Když se řekne americký fotbal, jako první vás určitě napadnou kluci v dresu s chrániči a šišatým míčem.... A nebo to jsou rugbysti? Jaký je mezi nimi rozdíl a proč se vůbec tomuhle sportu říká fotbal, když se do míč moc nekope? Na to jsem se zeptala libereckého Titána Honzy Bulíře.
Aby nedošlo k mýlce... Honza není herec, který by si před kamerami nebo na jevišti vyšvihl roli bájné postavy z řecké mytologie. Je to hráč a předseda sportovního klubu Titans Liberec.
Jak jste si vlastně vybrali název Titáni?
Název je převzatý ze seriálu Spartakus, kde Batiatus, římský majitel gladiatorské školy, říká svým gladiátorům Titáni. Mezi nimi bylo i mnoho šampiónů a každý z nich byl uctívaný. Byli to obávání válečníci po celém Římě. Proto se jmenujeme i my Titáni, protože i my jsme šampióni.
Americký fotbal je bezesporu tvrdý sport. O zranění asi není nouze. Slyšela jsem, že výjimkou nejsou ani zlomeniny, jak je to u vás?
U nás to bývají spíše vykloubená ramena a kolena. Často dochází i k vykloubení prstů, když hráč špatně chytí míč. To je pomalu u každého zápasu, takže většina hráčů je už na to zvyklá. To můžete vidět i při hře, kde si občas někdo sám nahodí prst zpátky.
Kromě vykloubení všeho možného se asi vracíte ze zápasu pěkně pomlácení, co na to doma?
Bez modřin by to nebylo ono, když člověk trénuje, občas dostane ránu. To ke sportu prostě patří. Děláme to, co nás baví, takže to doma určitě chápou. Jen si občas říkají, co jsme zase dělali, ale naštěstí to neberou nijak vážně.
O emoce a adrenalin není při hře nouze. Dochází i v americkém fotbale na bitky?
Osobně jsem to nezažil. K potyčkám občas dochází, když si hráči vybíjí frustrace, ale ještě se to u nás nevyhrotilo natolik, aby došlo k bitce. Když už chtějí ti hráči kontakt, tak stačí, aby dělali svoji práci. Od toho je ten sport, kde dochází téměř při každé hře ke kontaktu.
Americký fotbal, rugby. Já bych rozdíl asi nepoznala, v čem to je?
Tuto otázku slyším často. Na první pohled je rozdíl viditelný ve výstroji. My máme chrániče ramen a helmu, to nám umožňuje tvrdší kontakt. V pravidlech je vidět další velký rozdíl, hráč amerického fotbalu může hrát jednu přihrávku vzduchem do předu. Nejčastěji to má za úkol quarterback, občas se mu říká rozehrávač, to je nejdůležitější pozice útoku. Každý hráč na hřišti má už předem určený plán hry. Další podstatný rozdíl v pravidlech je blokování hráče. V americkém fotbale lze blokovat i hráče bez míče. Rozdílu se najde spousta, jak v samotné hře, tak v kosmetických úpravách.
Proč je vlastně míč šišatý?
Každý, kdo ho držel, bude vědět... Pro ty, co neměli to štěstí, objasním. Zkuste si vzít do ruky šišatý míč a potom kulatý. Uvidíte, jak se vám jednoduše drží v jedné ruce ten šišatý. Krásně vám zapadne na hruď, kde ho při běhu držíte. Také se s ním hází poměrně daleko. Díky jeho tvaru může míč letět daleko, obrovskou rychlostí a s velkou přesností. Občas to je i nevýhoda, když blbou náhodou dostanete mezi nohy míčem, co letí jako střela a zasáhne vás do citlivého místa.
Na rovinu... O americkém fotbale se zdaleka nemluví tolik jako o fotbale, hokeji nebo biatlonu. Proč? Je to málo atraktivní sport, nebo diváky odrazují složitá pravidla?
Pravidla jsou poměrně komplexní a je jich tolik, že sám neznám všechny. Podle mě čeští fanoušci a celkově diváci v Evropě jsou zvyklí na kontinuální sporty, kde čas pořád běží. Americký fotbal může pro někoho vypadat nudně, když se půl minuty vybírá strategie, jak zdolat potřebný počet yardů a překonat obranu, a přitom samotná akce trvá jen pár vteřin. Věřím však, že když dají tomuto sportu šanci, zaručeně si ho oblíbí.
Nemůžu si odpustit ještě jednu laickou otázku. Jmenuje se to fotbal a vůbec se tomu nepodobá. Kope se vůbec někdy do míče?
Americký fotbal vznikl z rugby. S klasickým fotbalem opravdu nemá moc společného. Ale třeba zahájení hry začíná výkopem, kdy se jeden tým snaží odkopnout co nejdál od své koncové zóny, aby protivník začínal v co největší vzdálenosti. Tento výkop následuje po každém skórování. Ale kopat do míče se může občas i v jiných situacích.
Máte v týmu nějaké rituály?
Každý máme nějaký svůj rituál. Já si večer před zápasem dám čokoládu a před spaním si pustím hudbu, abych si vyčistil hlavu a pořádně si odpočinul. Ráno si uvařím vajíčka se slaninou a dám si horkou sprchu. Možná takovým rituálem je společný burger a vyhlazený pivo. To si s klukama dáváme po každém zápase. Ale zas to není žádná divoká párty, každý se těší do postele. Máme taky různé typy pokřiků, ať společné nebo speciální pro útok a obranu. Uvidí je každý, kdo se na nás přijde mrknout.
Jak jste se vy sám dostal právě k tomuto sportu?
Od mala jsem rád sportoval. Prvním mým sportem bylo závodní karate. Když jsem začal studovat na Technické univerzitě v Liberci, řekl jsem si, že bych rád zkusil týmový sport. Od mala mi americký fotbal přišel atraktivní a když jsem dostal příležitost, neváhal jsem ani minutu. Fotbal mi dost změnil život a už bych tento sport nevyměnil za žádný jiný.
A co vaše číslo pět, znamená něco?
S pětkou jsem hrál loni a nijak významná pro mě nebyla. Letos ale budu nastupovat s číslem 99, a to má můj oblíbený hráč v NFL. Tak uvidíme, jestli mi přinese štěstí.
Nakouknout do příprav Titánů můžete na videu. Chcete vidět víc? Pak musíte dorazit na nějaký zápas.
Foto titansliberec.cz
