33 dní bez jídla. Proč? Za 73 dnů mínus 28 kg. A co ještě?

Je to neuvěřitelné, za 73 dní jsem dokázal shodit 28 kg a 33 dní nejíst! Bez jediného dne půstu, kdykoliv předtím v mém životě. Důležitější je ono slovo „ještě“. Vyčistil jsem a osvobodil své fyzické tělo od většiny nashromážděných toxinů a „fujtajblů“.

Nejenom tělo fyzické, ale očistil jsem se i emocionálně, jak značí zážitky, které popisuji v minulé části. V neposlední řadě jsem očistil také tělo mentální, protože jsem velmi často posunul hranice své psychické odolnosti o několik kilometrů dále. Věřím, že jsem tímto vzdálil svou představu o nemohoucím stařečkovi na práškách, v excelentně zařízeném domově důchodců.

No, ale vraťme se nejdříve k mému návratu k běžné stravě. Následovat nebude kompaktní uzavřený závěr, protože to by vydalo na sepsání knihy, a zřejmě by tento závěr byl poněkud složitější a méně srozumitelný. Každého zajímají jiné souvislosti.

Poslední dny jsem si zapisoval všechny otázky, které mi kladli moje kolegyně, kolegové a všichni známí. Pokud se chcete také na něco zeptat, přihlaste se na mém facebooku a pošlete mi dotaz, rád odpovím.

Návrat k jídlu a změny s tím související

1. den / 9. březen  - neděle
Usnul jsem po 23.00 hodině a probudil se v 7.30 hodin. Váha 68,2 kg, obvod přes největší „tukovou pneumatiku na břiše„ 86 cm. Osm a půl hodiny spánku je jasnou odpovědí na mé správné rozhodnutí. Ano, něco se v těle postavilo proti, potřebuji spát dlouho. Mám suchý jazyk. Nohy mě bolí obě, ale není to žádná tragédie. Na levé noze cítím tlak v palci, na pravé tlak za prsty. K snídani jsem dostal čerstvou mrkvovou šťávu naředěnou teplou vodou. V 11.00 hodin se začínám potit v podpaží (cítím se). Posledních cca 3 týdny jsem neměl potřebu používat deodorant.

Odpoledne jsem snědl zeleninový vývar s dužinou z odšťavené mrkve. V pět večer jsem při čůrání „ ucítil  nosem“ přítomnost řitního otvoru. Celkově jsem slabší, ale ne vysílený. Cítím se prázdně - lhostejně. Dalším jídlem byla šťáva z mrkve a okurky.

2. den / 10. březen  - pondělí
Zalehnul jsem v deset večer, ale usnul jsem až o půlnoci. Probudil jsem se vyspalý v 5.30 hodin, ale ležel jsem až do osmi, v závěru jsem si zase chrupnul. Je mi úplně fantasticky. Vážím 68,3 kg. Jazyk je suchý jen trochu, ale žlutý. Levá noha trochu bolí na kloubu za prostředníkem. Jinak jsem plný energie a elánu. Ráno mrkvovo - jablečná šťáva, v poledne zeleninový vývar umixovaný s pórkem a pastinákem, večer rýžovo – jáhlovo - mandlové mléko - krupice s umixovaným pórkem, mrkví, pastinákem a řasou. Byl jsem v práci, měl jsem angličtinu, pohovory. Odpoledne, v 17 hodin, jsem byl na rehabilitaci. Usnul jsem o půlnoci.

3. den / 11. březen - úterý
Vstal jsem v půl deváté ráno, vážím 68,4 kg, stále mám trochu tvrdý a pálivý jazyk. Snídám zeleninovou polévku s pórkem, pastinákem, brokolicí, špenátem, pažitkou a rýži vařenou se lnem. V 10.20 hodin se dostavilo první střevní vylučování (dlouhé, úzké, hodně tmavé – jakoby plné žluče)!

Šel jsem s rodinou do města a koupil jsem si ostropestřecový olej a bylinný čaj na odkyselení organismu JARO, abych si pročistil játra. Olej budu brát 3x denně a čaj dopoledne.

K obědu jsem měl mrkvovo - kedlubnovou šťávu s řapíkatým celerem a jáhlovo – rýžovo - mandlové mléko s rýži a dušenou brokolicí, mrkví a kedlubnou. K večeři čočkový karbanátek  s ovesnými vločkami, majoránkou a česnekem, ječné kroupy a řepovo – celerovo - mrkvovou omáčku. První den kousací jídlo :).  Šel jsem spát kolem 22. hodiny.

4. den / 12. březen – středa 

Vstal jsem v 5.30 hodin, jel jsem na konzultační den do Strakonic. Vážím 68,9 kg. Ráno teplá voda s citrónem, cestou jsem pil mrkvovou šťávu s dalšími pěti druhy zeleniny, a měl jsem s sebou oběd (čočkový karbanátek s ovesnými vločkami).
Odpoledne jsem pil zázvorový a mátový čaj s medem. K večeři jsem měl avokádový salát s mořskou  řasou a začal jsem jíst mandle, dýňová a slunečnicová semínka Usnul jsem kolem 23.00 hodiny.  

5. den / 13. březen - čtvrtek
Vstávám v půl osmé ráno, vážím 69,5 kg. Dnes dám klidnější režim, budu hodně telefonovat a sepisovat svůj příběh. Máme hodně návštěv - jak vypadám, jak se mám? Snídám teplou vodu s citronem, k obědu různá zelenina napařená i čerstvá, už začínám chroupat mrkev i květák. Opět vedou semínka. Jdu spát kolem jedenácté hodiny večer.

6. den / 14. březen – pátek
Ráno jsem vstal kolem osmé hodiny. První poznámka mé ženy: „Kolem šesté hodiny si lehce, ale znatelně chrápal, to mi dříve nechybělo.“ Vzpomněl jsem si, že mě večer trochu škrábalo v krku. Vážím 70, 2 kg.  Začnu pít po ránu teplou vodu s citronem.

Je krásný den, odhlásili jsme dnes naší malou princeznu z lesní školky a vyrážíme na výlet do Prahy a do Poděbrad. Určitě půjdeme někam na dobrý oběd. Brazilské Ambiente to však zcela jistě nebude. :)

Máme premiéru ve vitariánské restauraci „Secret of raw“ (tajemství syrové stravy). Neuvěřitelně dobrá polévka, avokádovo - kokosový krém a mexický talíř s chilli omáčkou a mandlovým sýrem. Následoval výlet do Poděbrad, už jsme byli trošku v časovém pressu, protože Sofie měla v podvečer logopedii. Pospícháme, dojedeme do parku, Sofie se bojí po půlroční pauze jezdit na kole. To se mi snad zdá: „Sofí, co blbneš? Vždyť to umíš!“ Taháme se s ženou o její kolo, cítím, jak se ve mně uvnitř něco vzteká. Odhazuji kolo a jdu pryč. Jsem rád, že ze sebe dělám „vola“, když jedeme jen na 40 minut do Poděbrad na kolo, nad kterým malá stresuje. Ani nevím, co mě tak vytočilo, Sofie za chvilku jezdí po parku v naprosté pohodě.

Po návratu domů mne začíná bolet víc a víc levá noha - nárt. Hm, paráda! To tady dlouho nebylo! To mi vysvětluje můj výbuch v Poděbradech. Nějaký vztek odchází z těla ven.

Lehl jsem si v obývacím pokoji na sedačku a už jsem nevstal, noha bolí čím dál víc. Leduji a leduji. To bude zase noc! Všichni šli spát, já ječím bolestí, protože mě noha bolí i v naprostém klidu. Žena se na mě byla dvakrát podívat a dokonce se mě jednou zeptala, zda nemá zavolat sanitku. Odpověděl jsem něco nepublikovatelného a dodal, že bolest musí ven, že to tentokrát bude určitě rychlejší. Je perfektní, když vás má někdo rád, ale asi je lepší trpět o samotě. Sám nevíte, o co přesně jde a ještě byste to měl vysvětlovat druhým. Ta logika se sanitkou! Mám za sebou skoro 40 dní něčeho naprosto mimo běžné lidské přemýšlení, a teď dostanu injekci na utišení bolesti. Začal jsem se smát! Dolezl jsem po čtyřech do koupelny, protože mi byla zima a drkotaly mi zuby, musím své tělo, kromě nohou plných zánětů, zahřát. Dobrá schizofrenie (teplo na tělo, led na nohy).

Ležím a upravuji profily na Linkedin, dodělávám corporate identity a provazuji to s facebookem a weby. Co mám dělat? Spát díky bolesti nejde, tak aspoň připravím práci pro ostatní. V práci budou mít určitě radost :). Usínám ve 3.30 hodin.

7. den  / 15. březen - sobota
Probudil jsem se kolem sedmé ráno. Bolí mě noha, tak skáču po druhé. Na levé noze se mi úplně ztratila klenba, mám úplně rovnou oteklou nohu se zánětem. Začnu si nohy každý den, tak 2 – 3 x denně, chladit v ledové vodě ve vaně. Budu dávat tři  kola, vydržím stejně maximálně tak minutu. Je to rajcovní záležitost i na hlasivky (nezadržuji pocity). Sofí to chce se mnou dělat taky :), aspoň na to nejsem sám :). V poledne jsem seskákal schody (bydlíme ve druhém patře), jeli jsme s kamarády do indické restaurace na oběd. Jídlo perfektní a ještě mi kluci půjčili hůl po dědovi. Hodí se! 

Večeře doma, chladím nohu ve vaně. Je to očistec, ale zlepšuje se to víc a víc. Sedím u počítače a pokračuji ve včerejší práci. Už se mi to začíná docela líbit. Dnes budu spát zase v ložnici, bolest je pryč, noha „jen“ oteklá. Srovnám-li to s poslední epizodou, byla to velká intenzivní bolest s rychlejším průběhem. Super, už to bude jen lepší a lepší. Jen ať ta bolest z těla odejde! Jeden den nebo týden sem nebo tam, vždyť je to úplně jedno. Spát jsem šel v půl druhé v noci.

8. den / 16. březen  -    neděle
Vstal jsem v 9.00 hodin, pěkně vyspalý, levá noha oteklá, na pravé bolí kloub za ukazovákem. Usmívám se na hůl. Sezení na záchodě je „malým porodem“. Pocitově se snažím vyloučit něco mezi tenisákem a malým míčem, který se ze mne pomalu vytlačuje. Střeva jsou z toho všeho trochu zmatena. Dopoledne jen teplá voda s citronem, čaj na játra a odjezd do Prahy do thajské restaurace „Modrý zub“ - ostrá polévka s kokosovým mlékem, krevety jsem vyměnil za tofu. Zelenina na zeleném kari a rýže. Chodím přiměřeně, nejsem žádný rychlík, ale zas tak moc nezdržuji, nechci si hrát zbytečně na hrdinu a pak do 3.00 hodin polehávat! Doma večeře, čchi kung a spánek v 1.30 hodin. Ještě jsem něco dodělal do práce a začínám sepisovat tento příběh.

9.  den / 17. březen – pondělí
Vstal jsem v půl osmé ráno. Vážím 70,7 kg. Stolice už je normální, bez „tenisák„ - střeva už fungují. Dopoledne jen teplá voda a citrón. Se ženou jsme vyhlásili pondělky za „pitný den“. Pijeme pouze zeleninové šťávy. Celé dopoledne jsem byl v kanceláři a odpoledne jsem měl jednání v Mladé Boleslavi. Večer jsem sepisoval příběh a dodělával opět marketing. Usnul jsem ve dvě hodiny ráno.

10. den / 18. březen – úterý
Vstal jsem v 7.35 hodin. Vážím 70,4 kg. Pořád chladím nohy v ledové vodě. Piju olej a čaj na játra. Celý den mám různá jednání (banky, marketing, …). K obědu jsem měl brokolici s tofu a miso polévku, večeře avokádový salát s ředkví a mořskou řasou. Starší děti se vrátily po týdenním lyžování z Itálie, byli jsme v kontaktu přes sms. Kubíček se přišel zeptat, proč jsem začal jíst. „Co se stalo? Jak ti je?“ Sepisuji příběh a pracuji na Linkedin. Usnul jsem ve 2.30 hodin.

11. den / 19. březen - středa
Vstávám v 7.30 hodin, vážím 69,8 kg, nechce se mi cvičit čchi kung, nevím proč, ale už  tři dny jsem necvičil. Dopoledne teplá voda a citrón. Publikuji úvodní článek na blogu iDNES.cz, jsem zvědavý na reakce. Oběd ve vegetariánské restauraci, několik rychlých jednání po sobě, telefonuje mi druhý syn se starší dcerou, ptají se na mne, já na známky ve škole. Následuje polo pracovní  večeře v indické restauraci, probíráme hlavně mé zážitky za poslední dobu. Sepisuji další části příběhu, odcházím do ložnice ve 2.30 hodin a usínám kolem třetí.  

12. den / 20. březen - čtvrtek
Vstávám v 7.30 hodin, vážím 69,8 kg, teplá voda s citronem, publikuji další díl na blogu iDNES.cz a jedeme se ženou a dcerkou do Prahy. Nákup dárečků na narozeniny pro kamarády Sofinky, oběd v thajské restauraci. Doma večeřím čerstvou zeleninu – svačinu z dnešního výletu. Chladím nohu, po Praze jsem „běhal“ bez náznaku bolesti, ale ještě cítím, že záněty stále jsou.

Za současného stavu si myslím, že je moje fyzické tělo již plné života a sám pro sebe jsem si vyhodnotil, že už není potřeba si věnovat zvláštní pozornost, nic mimořádného se již neděje.

Jsem spokojený. Tělo funguje, přijímá i vylučuje potravu bez problémů. Tak jak mne překvapilo, že mu nedělalo problém nejíst, tak mne překvapilo, že po 33 dnech opět bez problému jíst začalo. Překvapuje mne neuvěřitelné rychlá rekonvalescence, a to oběma směry. Když to vezmu v nadsázce: „Je jídlo - dobře, není jídlo - taky dobře!“ Jím už silně ostrá jídla (pálivost „2 papričky“ podle thajské restaurace). Co víc k tomu dodat? Jak budu jíst v budoucnu, uvidíme. Zatím to vypadá na ranní teplou vodu s citronem a později jedno až dvě jídla v podobném stylu (viz výše). Víc nebude určitě potřeba, už nyní jsem z toho přesycen.  Občas šťávy a občas nic.

Zdraví fyzického těla: Nohy zlobí a ještě asi dlouho zlobit budou, předpokládám týdny, možná pár měsíců. V očích mi zůstaly oční stíny na pozadí, jinak vidím perfektně, ale nevyléčené stíny ruší. Pravděpodobně to souvisí s nevyčištěnými dutinami v hlavě. Pořád mě „šimrá“ hlava, jako kdyby byla v mracích. Zřejmě již zmiňovaný ruský odborník na půsty ví, co říká, že až teprve po čtyřiceti dnech se začnou tyto dutiny čistit. Játra nejsou taky ještě dočištěna, což ukazuje vroubkovatost mých nehtů. Trávicí, vylučovací systém a ledviny jsou na tom pravděpodobně lépe. Hlavně ty ledviny mě vyděsily, a to možná nejvíc ze všeho, co jsem zažil. Kůže, vlasy, obočí, řasy, ochlupení se také zatím nerozrostly (ač jsem doufal), možná to bude, podobně jako nehty, souviset s vlasy. Jinak si myslím, že poprvé ve svém životě, jsem pro své fyzické tělo opravdu udělal něco pozitivního. Skoro o 30 kg lehčí a velmi pročištěné tělo od všech možných toxinů a „fujtajblů“. Změnila se mi klenba, pokud nemám oteklé nohy, je naprosto pevná a úplně jinak chodím, vzpřímeně a rovně. Dříve jsem se kolébal. Předpokládám, že váha se mi ustálí kolem 70 kg. Měřím 172 cm, takže až takový „vychrtlík“ určitě nebudu, byť si to nyní většina lidí myslí. Jde jen o rychlou razantní změnu a zvyku.

Spánek? To vypadá velmi zajímavě. Vždy jsem rád hodně spal, většinou od 22. hdoin do sedmi, půl osmé ráno, tzn. až 9,5 hodiny denně. Určitě to souviselo s únavou způsobenou tuky. Mám skoro o 30 kg méně, než ve svých nejvypasenějších obdobích, a jím velmi lehká jídla. Tělo tedy nemusí tolik zpracovávat potravu a já pak nepotřebuji tolik spát. Jednoduché, ale tak nějak by to mohlo být. Necítím se unavený a již několikátý den spím od 2.30 hodin do 7.30 hodin, tzn. maximálně 5 hodin spánku. To je skoro o 50% kratší dobu, než jsem byl zvyklý. Jsem plný energie. Zatímco dříve se mi častokrát stalo, že jsem spal 10 hodin a vstával naprosto „dobitý“!

Poslední dny jsem poctivě shromažďoval a zapisoval dotazy, které mi kolegové, kamarádi i neznámí lidé pokládali. Pokusím se je zodpovědět v 5. části příběhu. V případě jakýchkoliv dotazů jsem vám všem plně k dispozici a odpovím v rámci mých možností. Najdete mě na FB profilech. Předpokládám, že za pár měsíců napíši, jak se stav vyvíjí, ale teď bych se rád začal věnovat jiným aktivitám. Tato životní etapa mě velmi změnila a rád bych to zužitkoval ke svému i společenskému prospěchu.

OTÁZKY A ODPOVĚDI

Co vás nejvíc inspirovalo k této zkušenosti?

Souhra několika malých příběhů dohromady vytvořila jeden větší, uvidím, kam mě život povede dál. Náhoda neexistuje. To, co jsem prožil za posledních pár měsíců, nemůže být náhoda. Jedno bez druhého, druhé bez třetího atd. by nešlo zrealizovat.

Bojoval jste hodně s pocitem hladu?

První dny bylo, jednoduše řečeno, divné, že nejím. Jinak jsem normálně chodil s lidmi na jídlo, ale pil jsem jen vodu. Nebylo to tak, že jsem se před jídlem schovával, abych náhodou něco neuždibnul. Občas jsem si z ničeho nic vzpomněl na nějakou chuť. Tak jsem se zamyslel, jak mi to vlastně chutnalo, co to mému tělu dalo a za chvilku to bylo pryč! První dny jsem hodně „očuchával“ – nasával vůni jídla. Změní se vám čich, extrémně zjemní, tak mi občas něco na „kilometry“ také nesmírně smrdělo.

Na jaké jídlo jste měl během tohoto období největší chuť?

Nejdříve to byly houbové řízky z bedly a růžovek, sem tam něco sladkého, zelené kari, mandle a semínka. Avokádo a mořské řasy. To byly asi ty nečastější vzpomínky, a vajíčka naměkko jednou za čas.

Je důležitá voda? Co pijete?

Víc než si dokážete představit. Doporučuji shlédnout film na youtube: Water the great mystery – vydá, za všechny komentáře. Piji jen vodu.

Je možné žít i bez tekutin?

Četl jsem, že ano. Ale až po kompletní očistě fyzického těla, po odplavení všech žlučových a ledvinových kamenů. Je pravda, že když cvičím čchi kung, mám vlhký jazyk. Třeba je to způsob, jak žít bez přísunu vody.

Co sociologie, chozeni do restaurací, na oslavy, apod., když nebudete jíst třeba vůbec?

Nevím, jestli se někdy dostanu tak daleko, nejíst a žít z prány, znamená být perfektně připraven v několika „disciplínách“, je to velmi náročný „desetiboj“.

Oslavy? Jsem rád za každý pestrý den, takže bez problému. Vodu si dám vždycky rád. Jsem komunikativní člověk, nevadí mi společně sedět u stolu plných „jedlíků“. Kdo chce, pochopí a taky s tím nebude mít problém naopak z pohledu „jedlíka“.
Nevyřadí to člověka ze společenského života? Různé společenské akce, rauty apod. vyžadují přece konzumaci jídla, alkoholu atd.

Alkoholu se vyhýbám roky, příležitostně jsem se napil snad jen s jedním mým kamarádem, a bez problémů. Společenské akce mě nepohlcují, těch jsem si užil nad hlavu. Pití vody nikoho neurazí. Jsem komunikativní a přátelský, účastním se :)

Našel jste na „nejedení“ něco pozitivního?

Máte víc času, nemusíte mít nádobí, nechodíte na záchod (na velkou), nepotíte se (nepotřebujete deodorant), nečistíte si zuby, nevoníte se…

Hlavně nejste oproti tomu, což by každý z nás předpokládal, unavený, protože stále dokolečka netrávíte. Pak je příjemné, že máte delší den, nepotřebujete tolik spát. Na druhou stranu, co s tím časem navíc? To je taky tak trochu stres. Teď už jsem připraven na „delší den“ a vím, jak ho zaplnit! Třeba psaním mého příběhu.

Shledal jsem naopak něco negativního?

Určitě průběh vlastní očisty, je bolestivý, nepříjemný, opakování některých bolestí. Není to opravdu nic příjemného.

Jaké zdravotní komplikace se vám vyléčily?

Zmizela mi bradavice na lýtku pravé nohy. Pokud nemám nateklé nohy, vidím srovnání klenby, chodím rovně, nekolíbám se, vnímám a cítím své nohy. Zpevnily se mi prsty na rukách, mám uvolněný hrudník, shodil jsem brnění (ať už tukové či svalové). Srovnala se mi celá páteř, nebolí mě v kříži, nebolí mě za krkem (měl jsem zatuhlý krk až k hlavě na pravé straně). Vyčistila se mi pravá ledvina (čistá moč). To je asi vše, co jsem zaregistroval.

Co vaše nohy, už nebolí?

Bolí, a každý den jinde a jinak. Stále se čistí, jsem rád, jen ať to jde pryč z mého těla.

Co vaše žena? Jak vnímala vaše zdravotní komplikace?

Moje žena je velmi rozumná, ale byl jsem rád, že jsem tu nejhorší část očisty byl v hotelu sám, osm hodin letu daleko. Pro druhého člověka je to ještě větší stres, nežli pro vás samotného. I to málo čištění, co jsem zažil doma, bylo na hraně, aby mi nechtěla pomáhat a zachraňovat mne záchrankou. Myslím si, že by určitě nedala, tři možná čtyři, eliminační příhody. Vše je, jak má být, oči nevidí, srdce nebolí! V tomto případě doslova a do písmene.

Šel byste vůbec ještě někdy k lékaři?

Určitě, uznávám lékařskou vědu a vzdělání. Vyšetřit určitě. Čím víc informací, tím lépe. Na základě konkrétní diagnózy bych se pak rozhodoval nad způsobem řešení. Jak odpovídám v jiné otázce, moje zdraví, moje zodpovědnost, moje riziko, rozhodnu-li se jinak, než mi radí ostatní. Otázkou je, co následně omezí svobodu víc, operace, prášky. Naopak, budete něčemu slepě věřit a váš stav se bude zhoršovat. Vše u vašeho zdraví začíná a končí na tom, že musíte rozumět svému tělu a pochopit, co je příčina a co je následek. Nestačí léčit jen následek!

Chcete žít jen z prány, tělo ale potřebuje přísun vitamínů a minerálů?

Opět se dostávám do oblasti pro mě teoretické, a pro většinu z nás včetně mě, neprobádané.
V práně je všechno, je to životní energie. Co může být čistější a výživnější víc? Každý věří něčemu jinému.

Proč myslíte, že začalo vaše tělo stávkovat?

Nikdy v životě jsem nedržel půst nebo nějakou větší vnitřní očistu těla. Pro mé fyzické tělo to byla naprosto zásadní změna ve všem. 26. 12. jsem přestal jíst maso, 3. 2. jsem přestal jíst úplně. Celých dosavadních 42,5 let mého života jsem se se střídmostí v jídle moc nepotkával. Bylo to jak blesk z čistého nebe. Považuji za zázrak, že mne tělo pustilo tak daleko, já jsem nad tím vůbec nepřemýšlel a každý další den po prvním dnu jsem bral jako velký osobní úspěch.

Litujete toho, že jste začal jíst? Neměl jste to zkusit ještě nějaký ten den vydržet? Třeba by se vaše váha nakonec ustálila.

Vůbec toho nelituji, cílem nebylo jíst či nejíst, ale vyčistit si tělo, lépe řečeno těla - fyzické, mentální a emocionální. Nemyslím si, že bych byl puštěn dál. Nic tomu nenasvědčovalo. Pravda je, že ztráta 28 kg je vidět nejvíc! Ale myslím si, že jsem uvnitř naprosto jiný člověk, vyzařuji a přijímám jinou energii do a od okolí.

Kolikrát za dobu „33 dnů“ jste měl touhu s tím přestat? Bylo těžké setrvat?

Jestli je myšleno touto otázkou, zda jsem měl hlad nebo myšlenky na jídlo, tak to bylo paradoxně to nejmenší, co by mne trápilo. Nejhorší byla únava z neustále se opakujících bolestí, hlavně ty nohy, když jsem zůstal ležet v obývacím pokoji na sedačce a nemohl chodit tři dny, právě tyto stavy mne vlastně i ve svém výsledku „položily„. Je pravda, že to začalo až kolem 29. dne, plus/mínus. Ty jednotlivé velké záchvaty byly nepříjemné, ale jednorázové a rychle se mi po nich ulevilo. 

Změnilo se nějak tvé fyzické tělo?

Samozřejmě, žena mi říká, že má svého muže v cizím těle! Není pro ní lehké si zvyknout na naprosto jinou postavu. Já si připadám lehký, ale pevný a pružný. Chodím jinak, rovně a jistě. Z velikosti XL a možná trochu víc, jsem pohodové M. Ten rozdíl je myslím patrný na první pohled i z fotek.

Utkvěla vám v hlavě nějaká zvláštnost?

Na jednu mě přivedla moje žena. Běžně moc nechrápu, ale pokud ano, tak nejčastěji kolem 5.00 hodiny, hodinu před jejím budíčkem (což se samozřejmě zlobí). Když jsem nejedl, nechrápal jsem. Když jsem začal jíst, začal jsem i občas chrápat.

Máte nějakou zábavnou historku z této zkušenosti?

Vzpomněl jsem si na dvě. Naše pětiletá dcerka, chodí do školky s dcerou našich kamarádů. Letěli na rodinnou dovolenou k moři, vše bylo naprosto parádní. Jen jejich dcera nechtěla jíst. Rodiče jí opakovali, že musí aspoň něco málo jíst a ona jim naprosto v klidu odpověděla: „Nemusím, tatínek od Sofinky taky nejí.“ :)

Druhá se týká mé ženy: 6. den, co jsem začal jíst, mě opět začala bolet levá noha, nemohl jsem chodit a i v klidové poloze jsem „křičel“ bolestí. Asi ve 2. hodiny v noci za mnou starostlivě přišla a ptá se: „Nechceš zavolat sanitku?“
V příběhu, který popisujete, postupujete velmi logicky a držíte si racionální odstup. Jak to dokážete? Vždyť to musel být neuvěřitelný stres.

Předně, až na poslední tři, čtyři dny jsem byl psychicky v naprosté pohodě, fyzicky taky. Odcházely ze mne různé emoce, ale většinou odešly, velká bolest nebo rychlá změna, poté následovala rychlá úleva a prudké skokové zlepšení. Že jsem nejedl, jsem skoro neregistroval. Občas mi to bylo divné, že nejím nebo jsem si vzpomněl na něco, co mi někdy chutnalo, na různé chutě, ale to byly nárazovky.

Co mě zastavilo, byly nashromážděné nemoci ve fyzickém těle, které pomalu a postupně vylézaly z těla ven. To bylo únavné, a to mě vyčerpávalo. Změny teplot v těle, půlka těla hřeje, půlka je studená, druhý den obrácené. Bolí vás pravá noha, přestane, začne levá. Do toho nějaký extrém, jako třeba ztráta vědomí, klepete se na zemi, a nevíte jak dlouho. Pak prudká úleva. A najednou začne bolet zápěstí a začne otékat levá noha a zase něco, začne vás bolet zub. To je vyčerpávající.

Co vás nejvíce láká na životě na práně?

Budu teoretizovat, protože jsem se k tomuto stavu pouze blížil a nenaplnil jsem ho úplně. Nejste nikdy nemocný, nejste nikdy unavený, jste neustále pohodově naladěn, když jste plný prány, je to pocit, jako když jste v/z medu, pro tělo je to naprostá slast. Spíte tak tři, čtyři hodiny denně, neztrácíte čas nakupováním, nečistíte si zuby, nemyjete nádobí, pro hodně lidí je zajímavé, že ušetříte hodně peněz na spotřebě vody, elektřiny, plynu, jídle, kosmetice.

Znáte osobně někoho na pránické výživě?

Ne, nikoho neznám.

Znáte někoho, kdo drží půsty?

Fyzioterapeut Mgr. Richard Jisl. Jsem za to moc rád, můžeme si vyměňovat informace na základě zkušeností. Myslím, nechci se mýlit, že už realizoval deseti nebo čtrnácti denní půsty, ale častokrát již dříve dával den až tři. Knížky a informace na internetu jsou občas velmi zavádějící a protichůdné. Plně v souladu s heslem „papír snese všechno“. V mém případě, je to neuvěřitelný extrém – z nuly na 33 dní, ale to je opravdu neuvěřitelný úlet! Srovnal bych to s dálkařem Bobem Beamonem, který na olympiádě v Mexiku překonal světový rekord o 55 cm! Můj rekord není v žádném případě  světový, ale pro mě osobně má cenu olympijského zlata, tomu můžete věřit!

Měl jste spíše negativní nebo pozitivní reakce, když jste někomu řekl, že nejíte?

Nejdříve spíše negativní, např.: „Ty dnes nejíš? Je ti špatně?“ Jak dny přibývaly, s lidmi tato informace většinou „zamávala“: „Jsi si jistý, že víš, co děláš? Nezbláznil si se? Máš vůbec ještě nějakou sílu? Stiskni mi ruku! No sílu ještě máš, bolí tě něco? Proč to děláš? Ty chceš zhubnout?“ Hubnutí je bulvár, čistím tělo, ale ta očista není navenek tak vidět, jako ta ztráta kilogramů.

Nejhorší to bylo v práci, tam se už skládali na věnec na hrob, a když jsem přestal mít i „své rádoby vtipné poznámky,“ začal výběr na rakev a čtení inzerátů, kam půjdou pracovat. Trochu přeháním, ale ne zas tak moc. Dále jsem musel odpovídat na otázky, zda naše malá Sofie (bude jí 5 let) jí nebo zda ji taky týrám hlady.

Dnes po 33 dnech, mi lidé projevují spíše úžas a obdiv. Pracuji hodně s cizinci, a ty jdou do kolen. Hovor na to téma začíná vždy opatrně: „Proč, nač?“ Následují další otázky ohledně hubnutí, pak se plynule přenese diskuse na zdraví a končí většinou slovy: „Ty, něco na tom bude, asi to zkusím taky, nechám si to projít hlavou a přijdu pro radu, jak na to. A léčí to i tohle?“ Je to velmi inspirující a o nic jiného mi opravu nejde! Svoboda, najít cestu sám k sobě, a jak píšu, lehce filozoficky v úvodním textu - je těžké překročit sám sebe. Pokud nezměníme sebe, nezmění se nic ani v našem okolí.  

Co jste chtěl a nestihnul při půstu dokončit?

Nedoléčilo se moje fyzické tělo a potřebuji se vyplakat.

Co vám chybí  k úplnému uvolnění?

Potřebuji se vyplakat. Něco mi „visí“ na srdci, a odejde to až s pláčem. Nějaký smutek malého Staníka z mládí. Zatím se mi to nedaří.

Kolik jste nejméně vážil a kdy?

První den po skončení půstu, měl jsem 68,2 kg

Kolik jste měl a kolik máte nyní v pase?  Jakou máte konfekční velikost?

S ženou jsme měřili, akorát ne v pase, kde muži nosí kalhoty, ale přes největší „pneumatikový špek“, tedy nad pasem. V prosinci to bylo 107 cm / 96 kg, na konci ledna 100 cm / 83 kg a 9. března 86 cm / 68,2 kg. Velikost „XL“ se zredukovala na pohodové „M“.

Máte jiné informace, nežli údaje o hmotnosti? Nechal jste si něco přeměřovat nebo kontrolovat?

Bohužel jen údaje z váhy, ale koupil jsem si ji až 11. ledna (ukazuje % podíl vody, svalů a tuků v těle, BMI), jak jsou tyto údaje relevantní, nedokážu posoudit. Toho dne mi ukázala  89,5 kg / 12,7 % tuku / 56,5 % vody / 40,8 % svalů / BMI 30,7 a BMR 1889.

9. 3. byly hodnoty 68,2 kg / 9,5 % tuku/ 59,9 % vody / 43,4 % svalů / BMI  23,1 a BMR 1580.

Skončilo vše prvním soustem?

Je to má nová, velká zkušenost, ale všechno pokračuje. Tohle snad není ani první milník. Objevily se jenom jiné priority. Pociťuji potřebu řešit všechno nejprve sám v sobě, poté zase sám v sobě, a až teprve nakonec hledat příčiny neúspěchu někde jinde, tak říkajíc „hledat viníky“.

Každý z nás má nějaký dar. Pro názornost uvedu jako příklad, nám všem dobře známou veřejnou osobu. Pan Miroslav Kalousek, bývalý ministr financí, dnes opoziční poslanec. Myslím si, že navzdory dlouhodobé kritice, až všeobecné averzi vůči jeho osobě, mu rozumím. Jako konzervativní politik má automaticky dál k populizmu. Je velmi dobrý plánovač, smysluplně postupuje, aby svých cílů dosáhl co nejdřív. Tomu podřizuje všechno a na rozdíl od jiných, také vidí, třebaže nepopulárně, všechno v celku. Je pak pro něj logicky těžké - a já mu naprosto rozumím, aby nepůsobil škodolibě, jestliže ví, že to, co někdo jiný slibuje je nepravda nebo přinejmenším manipulace s fakty. Jak bojovat s větrnými mlýny, pravidlem proti většině a zároveň nepůsobit arogantně!

Co začalo prvním soustem?

Básník by řekl, že návrat mezi lidi :). První dny vyhrávala na plné čáře lhostejnost a apatie. Pocit vnitřní prázdnoty. Pak jsem se například začal těšit na semínka, mandličky, thajskou kuchyni, indickou kuchyni. Velmi rychle se mi začal vracet elán, energie, radost. „Ze dne na den“ jsem přestal jíst a „ze dne na den“ jsem za pár dní byl normální jedlík. Změnil se můj vnitřní způsob vidění světa, to je základ. První nebo poslední sousto nejsou v tomto kontextu kupodivu vůbec důležité.

Platí podle tvých zkušeností „Řekni mi, co jíš, a já ti povím, jaký jsi“?

Dovolil bych si to formulovat trochu jinak. Tělo jí to, co ho zasytí. Čím víc negací, problémů a stresů v těle, tím člověk vyžaduje hutnější a těžší stravu, z lehké se nezasytí. Když máte například problémy v práci, tak většina lidí začne nabírat váhu, tělo má potřebu být těžší, „stabilnější“, aby víc vydrželo. Proto moje zkušenost byla, že „ovoce a zelenina“ pro mě byly pouze předkrmem a nezáleželo na množství. Chtě nechtě, po takovém předkrmu musel následovat minimálně rohlík se šunkou, nejlépe dva. Dnes je naopak pro mne avokádový salát s mořskou řasou hlavním chodem a mám pocit, že se přejídám.

Domníváš se, že každá cesta sebe zdokonalování musí mít nakonec nějakou souvislost s osobní výživou?

Dříve jsem si myslel, že je to hloupost a hodně jsem to bagatelizoval. Dneska jsem si jist, že je to jedna z automatických součástí. Každý z nás má v sobě vnitřní rozpory, disharmonie mezi těly (fyzické, emocionální, mentální, spirituální). Tělo a duše, vnitřní dítě, výchova, zkušenosti. Vše je o energii a i negativní energie „chtějí přežít„  a nejjednodušší cestou k přežití je nasycení novou energií ze stravy. Tzn. má-li jídlo negativní energií, živíme v sobě negativní energií. Otázkou je, kdo nebo co tento typ energie potřebuje. 

Jak reaguje vaše tělo s odstupem času po ukončení, nenastane "jo-jo efekt"?

Těžké předpovídat, ale myslím si, že ne. Tělo není čisté na 100%, to jsem bohužel nezvládl, a to jediné mne mrzí. Ovšem v porovnání se stavem před měsícem a půl jsou moje těla (fyzické, emocionální a mentální) bez většiny bloků, které si v sobě držely negativní energie, takže nemám důvod ani potřebu se přejídat. Již po několika dnech jsem byl ve stravovacím režimu: ráno teplá voda s citronem, oběd a večeře. Vše veganské, kromě jídel v restauracích, kde bude určitě použita i ne veganská ingredience (např. smetana). Zatím nevidím důvod, proč by mé tělo mělo opět nabírat. Jediné, na čem jsem ujížděl (chytla mne „žravá“), bylo noční ládování dýňovými a slunečnicovými semínky, ale to už taky ustupuje. Jo-jo efekt se dostaví, pokud se vrátíte zpět ke svým stravovacím návykům, když ve vás zůstanou negativní energie a bloky, které z počátku „zazimují“ a pak najednou chtějí dohnat vše zpět. To je pak boj, který nemůžete vyhrát!

Jaké bylo vaše nejoblíbenější jídlo před půstem a jaké je nyní. Jak často jíte?

Do prosince: krůta, kachna, husa, kuřecí srdíčka, krůtí krky, plněné papriky (nejlépe zalité sádlem, styl alá bůček), losos s maracujovou omáčkou, krevety, humr, candát. Thajská zelené kari s kachnou nebo lososem, thajská polévka tom yum, tom kha s krevetami, vajíčka naměkko, maďarské lečo s párečky a další jídla.

Od ledna: thajské zelené kari se zeleninou, salát z mořské řasy a avokádem, miso polévka, studené zeleninové polévky, tom yam, tom kha s tofu, zeleninový salát, veganský kompletní talíř, tofu s brokolicí, indická vegetariánská kuchyně, semínka (dýně, slunečnice) a mandle.

A tato jídla preferuji i dnes. Jak často dnes jím? (k 19.3.) Vše se u mě vyvíjí velmi rychle. V současné době vypiji po ránu jen teplou vodu s citrónem, oběd  mám mezi 12. – 13. hodinou a večeřím do 18. hodin. V pondělí (17. 3.) jsem pil jen zeleninové šťávy – lehká detoxikace organismu, bez jakýchkoliv náznaků eliminací, jen mi klesla váha o 0,6 kg.

Dokázal byste zabít zvíře?

V mládí jsem neměl problém klepnout kapra nebo králíka, ale dnes? Netuším, hlavně nevím, proč bych to dělal. Možná jen v sebeobraně. To je jediná varianta, co mne napadá.

Myslíte vážně, že to maso je tak špatné?

Článků na toto téma dnes naleznete bezpočet, pravda je, že když jsem přestal jíst maso, tak ve mně prána zůstala a neztrácela se (při čchi kungu). Každý z nás má v sobě jiné negace, pocitově si myslím, že ze mě odešly, a ještě odchází, vlastnosti jako zlomyslnost, netolerance, mstivost, chlubivost, neslušnost a nepravdivost. Co člověk, to originál. Strava má na nás velký vliv a maso je nositelem stresu, strachu a agrese, který je produkován při porážce zvířete! Doporučuji si udělat vlastní názor a experimentovat. Když přestanete jíst maso, je nutné nahradit bílkovinu jinou potravinou, tzn. kombinací luštěniny + obilí (je to nejen lépe stravitelné, ale i energeticky pozitivnější než maso). Opět doporučuji informace na internetu.

Vrátíte se opět k masu?

Dnes je to pro mě naprosto nepředstavitelné, že bych opět jedl maso. Ale kdo ví, co bude zítra?

Co si myslíte o lidech, kteří maso jedí?

Nic špatného, určitě nepůjdu někomu krást řízek z talíře a zahazovat ho do koše. Je to každého věc. Osobně jsem do 26. 12. 2013 maso konzumoval jako nejzákladnější svou potravu, tak nevidím nejmenší důvod, proč bych měl moralizovat. Někde v textu píšu, že když jsem si dal něco zdravého, tak to byl předkrm nebo jsem pak běhal pravidelně každou půl hodinu do ledničky se dojíst. Tělo, když je plné těch fujtablů, tak potřebuje těžkou stravu, aby si vůbec všimlo, že něco k jídlu přijalo.

Proč jste se nestal vegetariánem už dříve?

Myslím si, že je to patrné z celého příběhu. Začíná to výchovou, zvykem, samozřejmostí. Následuje hledání životní cesty, pochopení života v širším měřítku. Hlavně, pokud nejste vnitřně čistý, tak vás vegetariánství nezasytí, budete mít hlad! Je to stres pro tělo, psychiku, zbytečné emoce. Popisuji jednoduchý postup v nějaké podobné otázce.

Zmiňujete „studenou“ stravu, dá se to vůbec jíst?

Byl jsem naprosto unešený, jak je to fantastické! Skvělá je vitariánská restaurace v Praze Secret of raw. Existuje i cukrárna, také naprosto úžasná.

Co si myslíte, je lepší exotické nebo místní ovoce a zelenina?

Pro každého člověka je nejlepší jíst to, co roste v místě, kde žije a jíst to v období, kdy to opravdu zraje. Ostatní je exotika a určitě to nemá takový pozitivní význam pro tělo jako pro obyvatele z této oblasti.

Jíte brambory?

Dříve ano, dnes vůbec ne, stejně jako chleba a jiné pečivo. Nevidím v těchto potravinách  žádný přínos pro mé tělo. Pouze zanáší střeva.

Jak po své osobní zkušenosti nahlížíš na vegetariánství nebo veganství?

Myslím si, že zůstanu vegetariánem, a až na výjimky, i veganem. Dnes jsem schopný se díky své vnitřní očistě zasytit i vůní z jídla. Nemám potřebu tolik jíst, nemám v sobě tolik negativ, co musím živit. Nemám potřebu se unavovat těžkým jídlem, unavovat se zbytečně dlouhým trávením. Jsem vnitřně čistý a platí, že méně je více. Bez této komplexní očisty bych nebyl schopen hlady vydržet a dnes ujíždím jen na slunečnicových a dýňových semínkách, to je nejtěžší, co jím.

Vy nepijete alkohol? A proč? To není, u mužů obvyklé.

V mládí jsem toho na společenských pracovních akcích vypil dost a dnes mi to už nechutná a zdržuje mne to. Alkohol nic nevyřeší, naopak problémy násobí.

Máte nějaké sportovní plány?

Až budu mít větší sílu z čchi kungu, možná zkusím tai-chi.

Jak to vidíte s příjmem stravy v budoucnu? Zkusíte to ještě jednou?

Určitě nejsem schopný říct, co bude dál. Po pravdě řečeno nad tím ani moc nepřemýšlím. V tomto ohledu nemám už žádné ambice, dám tomu volný průběh. Budu poslouchat své tělo, samo si řekne.

Rozhodli jsme se se ženou, že zavedeme každý týden jednodenní půst. Zvolili jsme pondělky, byť většina lidí drží půst v pátek. Pátky však většinou trávíme společně i s mými staršími dětmi, které jedí docela dost. Bylo by to pro nás dva obtížnější a víkendy trávíme na výletech, obědváme s přáteli, a tak jsme pro nás logicky zvolili pondělky. Pojmeme to jako po víkendovou očistu. :)

Lze žít jen z prány?

Zřejmě ano, podíváme-li se např. na Henriho Monforta a další. Nemyslím si, že lžou.

Pokud se jedná o mne osobně, neumím na to odpovědět. Dnes už však vím, že fyzické tělo bude raději bez jídla, než plné špatného jídla. Možná na tuto otázku někdy odpoví mé tělo samo. Pravdou však je, že jsem nehladověl. Tak co mne tedy sytilo? Odpověď je, myslím, každému jasná. Když člověk nejí jeden den, je mimo. Nejí-li dva dny, je už slabý jako moucha, většina lidí by byla.

Platí, co píši v úvodu: „Každý člověk je originál, každý má tu svou jedinečnou cestu.“

Co jste dnes zač? Jaký jste člověk?

Co se týče fyzické stránky, na to jsem už odpověděl. Vnitřní stránku jsem naznačil a v realitě se nechám překvapit. Jinak se přiznám k jednomu bloku, kterým jsem trpěl od malička, a to, že sem nepatřím. Teď vím, jsem si jist, že na tento svět 100% patřím.

Co vás nejvíce láká na životě na práně?

Budu teoretizovat, protože jsem se k tomuto stavu pouze blížil a nenaplnil jsem ho úplně. Nejste nikdy nemocný, nejste nikdy unavený, jste neustále pohodově naladěn, když jste plný prány, je to pocit, jako když jste v/z medu, pro tělo je to naprostá slast. Spíte tak tři, čtyři hodiny denně, neztrácíte čas nakupováním, nečistíte si zuby, nemyjete nádobí, pro hodně lidí je zajímavé, že ušetříte hodně peněz na spotřebě vody, elektřiny, plynu, jídle, kosmetice. 

Řídil jste v průběhu půstu auto, nemohlo to snižovat reakční schopnosti?

Kromě těch posledních dnů, kdy jsem ležel v posteli, jsem se cítil naprosto fantasticky, uvolněně, silný, vnímavý, všechny smysly fungují minimálně 2x lépe a citlivěji, měl jsem rychlejší reakce. Pokud mne bolely nohy, řídila žena.

Nepohltila vás představa, že nebudete už nikdy jíst?

Občas mne ta myšlenka přepadne a nemyslím na nic jiného. Když jsem ležel v bolestech, v obývacím pokoji na sedačce, často se mi právě tato představa vracela a nemohl jsem ji dostat z hlavy pryč. Nevím, proč? Možná to byl jen boj s mým egem.

Líbíte se teď sám sobě? Nevypadáte moc zdravě.

Jsem si vědomý, že 2 dny po ukončení půstu, kdy jsem dostal tuto otázku, jsem vypadal jako po chemoterapii. O 3 dny později jsem už vypadal mnohem lépe, vrátila se mi barva, jiskra a radost, kůže se více vypnula. Někde to už zmiňuji, měřím 172 cm, mám 70 kg (což má do anorektického vzhledu daleko :)), ale když za 73 dní snížíte váhu o 28 kg, je to pro tělo obrovský šok a změna.

Na pohled vypadáte hrozně! Neříkejte mi, že jste zdravější.

Musím přiznat, že v posledních dnech, kdy jsem ležel v obývacím pokoji na sedačce a nemohl jsem chodit, jsem se cítil zničeně po všech stránkách - psychicky, emočně a hlavně fyzicky. Byl jsem opravdu unavený. Vypadal jsem jak po chemoterapii nebo podobné dlouhodobé nemoci. Opticky nelze o zdravém vzhledu hovořit. Dokonce jsem nebyl schopen cvičit ani čchi kung, naprostá nechuť až odpor. Na druhou stranu jsem se úplně vyprázdnil, čímž má těla velmi rychle zregenerovala a za týden byla únava pryč. Začal jsem spát čtyři maximálně pět hodin a cítím se lépe a lépe. Začal jsem se plnit novou energii, která mi „dává křídla“. Postupně se měním a lepším, ale zevnitř ven. Uvidíme, kdy se tato pozitivní energie projeví také na povrchu těla, protože uvnitř se cítím fantasticky!

Pak budu vypadat velmi uvolněně a příjemně. Uvidíme, kdy tento den nastane. Progres je vidět každý den, ale ještě to není ono.

Musí být člověk dostatečně nespokojený se svým současným stavem nebo vystrašený nebo rozzlobený, aby zvolil takovou cestu jako ty?

Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, ale věděl jsem, že musím začít ve svém životě dělat zásadní změny. Jinak mě čeká život plný větších a větších vnitřních rozporů, duševní osobní nedoceněnosti. Že mě začne pomalu, ale jistě omezovat mé fyzické zdraví, dostihnou mě strach o život, operace, hrsti léků a nakonec jen čekání na smrt v domově důchodců.

Stojí to za ten strach, za ten pocit ohrožení, za ty bolesti v průběhu, za tu únavu a motání hlavy?

To, co teď napíšu, bude znít velmi masochisticky, ale všechny tyto pocity, když pak odejdou – je to neuvěřitelně parádní pocit! Jako by ze mne někdo sundal tatrovku s pískem. Okamžitá změna. Pravda, přítomní těchto stavů tak určitě nevnímali.
Proč si myslíš, že tohle není cesta, kterou by vyhledávalo mnoho lidí? Proč lidé volí raději nemoc a smrt, nebo operace než vyzkoušet cestu, kterou doporučovaly spousty mudrců už v dávnověku?

Už dávno jsem pochopil, že většina lidí si o všem ráda popovídá, ale zrealizovat, to už je horší. Většina lidí raději předá zodpovědnost do rukou někomu jinému. SVOBODA, o tom MLUVÍ všichni. ZODPOVĚDNOST, to musím ještě zvážit, co kdyby náhodou. RISKOVAT? No to by to taky nemuselo fungovat, je to namáhavé, bolí to. Když předáte někomu zodpovědnost za své zdraví, vyfasujete minimálně jeden lék, pak další lék, později musíte na nevyhnutelnou operaci a tak dále. Možná se dožíváme vyššího věku, ale v jakém stavu? Jaká je pak kvalita a schopnost takového života? Podle statistik se opravdu dožíváme vyššího věku, vypadáme lépe. Proč taky ne, vždyť my taky většinou nijak fyzicky nedřeme! Neničí nás těžká fyzická práce. Co nás degeneruje je stres, emoce, rychlost změn, potraviny, léky, civilizační choroby, před kterými se většina z nás snaží schovat.  Platí jedno moudro: „Před sebou člověk nikdy NEUTEČE! 

Cesta, kterou jsem se vydal, je cestou pro všechny z nás. Má různé formy a stupně, ale je pro všechny lidi. Je to o tom sebe překračování.

Jaké to je, když se člověk cítí zranitelnější, křehčí, ale přitom silnější?

Je to úsměvné. Vypadám jak výrostek, v mém případě jako hobit, ale mám tak dvojnásobnou sílu uvnitř těla. Zaregistroval jsem zajímavé změny také z mého okolí. Jak jsem uvolněný a čistý, malé děti (předškoláci) mne berou jako jednoho z nich (vrstevníka). Na ženy, které jsou typologicky „dárkyně“ a “romantičky“, působím zase nesmírně křehce a zranitelně.

Jaké je po takové zkušenosti vidět zpětně svůj život?

Vnímám to jako vývoj jedince. Vrátil jsem se zpátky na smysluplnou cestu a věřím, že v čase, kdy mohu ještě mnoho v sobě změnit a tím začít pozitivně ovlivňovat i své okolí. A to je i důvod, proč to celé publikuji. Vůbec nic si nevyčítám a ani nikomu jinému. Člověk získává ve svém životě takové zkušenosti, které potřebuje.

Co bylo nejhlubší krizí. Který moment je ten určující, pro ukončení této zkušenosti?

Začala mi opět klesat váha a začala se mi prodlužovat délka spánku místo toho, aby se zkracovala. Tím jsem začal být poprvé od té doby, co jsem přestal jíst, unavený. To jsou naprosto jasná kritéria a alarmující signál, že nastal čas návratu ke stravě. Nemá význam pokoušet osud, štěstí přeje připraveným, a to já nebyl. Hlavně to nebylo ani mým základním cílem. Chtěl jsem vyzkoušet, co je možné. Pak jsem začal chápat, že jde o víc než o hubnutí nebo o úpravu jídelníčku. Šlo o komplexní očistu. Jsem moc vděčný za tuto neuvěřitelnou zkušenost.

Domníváš se, že je možno během doby bez jídla aktivně fyzicky nebo i mentálně pracovat nebo je lepší klid?

Když si člověk doplňuje energii čchi kungem, je de facto dostatečně sycen v kombinaci se zjemňováním stravy. Pokud si dá k večeří řízek a druhý den začne s čchi kungem a přestane jíst, nemůže to určitě dlouho fungovat. Nesmí mu být lhostejné co a jak jí. Když zjemní stravu, tzn. stane se postupně nejdříve vegetariánem, později veganem, zredukuje postupně 3x denně jídlo na 2x denně až jí pouze 1x denně (samozřejmě se jedná o dlouhodobý proces, cca 2 roky), potom si MYSLÍM, že se dá bez jídla normálně pracovat, přiměřeně sportovat. Musí však počítat, že se určitě dostaví zdravotní komplikace - eliminace, kdy se bude čistit „nějaký blok na některém z těle“ a je jen na každém z nás, zda danou eliminaci zvládneme a vyhrajeme nebo jestli nás porazí. Tohle není houpačka, ale centrifuga s pořádným zrychlením. Při přechodu na život bez stravy jsou daná 3 jasná kritéria, která je potřeba sledovat: cítit se čilý (ne unavený a vyčerpaný), mít stabilní váhu a mít menší potřebu spánku. Je nutné naslouchat tělu, ego musí stranou!

Chystáš se někdy v budoucnosti tuto akci zopakovat?

V pondělí 18. 3. jsem pil jen šťávy (chtěl bych zeleninovo - pitný režim držet každé pondělí). Vůbec jsem neregistroval, že nejím. Tělo si zvyklo a nemá vůbec strach. Tělo si samo řekne, zda tento vícedenní příběh bude chtít opět podstoupit. V každém případě, startovací čára bude již postavena, někde úplně jinde.

Jaký je ten moment předělu, kdy se člověk rozhodne, že změní svůj dosavadní život?

Nezaznamenal jsem u sebe žádné předěly. Já nic neplánoval, protože jsem vůbec nevěděl, že se u mě začalo něco nového dít. Šel jsem den za dnem, hodinu za hodinou, minutu za minutou. Nebyl nikdo, koho bych se zeptal na stejné zkušenosti. Když nemáte co plánovat, nevytváříte si žádné předěly a ani očekávání.  Hlava, myšlení vytváří automaticky obě varianty: pozitivní i negativní. Toho jsem byl ušetřen.

Může tohle pomoci více lidem, státu? Lze takovou zkušenost předat dál?

Záleží na individuálním rozhodnutí každého jednotlivého člověka. Nemyslím si, že by to mohlo nějak pomoci např. našemu zdravotnímu systému či systému jako takovému. Jsme pohodlní, líní. Opět se vracím k tomu, že je to otázkou, schopností a vůli „sebe překračování“. Bylo by to krásné, ale nemohu být naivní.

Je nutné, aby měl někdo, kdo se vydá tvou cestou, podporu rodiny?

Nutné to není, ale podpora rodiny je velmi příjemná. Moje žena má velké pochopení. Přesto mi chtěla v největších mých bolestech volat sanitku. Samotný proces této očisty je velmi nepříjemný, pořád dokola řešíte bolesti, emoce jsou na pochodu, je to stres na všech úrovních. Pokud k tomu všemu máte řešit ještě nepochopení svých blízkých, to by byla asi velká zkouška vztahu, ne-li rozchod. Při uvolňujících emocí a bolesti potřebujete hlavně podporu a klid. Sám nevíte, co se děje. Nedokáži si představit, že bych to měl ještě někomu vysvětlovat a navíc i jeho uklidňovat.

Já jsem dokázal nejíst nejdéle tři dny, což není tak nesnadné. Který den byl na tvé „třiatřicítce“ citelně krizový?

Hlad, přesněji pocit hladu, řeší člověk v hlavě jen první dny. Nepříjemné jsou odchody emocí z těla, fyzická bolest, mentální bloky. Pro mě bylo nepříjemné, že se některé bolesti vracely stále dokolečka nebo že mne dokonce paralyzovaly na lůžku. To je pak stres sám o sobě, neustále nad něčím přemýšlíte a nemůžete to zastavit. Dost nepříjemné je, když se to vše nasčítá, sejdou se dohromady maličkosti, které byste před týdnem, dvěma, vůbec neřešil a najednou to nejde dál. Apatie, lhostejnost.

Stalo se ti, že jsi i za krátký čas někoho svým příkladem ovlivnil a zkusil to podle tebe?

Platí, co jsem zde již několikrát zopakoval, každý z nás má jinou cestu, jak překročit sám sebe!
Spíše jsem jednoho kamaráda utvrdil v názoru, že s velkou pravděpodobností lze opravdu žít půstem a hlavně z prány, ale je zde hodně ALE. Je to jako u všeho, musíte znát svá silná a slabá místa. Záleží, co je vaším cílem. Pokud jste maximalista, jako třeba já, tak musíte být elitní desetibojař. To znamená, v mém konkrétním případě byla naprosto nejslabším článkem nepřipravenost mého fyzického těla. Když se vrátím k desetiboji, tak jsem v průběhu závodu zjistil, že jednou z disciplín je skok o tyči a já držel tyč poprvé v ruce, až při prvním regulérním pokusu.

Kamarád si na základě mé zkušenosti uvědomil, že nemá komplexnost a musí splnit vše, co je nutné na podobnou úroveň. Jinak se neposune v osobním rozvoji a bude pouze v jeho konkrétním případě hubnout, což není určitě jeho cílem (už tak nemá ani co :)).

Dostaví se po dosažení 33. dne půstu třeba skrytý, ale přece jen pocit převahy nad ostatními?

Tak toto mne ani nenapadlo. Byl jsem pocitově úplně prázdný, bez emocí. Ne v negativním smyslu slova, ale pokud se má člověk plnit něčím novým, tak se musí nejdříve vyprázdnit. Neřešil jsem ostatní lidi, jen sám sebe. A to bylo pro okolí, které bylo zvyklé na mé rádoby vtipné komentáře, rýpavost a škádlivost, jiné. K tomu jsem vypadal jako po chemoterapii.
Skutečnost je však taková, že vnitřek mého těla je zdravější, než kdykoliv předtím, nemám potřebu zdržovat sebe ani druhé zbytečnostmi. Ale vysvětlete to někomu, když vás znají roky nějakého a najednou jste někdo úplně jiný. Přijdu, řeknu, co chci, neplýtvám slovy, grimasami. Vnitřní prázdnota, ale obrovská vyrovnanost a jistota. Nemám potřebu si nic dokazovat.  Neznamená to všechno znova, ale všechno jinak.

Zajímají vás peníze?

Podnikám, samozřejmě, že mne zajímají peníze. Dávají mi přiměřenou svobodu a samostatnost.
Peníze mě ale neřídí, což je důležité. Mám čtyři děti, které se vzdělávají, jezdíme na dovolenou, oblékáme se. Nemáte-li peníze, řídí vás druzí, a nebo jste omezován nebo vy omezujete svou rodinu.

Proč si myslíte, že lidé potřebují používat srdce v bussinesu?

Těch důvodů je obrovské množství, uvedu jednoduché příklady. Jako manažer snadno sklouznete pouze k posuzování čísel (peněz). Ono je to nejjednodušší a nejefektivnější zároveň. Po delší době začnete trpět pocitem, že jediné, co vaši podřízení dělají, je, že vám vaše čísla ničí. Přestane mít rád lidi a následně i sebe. Z pohledu podřízeného necítíte loajalitu z manažerovy strany, nepřemýšlí tedy, jak zlepšit fungování firmy, protože to stejně nemá cenu a nikdo neocení, že něco dělá navíc, nemá rád své nadřízené. Takže buď zatrpkne, nebo uteče jinam, protože není dostatečně uctíván a doceňován.
Obojí představuje pro firmu pouze ztrátu. Firma přešlapuje na místě, až přestane fungovat a zanikne. Prioritní ve firmě není racionalita, ale loajalita a láska k lidem, kolegům, potažmo k práci. To celé přináší firmě úspěch!

Co je čemu nadřazené a proč? Srdce a hlava?

Velmi složitá otázka. Hlava automaticky vytváří obě varianty - dobrou i špatnou, jak která konkrétní věc dopadne, je tak trochu loterie a záležitost ega. Srdce vytváří pouze jednu variantu, ale musí ho ego poslechnout. Pokud je vaše tělo plné negativních emocí, lépe řečeno fyzické, mentální a emocionální, tak ego srdci nedovolí vládnout! Tuto otázku osobně posuzuji jako složitější, než je otázka půstu nebo prány. Vůbec nevím, zda v ČR někdo vede kurzy na toto téma, ale ve světě existují.

Proč by se měli lidé prioritně zajímat o sebe?

Nevím, zda by nebylo lepší použít slovo „nejdříve“ místo „prioritně“. Pokud máte v sobě vnitřní rozpory, tak se nedomluvíte ani sami se sebou. Jak se pak chcete domluvit s druhými lidmi. Potom není hlavním tématem domluva, společné řešení, společná zodpovědnost, ale naopak nikdy nekončící konfrontace.

Osobně plně souhlasím s psychologem Abrahamem Maslowem, pyramida – hierarchie potřeb – viz obrázek na mém FB Stanislav Petříček. Jednoduchá úvaha: nemáš peníze, nemáš v politice co dělat, nemáš naplněny své nižší potřeby, nejdříve se postarej o sebe, své blízké, pak můžeš teprve dělat pro společnost. Obráceně to nejde.

Napsal Stanislav Petříček