Hned ve třetí minutě lovil míč ze sítě, což pro brankáře není úplně ideální start do zápasu. Jenže Filip Nguyen se pak rozchytal k velkému výkonu, i když dvakrát ho také zachránilo břevno. Po zápase ale chválil svůj tým za bojovnost.
Na slunce bych to nesváděl. Spíš ta zeď jak byla dlouhá. Navíc mi přišlo, že byla dál než předepsaných 9,15m. Balón jsem viděl, když do něj Stoch kopl a pak až nad zdí. To bylo nějakých 5 nebo 6 metrů od brány a už jsem tam nedokázal doskočit. Hledal jsem si míč. Chtěl sem ho vidět mezi nohami ve zdi. Našel jsem ho až v síti. Já si hlídal hlavně svou stranu. Říkal jsem si, že se to pokusí trefit právě tam. Čekal jsem tedy do poslední chvíle. Musím uznat, že to trefil dobře.
Koukali jsme i na Baník v přípravě na utkání. Chtěli jsme takto hrát i v jedenácti. Bojovně a agresivně. Věděli jsme, že to Slavii může dělat problémy, a to se potvrdilo. Nakonec jim to dělalo problémy, i když jsme byli v deseti.
Překvapený jsem nebyl. Znám naší sílu. Jsme velmi bojovný tým. Slavia se strachovala o vítězství. To nám hrálo do karet.
Atmosféra byla super. Slávisté jsou známí, že umí udělat dobrou atmosféru. Našich fanoušků bylo také hodně a byli slyšet. V takovýchto podmínkách se hraje daleko lépe.
Já to při zápase ani nevnímal. Soustředím se sám na sebe. Jediné, kdy jsem o nich věděl, bylo na konci zápasu při vhození dvou dělbuchů. To jsem se trochu lekl.
Foto: FC Slovan Liberec
