

Určitě je každému jasné, že upřednostníte silnice, kde jezdí třeba autobusy a více aut, než menší trojky do odlehlých koutů. Ale lze namítnout, že i tam žijí lidé?

Chápu princip, že když každý den jezdím do práce po rozbité silnici, tak mě to štve a vůbec mě nezajímají ostatní cesty. Ale snažíme se při plánování zohledňovat nejenom stav silnic, ale i to, kolik aut po nich jezdí. Takže, nejdřív se musíme zaměřit na dvojky, tedy silnice druhých tříd, které spojují bývalá okresní města s dalšími částmi kraje, a pak teprve mohou přijít na řadu trojky, které jsou sice z pohledu obyvatel daného místa nejdůležitější, ale z pohledu krajské dopravy po nich ve srovnání s dopravními uzly v regionu skoro nic nejezdí.

Jsou samozřejmě věci, o kterých vím, že jsme je nebyli dlouho schopni řešit. Mám na mysli komunikace u obcí Zlatá Olešnice, Navarov, Vlastiboř, Jesenný. Tam jsou cesty, po kterých z určitého úhlu pohledu skoro nikdo nejezdí. Ale bohužel se dost často objevují v navigacích návštěvníků Krkonoš, kteří pak jedou po cestě, která má do kvalitní silnice daleko. Proto tam letos budeme po dlouhé době příprav nějaké opravy dělat.

Hodně se daří dělat sdružené akce, kdy se k opravám silnic připojí energetici nebo plynaři a opravují pod zemí infrastrukturu. Také obce se připojují s chodníky či veřejným osvětlení. To také termíny oprav prodlužuje?

Podobná ukázka spolupráce se podařila při první etapě opravy silnice v úseku Oldřichov v Hájích – Mníšek. Liberecký kraj na ni získal dotaci z evropských zdrojů, letos chceme zahájit druhou etapu této rekonstrukce. Spolupráce spočívá v tom, že obce budou stavět chodníky a veřejné osvětlení. I v tomto případě se třeba čekalo na to, až budou mít obce dotace ze Státního fondu dopraní infrastruktury, protože by to ze svého rozpočtu nikdy nemohly zaplatit. Proto vždycky trvá příprava takových akcí dlouho.

Další typickou ukázkou by mohla být v Liberci Sokolská ulice?

Ano, ta se také letos dokončí. Taky jsme dlouho hledali se statutárním městem Liberec dohodu. Stále je kolem této rekonstrukce velká debata. Jedni říkají, že Sokolská je pouze silnice, druzí, že je to jedna z hlavních ulic v Liberci, na níž by neměly chybět chodníky i zeleň. I toto je dobrým příkladem spolupráce kraje a města.

Doprava nejsou ale pouze opravené silnice, ale také veřejná doprava – autobusy, vlaky, tramvaj. I to je poměrně velký objem peněz, který na její zajištění putuje z krajského rozpočtu?

Přes jednu miliardu investujeme do rekonstrukcí silnic. Druhou do dopravní obslužnosti. Liberecký kraj platí více než půlku provozních nákladů na autobusy a vlaky. Přispíváme nemalou částku i na tramvaj mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou.

Když si představíte, že cena jízdného činí 100 korun, pak cestující z toho zaplatí zhruba 40 korun. Dalších 60 korun doplatí Liberecký kraj a města, která se spolupodílí na zajištění veřejné dopravy. Bez této podpory by bylo jízdné mnohonásobně dražší. Což si stále mnoho lidí neuvědomuje.

Od letošního roku je novinkou, že se více finančně zapojila do zajištění dopravní obslužnosti v kraji města a obce?

Systém spolufinancování veřejné dopravy vznikl už v roce 2004. Celou tu dobu platily obce 95 korun na jednoho obyvatele. Náklady v posledních letech stouply. Pamatuji si, že v roce 2013 jsme měli vyčleněno na dopravní obslužnost 350 milionů a v roce 2022 to byla už miliarda. Proto jsme oslovili vloni města a obce se zdvořilou žádostí, aby se příspěvek po skoro dvaceti letech valorizoval. Výpočtem jsme dospěli k tomu, že jejich příspěvek by měl odpovídat alespoň dvěma stům korun. Tato částka by se neměla po dobu pěti let měnit.

Ke spolufinancování se nově přidala i statutární města Liberec a Jablonec nad Nisou. Věřím, že se přidá i Česká Lípa, protože se jedná o solidární systém. Liberecký kraj má 450 tisíc obyvatel, když počítáme dvě stě korun na osobu, dostaneme se k částce 90 milionů korun, což je zhruba 10 % nákladů celkového systému. To nám umožnuje zachovat dopravní obslužnost rozumně i v oblastech, kde žije lidí málo a méně jich jezdí autobusy i vlaky.

Je jasné, že pro děti či seniory je veřejná doprava jediný způsob, jak se dostat do školy, k doktorovi nebo na nákupy. Sice může vypadat paradoxně, že někdy na linkách v okrajových částech kraje jede řidič a jeden a půl člověka v průměru, ale ti lidé nemají jinou možnost, jak se někam dostat a neměli bychom jim ji brát.

Ukazuje se, že naše cesta k tomu, mít samostatnou dopravní firmu, kterou kraj vlastní, jež odstartovala v roce 2016, byla správná. Víme, za co peníze utrácíme a díky tomu jezdí na Českolipsku úplně nové autobusy. Dlouhé roky to byla oblast s úplně nejhoršími vozy, protože předchozí soukromý dopravce do autobusů neinvestoval.

Čeká nás nepochybně v budoucnosti přechod na bezemisní dopravu. Ve chvíli, kdy autobusová firma je naše, dokážeme se trendu a potřebám v budoucnu přizpůsobit. A vždy budeme opravdu vědět, kolik to Liberecký kraj bude stát.

Nedávno kraj posílil i další dopravní linky. Třeba autobusy mezi Libercem a Jabloncem, vlaky do Frýdlantu nebo Varnsdorfu. Svědčí to o tom, že je veřejná doprava využívaná?

Už minulý rok se začali lidé vracet zpátky do veřejné dopravy a přiblížili jsme se době před covidem. Ukazuje se, že koncept nastavený společností KORID LK (pozn. red.: koordinátor veřejné dopravy v Libereckém kraji), díky němuž páteřní vlakové linky jezdí v takových časech, které lidem vyhovují, je funkční a osvědčil se. Mám radost z toho, že jsme měli loni poprvé plno nikoli na spoji z Frýdlantu do Liberce, ale opačným směrem. Mnoho dětí totiž začalo jezdit na hospodářskou školu do Frýdlantu a bylo potřeba navýšit kapacitu. Řešili jsme tak úplně opačný problém než v předchozích letech, kdy některé linky byly prázdné.