Výstava v České Lípě ukazuje, jak se v čase měnil výklad konce II. světové války

"Ale i to, co bylo na osvobození v dalších desetiletích nabaleno, napatláno. Kam se posouval v desetiletích po válce výklad osvobození oproti realitě," řekl Cidlina.

Jak snadno lze manipulovat fakty, naznačuje jeden z prvních exponátů výstavy, jenž představuje část oprátky z poválečné popravy vládce protektorátu K. H. Franka. Oprátku poté kat údajně rozsekal na zhruba deseticentimetrové části, které rozprodával po hospodách. "A my jsme našli u nás v depozitáři deset centimetrů lana, které samozřejmě vůbec nemusí být z té oprátky. Ale líbí se nám s tou myšlenkou tak nějak fabulovat, protože o různých fabulacích, interpretacích, dezinterpretacích tato výstava je. Takže my tady přiznáme v popisku, že je to lano, které jsme našli a které odpovídá tomu, co se dělo, ale vlastně nevíme," řekl Cidlina.

Na výstavě je i kopie náhrobku sovětského staršiny Nazarenka ze hřbitova ve Sloupu v Čechách. Staršina podle kurátora výstavy na konci války při neúspěšném pokusu znásilnit hraběnku ve sloupském zámku zabil jejího manžela, za což ho jeho velitel den poté zastřelil a nechal pohřbít v neoznačeném hrobě. "Po roce 1948, kdy se začaly budovat v obcích tradice osvoboditelů, tak si ve Sloupu řekli, že i tam by měli mít hrob rudoarmějce, ke kterému by se chodilo s lampionovými průvody a podobně. Takže byl Nazarenko exhumován, slavnostně přenesen na hřbitov a byl tam udělán tento náhrobek, který je dodneška na nejčestnějším místě hřbitova a budí vášně," dodal Cidlina.

Mezi exponáty v ambitu muzea je také po válce uměle vytvořený českolipský lidový kroj, který měl zdůrazňovat slovanskou identitu. "To znamená, že tady lidé masově šili pro své děti kroje, které vycházely z valašských a slováckých motivů. Tady ale byla oblast, kde se kroje de facto nenosily, neměly nic co dělat s místní tradicí. Prostě jenom potvrzovaly to, že společnost, která se tady vytváří, má slovanský charakter," uvedl kurátor.

Vstup Rudé armády do České Lípy 9. května 1945 nevnímala většina tehdejších obyvatel jako osvobození. "Náš region se nacházel v bývalém německy hovořící československém pohraničí, čili tady se lidé ve většině necítili osvobozeni, ale cítili se dobytí. A také se tady osvoboditelé často jako spíš na dobytém území chovali," řekl Cidlina.

S koncem války je spojené i jedno zásadní datum pro Českou Lípu, což je 15. červen a takzvaný divoký odsun německých obyvatel města. "Protože nenajdeme v dějinách města žádnou jinou událost, kdy by se v jeden den tolika lidem z České Lípy něco tak dramatického odehrálo. Nemá to srovnání s žádnou morovou ránou, žádným židovským pogromem novověku. Zkrátka byl to den, kdy přišlo o svůj domov ze dne na den 5000 lidí z České Lípy. To bylo provázeno samozřejmě také tím, že mnoho lidí toto rozhodnutí neuneslo. V noci na 15. června se tady staly desítky sebevražd. Další lidé umírali po cestě," dodal kurátor.

Ani dnes podle něj není pohled na tuto událost mezi obyvateli města jednoznačný. "Záleží, jaké generace se na to ptáte. Ta nejstarší, která byla vychovávána bezprostředně po válce v atmosféře nenávisti vůči všemu německému, tak ta je k tomu poměrně rezervovanější. A naopak lidé, kteří jsou tady narozeni ve třetí nebo čtvrté generaci a přijali Českolipsko za svůj domov, tak akceptují i toto dědictví České Lípy a snaží se k němu nějak zodpovědně postavit," uvedl Cidlina.

Příběhy některých odsunutých Němců, ale také Čechů, kteří do České Lípy po válce přišli, si mohou návštěvníci na výstavě poslechnout. Vše je v českém i německém jazyce.