Dva roky se táhne kauza úmrtí padesátiletého lyžaře na Ještědu. Ten narazil do čtyřkolky horské služby a podle soudu je právě záchranář za úmrtí spoluodpovědný. Člen horské služby M. V. se s tím ale nechce smířit a podává dovolání.
K neštěstí došlo na výjezdu sjezdovky Liberecká. Tehdy šedesátiletý člen horské služby jel se čtyřkolkou k zásahu. Jenže v tu chvíli do něj narazil o deset let mladší lyžař, podle svědků ve velké rychlosti. Svým zraněním pak po převozu do nemocnice podlehl.
Dva roky probíhají soudy, podle posudku udělal chybu záchranář, který použil pouze světelné výstražné znamení a nezapnul zvukové. Ke srážce došlo v zúženém místě a lyžař už se nestihl vyhnout. Záchranář u soudu dostal devítiměsíční podmínku, odmítl ale, že by zvukové znamení nezapnul. V tom se také rozcházely výpovědi svědků.
Soud záchranáře uznal spoluvinným za srážku, s čímž se ale odmítá smířit. Rutinní cesta k zásahu, kterých za svou třicetiletou činnost u horské služby absolvoval tisíce, se střetem s lyžařem proměnila ve dvouleté dokazování neviny ze strany záchranáře. „Je velice zkušeným a obětavým záchranářem, který bere svoji profesi jako poslání. Řádné a odpovědné plnění všech úkolů, které ho ve službě potkají, považuje za samozřejmost,“ komentoval náčelník oblasti Jizerské hory René Mašín.
Záchranář tak podal poslední opravný prostředek, dovolání. „Dle našeho názoru jednoznačně bez zavinění na straně zasahujícího člena horské služby,“ říká k případu statutární ředitel Horské služby František Hadáček.
Podle Horské služby byl záchranář uznán spoluvinným pouze na základě jediného důvodu, a to neprokázání, že v době střetu s lyžařem měl zapnuté zvukové signalizační zařízení. Záchranáři ale tvrdí, že lyžař má jet tak, aby neohrozil sebe a ostatní. „Dodržováním jednoho ze základních pravidel FIS, tedy, že lyžař má jezdit s přiměřeným odstupem a s ohledem na vzdálenost, na kterou vidí, by k tomuto vážnému střetu nemuselo dojít,“ uvedl ústřední náčelník Horské služby Pavel Antl.
